Pro své dítě jsem chtěla jen to nejlepší. Podle jejího otce jsem ji držela příliš zkrátka. Pozdě jsem se snažila vše napravit, a přišla tak nejen o ni.
Nikdy v životě jsem neměla tak vysoké ambice, jako u svých dětí. Chtěla jsem pro ně jen to nejlepší, a podle mého manžela jsem to přeháněla. Byla jsem na ně přísná, nikdy jsem jim neomluvila školu, pokud nebyly opravdu nemocné.
Taky jsem je zapsala do všemožných kroužků, musely chodit na sport a taky do hudebky na klavír, aby měly všeobecné vzdělání. Jakmile přinesly domů trojku, tak za to následoval trest. Hlavně nesmějí mít moc volného času, aby je nenapadaly nějaké vylomeniny.
to jsem si říkala. Aby nezvlčily, tak nechodily ani do školky. Byla jsem s nimi raději doma, i když jsme se museli finančně uskrovnit.
Starší syn Viktor si šel za svými cíli velmi ambiciózně a dělal mi jen samou radost. Vystudoval dvě vysoké školy. Byla jsem na něj tak pyšná! Stal se z něho lékař.
Taková ostuda
Pořád na sobě pracoval, stále se vzdělával, jezdil i na zahraniční stáže, až se nějak zapomněl oženit a mít rodinu a děti. Zůstal sám. Mladší dcera Alenka se taky špatně neučila, na gymnáziu ji to ale nebavilo, chtěla být kadeřnicí.
Když mi to řekla, málem mě odvezli do Bohnic. Moje dítě a bez maturity? Neexistuje! Tak dlouho jsem do ní hučela, až na nějakou kadeřnici úspěšně zapomněla. Když krátce před maturitou otěhotněla, bylo to pro mě obrovské zklamání.
Nemohla jsem se na ni ani podívat, vyhodila jsem ji z domu. Byla to přece taková ostuda! Zuřila jsem a dušovala se, že mi do smrti nesmí na oči. Můj manžel měl měkké srdce, dozvěděla jsem se, že se s dcerou tajně schází a pomáhá jí.
Dokonce jí sehnal přes známé malý byt. To mě dopálilo ještě víc, podala jsem žádost o rozvod. Ten se sice nakonec nekonal, ale alespoň jsem bouchla do stolu, jaký je můj muž podrazák. To on byl vinen tím, že se dcera nepovedla! Vždycky se snažil ji rozmazlovat!
Uběhla spousta let. Alena se vdala a má s kamarádkou kadeřnický a kosmetický salon, kam chodí dokonce i známé osobnosti.
Zasloužím si to!
Na její svatbě jsem pochopitelně nebyla. Dvě děti, které s manželem mají, jsem nikdy neviděla. Jen na fotkách, které mi občas ukáže manžel, s nímž je dcera v kontaktu. Před dvěma lety se pokusil můj muž sjednat smír, abych vnoučata konečně poznala.
Dcera mi ale neodpustila, nechce mě vidět a já se jí nedivím. Když si vzpomenu, jak jsem se k ní zachovala, když mě nejvíc potřebovala, tak se stydím. Asi si takový trest zasloužím, i když je krutý. Vnoučata se prý skvěle učí, Jiřík je výborný ve sportu a Adélka krásně zpívá.
Kamila (65), Ostrava
