Bylo to nemilé překvapení, které mi nadělil k narozeninám. Hned po obědě jsem ho přistihla, jak v koutku naší zahrádky líbá jinou ženu.

Nepoznala jsem ji, ale potom přišel šok. Úplně jsem zkameněla. Pozorovala jsem svého manžela, jak se objímá a líbá s jinou ženou. Byla mi strašná zima a od pusy mi šla pára.

Utíkala jsem si rychle pro pořádné brýle a zjistila jsem, že onu domněle neznámou znám velice dobře. Nebyl to nikdo jiný než moje milovaná sestra! Sestra byla člověk mně nejbližší a taky mnou nejmilovanější.

Lehké to nebylo

Po tragické smrti rodičů jsem se o ni starala, přestože jsem byla sotva dvacetiletá holka, plná plánů a tužeb. Místo cestování a užívání si života plnými doušky jsem se stala náhradní matkou patnáctileté puberťačky. Zprvu mě skoro nenáviděla.

„Nejsi moje máma, tak neporoučej!“ křičela na mě snad každý den, když jsem po ní chtěla, aby psala úkoly a učila se. Vzdát jsem to ale nemohla. Myslela jsem na rodiče. Co by tomu řekli, kdybych dala vlastní sestru někam do ústavu?

Sblížily jsme se snad až po roce plném bojů a soupeření. Ze dne na den byl klid. Asi ji přešla puberta, asi konečně dospěla. Nevěděla jsem, ale byla jsem samozřejmě moc ráda, že mám konečně trochu klidu. Ale starat jsem se musela dál.

Vdala se kvůli penězům

S penězi jsme vycházely špatně, a když mě můj kluk požádal o ruku, souhlasila jsem. Nebylo to z nějaké velké lásky, ale spíš kvůli jistotám, které mi takový vztah poskytl. Prostě, musel nás uživit obě, můj nový manžel.

Narodily se mi dvě děti a sestra se taky konečně osamostatnila. Nebylo tajemstvím, že se vdala úplně z rozumu. Za pořádného boháče! Zahýbala mu, kde mohla, a syna, kterého mu porodila, měla s jiným. Naštěstí hezčím.

Tomu jejímu to bylo jedno, hlavně že měl dědice. Když jsme si spolu o těch svých chlapech vyprávěly, hodně jsme se nasmály. Manžel Renaty byl hrozný náfuka. Měřil sotva metr šedesát, ale sebevědomí měl na rozdávání.

Největší auto, drahé hodinky, prsten s černým kamenem a boty s vysokou podrážkou šité na zakázku. Aby byl o pár centimetrů větší. Byl to velký ješita.

Pokropila jsem je hadicí

Nejlegračnější byl jeho příčesek, vlastně tupé, jak se správně říká. Chodil s ním i do postele a ráno se probudil s rozježenými vlasy na čele nebo taky na zádech. Když jsem to slyšela, pukala jsem smíchy.

Můj manžel naopak nic nepotřeboval a skrblil jako blázen. Ale něco se muselo stát, že přišla taková změna! A já teď koukala na jejich milostné hrátky! Popadla jsem zahradní hadici a namířila proud ledové vody na ty dva.

Do druhé ruky jsem vzala koště a šla na ně. Byli mokří a vyděšení. Tloukla jsem je hlava nehlava.

Manžely jsem vyměnila

Zmocnil se mě záchvat vzteku. Úplně jsem se na chvíli zbláznila! Někdo mě od těch dvou odtáhl a mně se ulevilo. Skoro se mi chtělo smát. „Tak snad půjdeme nakrojit dort, ne?“ rozhlédla jsem se po hostech a ti ani nedutali. Šla jsem se převléct.

Zábava mohla pokračovat! Manžel si mlčky sbalil kufr a odešel za svojí novou láskou. Já si namluvila jejího suchara s přehazovačkou. Opravila jsem si mínění o něm, které jsem si udělala při Renatině vyprávění. Byl milý a štědrý. Tak proč mu nedat šanci!

Zuzana J. (56), Karlovy Vary