Domů     Dcera snad dopadne líp…
Dcera snad dopadne líp…
4 minuty čtení

Utekl dříve, než jsem stačila porodit syna. Dceři byly necelé čtyři roky, když jsem se vášnivě zamilovala do dvaadvacetiletého mladíka.

Mně už táhlo na třicítku a zoufale jsem toužila po lásce. Nevyšla mi ani tentokrát a já se ocitla se dvěma dětmi úplně sama. Všichni mi říkali, že dělám obrovskou chybu, ale já nedbala. Láska mi zaslepila oči. Vydrželo nám to spolu jen půl roku.

Odešel stejně jako přišel. Rychle a bezohledně. Sebral se a zmizel, aniž by se rozloučil. Na život bez muže jsem už byla zvyklá. Dceru jsem si pořídila za svobodna a ani jsem nedoufala, že si mě její otec vezme. Jenže já tehdy moc toužila po dítěti!

Toužila jsem po lásce

Rodiče si snad ani nevšimli, že se jim narodila vnučka. Pojmenovala jsem ji Maja. „A to ho ani nebudeš nějak přes soud žádat o alimenty?“ ptala se kamarádka na otce mojí dcery a já jen krčila rameny.

Neuvedla jsem ho ani do rodného listu a napsala, že je otec neznámý. Být sama s dítětem bylo těžké, ale moje Maja mi to všechno vynahradila. Měla jsem tehdy pronajatou jednu místnost, byla levná a s penězi jsem vyjít dokázala. Jen láska a blízkost milované osoby mi scházely čím dál víc.

Moc jsem ho milovala

Potom jsem potkala Milana. Krasavce jako z nějakého italského seriálu. Úzký nos a lehce zvlněné rty, snědá pokožka a široká ramena. Mohla jsem na něm oči nechat. Stali se z nás milenci a já bych mu snesla modré z nebe, stačilo jen kývnout.

Nabažil se mě za necelého půl roku a odkráčel k jiné. Až po jeho odchodu jsem zjistila, že s ním čekám dítě. Bylo to jedno, stejně by odešel, byl už prostě takový.

„Je jako motýl, co létá z květu na květ,“ trefně poznamenala kamarádka a ukázala si na čelo, zda jsem normální. Prý se chovám jako blázen a měla bych dospět. „Kolik těch dětí chceš mít, než ti dojde, že děláš chybu?“ ptala se.

Syn se narodil předčasně a měl spoustu zdravotních problémů. Byla jsem na dně. Odnesla to ta nejnevinnější osoba. Moje dcera. Neměla jsem na ni vůbec čas.

Bylo to moc těžké

Pořád jsem jen chodila s malým Románkem na nějaká vyšetření a pracovala, abych je oba uživila. Bydleli jsme všichni stále v té jedné místnosti a bylo nám hodně těsno. Můj život se změnil v jedno velké peklo.

Byla jsem chronicky nevyspalá, bez peněz a bez nálady. Nemohla jsem občas dětem koupit ani kilo pomerančů. Šunku dostali jen oni dva a čokoládu jsem dělila napůl. Oblečení mi sháněla kamarádka z druhé ruky, měla hodně kolegyň s malými dětmi.

Dokonce mi od nich pořídila i kola a brusle. Nebýt její pomoci, vůbec nevím, jak bych přežila. Rodičům jsem měla hodně za zlé, že se o svoje vnoučata vůbec nezajímají, natož aby jim koupili něco k narozeninám.

Bála jsem se o ni

Roky utíkaly a já na svůj soukromý život úplně rezignovala. Když mi dcera oznámila, že má vážnou známost, zpozorněla jsem. „Abys nedopadla, Majo, jako já. Dávej si pozor!“ varovala jsem ji. Tak moc bych si přála, aby alespoň ona byla v životě šťastná!

„Neboj se, mami, jsem v bezpečí. Můj přítel je sice o dost starší, ale moc mě miluje a já jeho!“ ujistila mě a hned navrhla, že ho pozve na návštěvu, abychom se seznámili. Když přišel na nedělní oběd, nezmohla jsem se na slovo a on taky ne.

Zírali jsme na sebe jako na zjevení. Byl to můj Milan, otec mého syna! Starší, ale stále krásný, jako z italského seriálu. Jen už by nehrál floutka, ale spíš nějakého bankéře či lékaře. Po trapné chvilce mlčení jsem ten zmatek uvedla na pravou míru. Vše jsem dceři vysvětlila a taky jsem jí ukázala fotografie.

Snad vše dobře dopadlo

Milan se teprve nyní dozvěděl, že má syna a chodí s jeho nevlastní sestrou! Dcera se dle mého očekávání ani nenaštvala, ani nezhroutila. Prý se to stává! Potom se rozesmála.

„A mami, to ještě nevíš, že čekáme s Milanem dítě!“ Z Milana se stal vzorný otec a ze mě vzorná babička.

Jen můj syn Milana zatím nepřijal. Prý mu jeho chování ke mně nemůže odpustit. Já ho trochu chápu. Je to zvláštní, ale všechno se dá překonat, i podivné situace, které život přináší.

Jana R. (56), Jindřichův Hradec

Související články
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
2 minuty čtení
Celé roky jsme žili s tím, že se naše dcera narodila předčasně. Ale co když ne? Co když je jejím otcem někdo jiný? Je směšné, co dokáže život vymyslet. Byla to jen krátká záležitost. Flirt! Krátký románek s kolegou, který byl ženatý. Nečekala jsem od toho nic! Jen vášeň! Až se objevil můj budoucí muž. Během měsíce jsem ukončila vztah s kolegou a začala žít s mužem, do kterého jsem se zamilovala
5 minut čtení
Vždycky jsem si přála, aby naši dva synové drželi při sobě. Jenže byli každý úplně jiný a dědovo rozhodnutí mezi nimi vykopalo hlubokou propast. Když mi manžel Tonda jednoho večera řekl, že náš mladší syn Libor hodlá prodat dědův les, musela jsem se posadit. O tom, že mu děda ještě za života převedl tři hektary lesa u potoka, jsme věděli. Jenže od jeho smrti jsme se o tom raději nebavili. Dě
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která