Nebyla mladá ani štíhlá. Spíš taková selka, ženská od plotny. Měla jsem ji ráda pro její upřímnou povahu. Vždycky jsme se spolu hodně nasmály!

Potom mě zdrtilo její odporné tajemství. Pobývala u nás často. Obě jsme byly už dlouho rozvedené a obě bez partnera. Navštěvovaly jsme se a klábosily. Ona měla dvě dcery a já jednoho syna. Vzájemně jsme si na svoje děti stěžovaly a rozebíraly jejich problémy. Samozřejmě jen v dobrém!

Navrhla mi něco nečekaného

Děti byly pro nás vším. Jenže dnešní mladá generace je jiná, než jsme byli my. To asi ví každý. Do zakládání rodiny se nikdo nežene a práce a kariéra už nejsou tím nejdůležitějším v jejich životě. Chtějí si užívat! A také nemít žádné problémy.

Vlastně ani nevím, zda je to správné, nebo ne. Možná ano. My jsme na všechno spěchali a ve dvaceti už měli děti. Pořád jsme jen šetřili a pracovali.

Alespoň já to takhle vidím. A ona taky. „Měly bychom si něco dopřát, co říkáš?“ zeptala se mě jednou a já ihned souhlasila. Měla jsem na mysli nějaký hezký pobyt v lázních nebo pár dní na horách.

Zatoužila po mladíčkovi

A taky nějaké nákupy kosmetiky nebo oblečení či kulturu. Tuhle jsem zahlédla nějaké zlevněné vstupenky do divadla a zájezdů na nejrůznější muzikály bylo taky dost. Ona měla na mysli úplně něco jiného. Sex! „Nic jsme si neužily.

Co kdybychom si na nějaké seznamce našly nějaké koloušky?“ navrhla a já myslela, že si dělá legraci. Ona to ale myslela úplně vážně. Byla jsem z jejího návrhu úplně konsternovaná. Jen jsem zakroutila hlavou. Něco takového pro mě nepřipadalo v úvahu.

Nějakého partnera bych brala všemi deseti, proč to nepřiznat. Samotné mi bylo smutno, hlavně večer. Koukala jsem do oken, kde se rodiny scházely u společné večeře. Já měla na klíně chleba se sýrem a zírala sama na televizi.

Nemám zájem

O kolouška jsem ale rozhodně nestála. Pořídit si mladíčka? Musela bych se stydět. Byla jsem, stejně jako ona, ženská v letech. Ne právě nejštíhlejší. Natož krasavice! To mě tedy nelákalo ani v nejmenším! O čem bych si s nějakým mladým klukem povídala?

Ona ale měla už všechno naplánované. Nestála o duševní souznění. Chtěla si užívat a mrzelo ji, že jsem odmítla. Když poznala, že se mi o něčem takovém příčí mluvit, přestala.

Syn se mi svěřil

O tomto tématu už mezi námi nepadlo ani slovo. Kamarádkami jsme zůstaly stále, ale už to mezi námi nebylo stejné jako dřív. Prostě už jsme si tolik nerozuměly. Naše vztahy ochladly. Potom za mnou přišel, z ničeho nic, můj syn. Bydlel ve vedlejší ulici.

Byl sám, přítelkyně ho opustila po několika letech známosti. Stále jsem se těšila na miminko, klidně i bez svatby, a oni se rozešli. Nikdy jsem se nedozvěděla proč. Vyzvídat jsem na synovi nechtěla. Kdyby chtěl, jistě by se mi svěřil.

Tentokrát to udělal a já z jeho přiznání nebyla vůbec šťastná. Bylo totiž naprosto neuvěřitelné! Nečekané! Nikdy by mě nic takového nenapadlo ani ve snu. Syna svedla moje kamarádka. Ta, co tolik toužila po zajíčkovi!

Šokoval mě

Syn byl nešťastný, protože se jí nedokázal zbavit. Stalo se to prý jen jednou, ale ona mu vyhrožovala sebevraždou, když ji opustí. Tak přišel prosit o radu. Dostal nejen radu. Slíbila jsem mu, že s ní promluvím. Byl to eufemismus. Vtrhla jsem k ní jako vichřice a málem jsem jí dala facku hned na prahu.

Vyhrožovala jsem

„Co si myslíš? Opiješ a svedeš o tolik let mladšího kluka, a ještě vyhrožuješ sebevraždou?!“ křičela jsem na ni jako smyslů zbavená. Hrozně moc mě naštvala! Ona se bránila, že prý se můj synáček nenechal dlouho přemlouvat.

To ale nebyl důvod ho takhle sprostě vydírat. „Tak víš co? Udělám ti ostudu, že na ni dlouho nezapomeneš! Všechno řeknu tvým dcerám. Půjdu k tobě do práce a taky tvoji rodiče se to dozvědí. Ti budou na tebe pyšní, chudáci. Ve svém požehnaném věku.“

Těším se na miminko

Nebylo to ode mě hezké, ale měla jsem v plánu svoje výhrůžky splnit. Poznala, že vše myslím vážně, a lekla se. Slíbila, že všeho nechá, ale nevěřila jsem jí. Cestou domů jsem sebrala z ulice půlku staré cihly a vrátila se k ní pod okno.

Cihlu jsem jí hodila do okna, bydlela v prvním patře. Okno se roztříštilo a ona zděšeně vykoukla. „To abys viděla, že mě nic nezastaví!“ křikla jsem na ni a odkráčela. Byla jsem spokojená. Všechno ze mě spadlo. Snad dá už synovi pokoj! Moje přání se splnilo.

O kamarádce jsem už neslyšela. A hlavně o ní už neslyšel můj syn. Možná bylo všechno k něčemu dobré. Poučil se a za pár měsíců si našel mladou přítelkyni. Moc se mi líbí. Prý už plánují svatbu, tak snad se dočkám i toho vytouženého vnoučátka.

Eva N. (57), Mělník