Domů     Vzala jsem si, co mi patří
Vzala jsem si, co mi patří
3 minuty čtení

Všechno musí být jednou poprvé. Tím mým byla krádež, na kterou jsem si počkala dlouhé roky. Výčitkami svědomí jsem rozhodně netrpěla!

Spíš naopak, byla jsem si jistá, že to udělám zas. Pyšná na to nejsem, ale že bych se nějak styděla a nemohla se kvůli tomu na sebe podívat do zrcadla, to taky tvrdit nemohu.

Hezky si proplouval životem

Můj bratr byl vždycky miláčkem mých rodičů. Bylo to zřejmě tím, že se narodil pozdě, dá se říct nečekaně. O to větší radost z jeho narození všichni měli! Samozřejmě i já. Byla jsem pyšná, že ho mohu vozit v kočárku a později i vodit do školky.

Byl to hodný kluk, navíc i velmi hezký! Holky na něm mohly oči nechat a on svojí atraktivity uměl náležitě využít. On ale neměl žádný důvod se nějak usazovat. Užíval si života, co to jen šlo!

Na mě nezbylo nic

Jednou jsem si všimla zlatého pánského prstenu na jeho malíčku. „Ten patřil dědovi, jen měl hubenější prsty než já,“ řekl, když uviděl můj zvědavý podhled. Prsten prý dostal od mého otce. Já nedostala nic.

Bratr měl najednou řetízek, starožitné hodiny na zeď, a dokonce i album se známkami. Prý mají cenu skoro půl milionu. Myslela jsem, že žertuje, ale on jen zakroutil hlavou. Prý si je nechal odhadnout. Mrzelo mě to.

Naši všechno postupně dali bratrovi a na mě si vůbec nevzpomněli. „Ale Zdenuško, přece bys nezáviděla. Péťa je náš jediný syn, to musíš pochopit!“ domlouvala mi mamka, když jsem si postěžovala.

Získala jsem jeho klíče

Přemýšlela jsem, jak to zařídit, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. „Půjdu a něco si u bratra ukradnu. Volba byla jasná. Ty známky! Bylo to jen jedno album. Staré, v kožených odřených deskách. Měl ho jen tak pohozené v šuplíku.

Při nejbližší návštěvě u našich, kde jsme se náhodně sešli oba, jsem mu z kapsy vzala jeho klíče. Nechala jsem si udělat duplikáty a klíče potom pohodila v maminčině pokoji. Jako že mu tam vypadly. On je hledal, ale že bych mu je vzala já, ho ani nenapadlo.

Na řešení už bylo dost pozdě

Zbývalo jen vyčkat, až odejde do zaměstnání, odemknout si a album vzít. Dlouhé týdny se nic nedělo. Ani si nevšiml, že mu něco chybí. Potom už bylo na nějaké nahlášení krádeže pozdě. Byla jsem připravená se přiznat a soudit se, ale neměla jsem příležitost.

Nebylo komu co přiznávat. „Zdenko, že jsi to album vzala ty?“ zeptala se mě asi po roce maminka. Jen tak, z ničeho nic. Byla už hodně nemocná a já se o ni starala. Neměla jsem sílu jí lhát a přiznala se. „To je dobře,“ řekla a spokojeně se usmála. Jako kdyby se mi omlouvala!

Zdena B. (62), Rokycany

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud