Domů     Vzala jsem si, co mi patří
Vzala jsem si, co mi patří
3 minuty čtení

Všechno musí být jednou poprvé. Tím mým byla krádež, na kterou jsem si počkala dlouhé roky. Výčitkami svědomí jsem rozhodně netrpěla!

Spíš naopak, byla jsem si jistá, že to udělám zas. Pyšná na to nejsem, ale že bych se nějak styděla a nemohla se kvůli tomu na sebe podívat do zrcadla, to taky tvrdit nemohu.

Hezky si proplouval životem

Můj bratr byl vždycky miláčkem mých rodičů. Bylo to zřejmě tím, že se narodil pozdě, dá se říct nečekaně. O to větší radost z jeho narození všichni měli! Samozřejmě i já. Byla jsem pyšná, že ho mohu vozit v kočárku a později i vodit do školky.

Byl to hodný kluk, navíc i velmi hezký! Holky na něm mohly oči nechat a on svojí atraktivity uměl náležitě využít. On ale neměl žádný důvod se nějak usazovat. Užíval si života, co to jen šlo!

Na mě nezbylo nic

Jednou jsem si všimla zlatého pánského prstenu na jeho malíčku. „Ten patřil dědovi, jen měl hubenější prsty než já,“ řekl, když uviděl můj zvědavý podhled. Prsten prý dostal od mého otce. Já nedostala nic.

Bratr měl najednou řetízek, starožitné hodiny na zeď, a dokonce i album se známkami. Prý mají cenu skoro půl milionu. Myslela jsem, že žertuje, ale on jen zakroutil hlavou. Prý si je nechal odhadnout. Mrzelo mě to.

Naši všechno postupně dali bratrovi a na mě si vůbec nevzpomněli. „Ale Zdenuško, přece bys nezáviděla. Péťa je náš jediný syn, to musíš pochopit!“ domlouvala mi mamka, když jsem si postěžovala.

Získala jsem jeho klíče

Přemýšlela jsem, jak to zařídit, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. „Půjdu a něco si u bratra ukradnu. Volba byla jasná. Ty známky! Bylo to jen jedno album. Staré, v kožených odřených deskách. Měl ho jen tak pohozené v šuplíku.

Při nejbližší návštěvě u našich, kde jsme se náhodně sešli oba, jsem mu z kapsy vzala jeho klíče. Nechala jsem si udělat duplikáty a klíče potom pohodila v maminčině pokoji. Jako že mu tam vypadly. On je hledal, ale že bych mu je vzala já, ho ani nenapadlo.

Na řešení už bylo dost pozdě

Zbývalo jen vyčkat, až odejde do zaměstnání, odemknout si a album vzít. Dlouhé týdny se nic nedělo. Ani si nevšiml, že mu něco chybí. Potom už bylo na nějaké nahlášení krádeže pozdě. Byla jsem připravená se přiznat a soudit se, ale neměla jsem příležitost.

Nebylo komu co přiznávat. „Zdenko, že jsi to album vzala ty?“ zeptala se mě asi po roce maminka. Jen tak, z ničeho nic. Byla už hodně nemocná a já se o ni starala. Neměla jsem sílu jí lhát a přiznala se. „To je dobře,“ řekla a spokojeně se usmála. Jako kdyby se mi omlouvala!

Zdena B. (62), Rokycany

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může