Znáte to, když se vám zdá opakovaně jeden a ten samý sen, jenže nevíte, co to znamená a jestli se to stane? Tak přesně to se mi nějakou dobu dělo.
Měla jsem stále stejný sen, ve kterém se topí můj tříletý syn Honzík. Když se mi zdál poprvé, vstala jsem celá zpocená. Hned jsem šla k němu do pokoje a zkontrolovala, jestli je v pořádku. Sen byl velmi živý, až bych řekla, že je to realita.
Horké letní dny
Moje matka Honzíka občas hlídala, ale většinou u nás doma. Bydlíme v bytě, kde se nemůže moc stát. Jednou v létě se ale blížily velmi horké letní dny a máma mi navrhla, zda-li by mohl někdy Honza být u ní, aby se vykoupal v bazénu.
Vzhledem k tomu, že byl syn u toho, jásal nadšením, že to bude super. Já jsem se tomu také vyloženě nebránila. Domluvily jsme se, že za čtrnáct dní o víkendu ho tam přivezu. Moje podvědomí se ale s blížícím termínem začalo cukat.
Sen o tom, že se syn utopí, se mi už zdál každou noc. Ve snu to probíhalo tak, že se nejdřív matka koupala se synem společně, pak mu řekla, aby se usušil a že si dojde pro telefon.
Zlá předtucha
Honza v tom snu matku neposlechl a šel si sednout na kraj bazénu. Jenže mu to uklouzlo a on zavrávoral a spadl do bazénu. V tom snu jsem já byla pod vodou a viděla, jak má otevřené oči a volá o pomoc. Neuměl plavat a ani v tom snu to nedokázal.
Sen končil tím, jak ho matka bezvládného tahá z vody a oživuje ho. Bohužel bez úspěchu a syn ve snu zemřel. V tom jsem se vždycky probudila a šla k synovi do pokoje. Nicméně matka se na den, kdy tam měl Honza být, velmi těšila.
Nechtěla jsem to kazit, ale byla jsem připravená dát matce kázání. Ten den se syn velmi těšil, poslouchal na slovo. Odvezla jsem ho k matce.
Jasně jsem ji požádala, aby z něj ani na minutu nespustila oči. Kývala hlavou, že jedno dítě odchovala, tak ať se nebojím. O svém snu jsem mlčela.
Slyšela jsem matčin křik
Odjela jsem domů dodělat pracovní resty, jenže cestou od matky se do mě dal zlý pocit. Na dalším kruhovém objezdu jsem se tam prostě vrátila. Matka je lehkovážná a syn malý. Když jsem přijížděla k domu, slyšela jsem matky zoufalý křik: „Honzo, panebože, dýchej.“
Syn otevřel oči
Vyskočila jsem z auta a nastartované jsem ho nechala stát na cestě. Viděla jsem zdálky matku, jak klečí nad Honzou. „Pusť mě k němu!“ Zahájila jsem dýchání z úst do úst a masáž srdce. Zoufale jsem se ho snažila oživit.
„Jak dlouho byl pod vodou?“ ptala jsem se matky. „Vteřinu, šla jsem si jen pro telefon,“ řekla. Honza začal dýchat. Plival vodu a byl velmi vyděšený. Mezitím přijela sanitka, kterou matka přivolala. Teď, když se mi zdá nějaký sen, to beru vážně. Je to určitě druh varování.
Šárka H. (53), Karlovy Vary
