Domů     Zachránění ježkové zůstali věrni zahradě
Zachránění ježkové zůstali věrni zahradě
3 minuty čtení

Našli jsme ty malé drobečky před zimou v rohu naší zahrady a volali odborníkům, jak se o ně postarat. Všechny jejich dobré rady jsme ale bohužel neposlechli.

Bydleli jsme v tu dobu s manželem a dětmi v domku naší babičky na okraji jedné obce ve středních Čechách.

Neměli jsme mnoho peněz, babička žila ve svém domku sama a hodilo se, že o ni bude někdo pečovat a dohlížet, aby měla navařeno, uklizeno a také ji občas někdo odvezl k lékaři.

Babička byla moc hodná, měla úžasný vztah k dětem, byla to dobrá duše, asi jako babička z knihy Boženy Němcové. Ráda seděla u dveří a pozorovala, jak si děti hrají. Já byla v domácnosti a jediný, kdo chodil do práce, byl manžel.

Tehdy přišel ošk­livý podzim, Aničce bylo šest a Honzíkovi čtyři. Ten den byl zvlášť sychravý, mlha se držela dlouho, a když se zvedla, vyrazily děti do zahrady.

Taková radost!

Babička tehdy seděla v kuchyni u kamen, když se ozval ze zahrady jekot dětí. Vyběhla jsem ven, co se děje. Anička běžela ke mně s očima přes půl hlavy: „Maminko, my jsme našli ježčí miminka!“ Spěchala jsem za ní k místu, kde stál Honzík.

Opravdu tam byly čtyři ježečci, tak malí, že jsem takové nikdy neviděla. Rozhodla jsem, že je nemůžeme z místa vzít, protože by je jejich maminka nenašla. Jenže k večeru přijel manžel z práce, a ten viděl u našeho domu na silnici přejetého ježka.

Mámu těch malých, usoudili jsme. „Musíme něco udělat!“ shodli jsme se všichni. Manžel běžel zjistit do hospody telefonní číslo na nějaké ochránce zvířat. Po dlouhém hovoru s odborníkem jsme vyrazili s krabicí pro ježky.

Ve sklepě jsme jim vyhradili místo a manžel se vydal shánět sušené mléko pro koťata. Krmili jsme ty drobečky každý den. Ježci úspěšně rostli. Přešli na kočičí granule a posléze na další stravu.

Byli vděční

Jednu věc jsme ale podcenili. Hned na začátku nám kladli odborníci na srdce, ať se s ježky moc nemazlíme, že si vytvoří rychle citovou vazbu na člověka a už se jich nikdy nezbavíme. Jenže nedopřejte dětem, aby se těšily se zvířátky!

A babička se jim věnovala ještě víc! Tak se stalo, že si nás ježci adoptovali. Od našeho domu a z naší zahrady se už skutečně nikdy nehnuli. Rok od roku jich přibývalo a byli tak ochočení, že po západu slunce stáli před terasou a čekali na večeři.

Je ovšem pravda, že nám díky nim vymizeli ze zahrady krtci a hraboši a v domě se neobjevila jediná myš. Nejvíce milovali babičku, chodili za ní po zahradě jako housata. Když zemřela, ježci zmizeli. Nikdy jsme nepřišli na to, proč…

Vlasta (69), Příbramsko

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.