Trápila jsem se nešťastnou láskou. Rozhodla jsem se, že nemá už smysl žít. Moje rozhodnutí zastavil zářící objekt na obloze. Nebyla to hvězda.
To, co se mi stalo v mém mládí, se naprosto vymyká rozumu. Nikdy jsem si to nedokázala vysvětlit, a tehdy jsem to ani nemohla s nikým prokonzultovat, protože by mě nejspíš zavřeli do blázince, nebo to vzali jako provokaci.
Prožívala jsem první lásku a byla zamilovaná až po uši do kluka, který byl pořádný proutník. Zpětně nechápu, jak jsem mohla věřit, že bych právě já takového záletníka převychovala ve věrného muže. No, prostě jsem byla naivní a mladá! A blbá k tomu!
Samozřejmě netrvalo dlouho, a já se dozvěděla od své nejlepší kamarádky, jak to s tou jeho velkou láskou ke mně je. Složila jsem se z toho a začala vážně uvažovat o sebevraždě.
Špatné svědomí?
Nevím, jak jsem došla k názoru, že se mu tak pomstím, že bude mít až do konce života špatné svědomí a bude se trápit! Se slzami v očích, aniž bych myslela na své rodiče a na mladší sestru, jsem šlapala k nedaleké skále, ze které jsem chtěla skočit.
Už jsem stála na jejím okraji a dívala se na hvězdy nad hlavou a pak dlouho do propasti. A pak se ještě naposledy podívala nahoru, abych se rozloučila s měsícem a noční oblohou…
Kouzelný paprsek
Jak jsem tak hleděla na oblohu, spatřila jsem letící hvězdu. Rychle se blížila. A pak přišel ten záblesk. Paprsek, který z toho objektu vyšlehl, mě srazil na zem. Jako v mlze jsem viděla nějaké bytosti. A pak zase vyšlehl ten záblesk a já omdlela.
Když jsem se probrala, ležela jsem v trávě a měla skvělou náladu. Ty tam byly myšlenky na sebevraždu. Jako by mi někdo přeprogramoval mozek. Chmury byly pryč, já se zvedla a poskakovala si vesele domů.
Škoda, že se nikdy nedozvím, co to tehdy bylo, někdy mám pocit, že to zasáhli mimozemšťané.
Jana (55), Kadaň