Domů     Stydím se za svoji sestru
Stydím se za svoji sestru
4 minuty čtení

Je mi velmi podobná a lidé si nás pletou. Když jsme byly malé, hrály jsme si na dvojčata a schválně se stejně oblékaly. Začalo mi to vadit.

Sestra je jen o necelý rok mladší, ale obléká se, jako by nás dělilo padesát let. Dlouho se držela věku, ale pak se to zlomilo. Z ničeho nic si začala hrát na mladou a v jejím pojetí je barvou mládí jednoznačně černá.

Šokuje barvou

To by samozřejmě nevadilo, každý preferujeme nějakou barvu, ať už v oblečení, nebo bytě. Moje kamarádka si pořídila celý obývák v černo-červené kombinaci. Na první pohled je to moc hezké, ale na ten druhý a třetí?

Už při první návštěvě mě z toho po hodině rozbolela hlava. Ani další přítelkyně to, dle mého, moc nevychytala. Preferuje bílou, tak má v této barvě téměř celý byt. Nábytek v ložnici i obýváku a kuchyni. Skříňky i židle, stěny. Prostě všechno!

Její byt je příjemně světlý, ale připadám si u ní trochu jako v nemocnici. Nebo ještě spíše na patologii. Obzvlášť, když doplňky jsou z pochromovaného kovu. No, sebekriticky musím přiznat, že ani mně se všechno nepovedlo.

Toužila jsem po přírodních barvách, béžové, žluté a hnědé, ale byt je takový fádní, obyčejný. I navzdory spoustě kytek, které jsem umělecky rozmístila. Chtělo by to bytového architekta, asi všichni šetříme na tom nepravém místě.

Hádka kvůli autu

I u auta byla pro mě rozhodující věc barva karosérie. Manželovi to bylo jedno, toužil po určité značce, a zda bude auto červené, nebo zelené, vůbec neřešil. Já toužila po barvě, která se jmenovala sahara.

Byla to taková jemně béžová metalíza, ovšem na našem budoucím autě pouze za dost vysoký příplatek. Párkrát jsme se kvůli tomu pohádali. To, co já považovala za prioritu, on viděl jako plýtvání. Nakonec jsem ho přemluvila, ale dalo mi to práci!

Dlouho trval na tom, že jsem marnivá. S oblečením to nebylo jiné. Nějaký stylista by asi člověku poradil, co má, a hlavně co nemá nosit, a v čem mu to bude slušet. A především, co mu ubere nějakých těch pár přebytečných kil. Jenže, kde nějakého sehnat?

Vždyť ani celebrity nejsou vždy zrovna pěkně, natož vkusně oblečené a nalíčené. Tak jsem se oblékala bez poradce a někdy fakt ujela. Ale k sestře se to neblížilo ani náhodou.

Je jako černá vdova

Těmi přebytečnými kily to vlastně všechno začalo. Sestřin manžel jí vyčetl, že je silnější než já a že mi to víc sluší. Naštvalo ji to a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Navštívila takový vyhlášený obchod pro mladé a kompletně změnila šatník.

Černá trička s nejrůznějšími obrázky, pásek s cvočky a černé džíny s dírami na kolenou. Vlasy si obarvila rovněž na černo a místo decentních stínů si obmalovala oči tlustými linkami. Vypadala trochu jako stará panda. Vždyť nám oběma táhne na šedesát!

V zaměstnání měla se svým vzhledem docela problém. Na kobereček si ji zavolal její vedoucí a vyhrožoval, že takhle nemůže na recepci prezentovat firmu. Recepční je vizitka celého podniku a záleží na ní, jaký obrázek si příchozí udělají.

Jenže na výpověď to nebylo a na nějaké krácení odměn asi taky ne. Radili se prý o tom i s firemním právníkem. Prý se s takovým složitým případem nikdy nesetkal.

Ještě víc přitvrdila

A tak zatímco sestřiny mladé kolegyně musely spořádaně nosit halenky a lodičky, ona se promenádovala v těch svých děravých kalhotách a botách na vysoké platformě. Když jsem ji poprvé spatřila, zmocnil se mě smích.

Domnívala jsem se, že se jedná o nějaký žert či sázku. Ale nebylo tomu tak. Sestra si nejen svoji novou image oblíbila, ona ji vypilovala k dokonalosti. Tím myslím černé drápy na všech končetinách a několik piercingů v obočí a nose. Hrůza!

Chce se mi z ní plakat

Nejhorší na tom je, že nikdo neví, zda to strašidlo jsem já, nebo ona. A vysvětlujte na počkání, že se jedná o moji sestru. Netuším, zda a kdy ji to přejde. Stydím se za ni. Domlouvám jí, přemlouvám, ale není to nic platné. Je to jako hučet do pařezu.

Můj manžel se jí zastává, a možná bych to také mohla zkusit… „To snad nemyslíš vážně?“ vyjela jsem na něho, ale on se jen smál. Prý máme alespoň doma legraci, na rozdíl od jiných. No, nevím. Mně je spíš do pláče!

Anna M. (59), Klatovy

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může