Je mi velmi podobná a lidé si nás pletou. Když jsme byly malé, hrály jsme si na dvojčata a schválně se stejně oblékaly. Začalo mi to vadit.
Sestra je jen o necelý rok mladší, ale obléká se, jako by nás dělilo padesát let. Dlouho se držela věku, ale pak se to zlomilo. Z ničeho nic si začala hrát na mladou a v jejím pojetí je barvou mládí jednoznačně černá.
Šokuje barvou
To by samozřejmě nevadilo, každý preferujeme nějakou barvu, ať už v oblečení, nebo bytě. Moje kamarádka si pořídila celý obývák v černo-červené kombinaci. Na první pohled je to moc hezké, ale na ten druhý a třetí?
Už při první návštěvě mě z toho po hodině rozbolela hlava. Ani další přítelkyně to, dle mého, moc nevychytala. Preferuje bílou, tak má v této barvě téměř celý byt. Nábytek v ložnici i obýváku a kuchyni. Skříňky i židle, stěny. Prostě všechno!
Její byt je příjemně světlý, ale připadám si u ní trochu jako v nemocnici. Nebo ještě spíše na patologii. Obzvlášť, když doplňky jsou z pochromovaného kovu. No, sebekriticky musím přiznat, že ani mně se všechno nepovedlo.
Toužila jsem po přírodních barvách, béžové, žluté a hnědé, ale byt je takový fádní, obyčejný. I navzdory spoustě kytek, které jsem umělecky rozmístila. Chtělo by to bytového architekta, asi všichni šetříme na tom nepravém místě.
Hádka kvůli autu
I u auta byla pro mě rozhodující věc barva karosérie. Manželovi to bylo jedno, toužil po určité značce, a zda bude auto červené, nebo zelené, vůbec neřešil. Já toužila po barvě, která se jmenovala sahara.
Byla to taková jemně béžová metalíza, ovšem na našem budoucím autě pouze za dost vysoký příplatek. Párkrát jsme se kvůli tomu pohádali. To, co já považovala za prioritu, on viděl jako plýtvání. Nakonec jsem ho přemluvila, ale dalo mi to práci!
Dlouho trval na tom, že jsem marnivá. S oblečením to nebylo jiné. Nějaký stylista by asi člověku poradil, co má, a hlavně co nemá nosit, a v čem mu to bude slušet. A především, co mu ubere nějakých těch pár přebytečných kil. Jenže, kde nějakého sehnat?
Vždyť ani celebrity nejsou vždy zrovna pěkně, natož vkusně oblečené a nalíčené. Tak jsem se oblékala bez poradce a někdy fakt ujela. Ale k sestře se to neblížilo ani náhodou.
Je jako černá vdova
Těmi přebytečnými kily to vlastně všechno začalo. Sestřin manžel jí vyčetl, že je silnější než já a že mi to víc sluší. Naštvalo ji to a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Navštívila takový vyhlášený obchod pro mladé a kompletně změnila šatník.
Černá trička s nejrůznějšími obrázky, pásek s cvočky a černé džíny s dírami na kolenou. Vlasy si obarvila rovněž na černo a místo decentních stínů si obmalovala oči tlustými linkami. Vypadala trochu jako stará panda. Vždyť nám oběma táhne na šedesát!
V zaměstnání měla se svým vzhledem docela problém. Na kobereček si ji zavolal její vedoucí a vyhrožoval, že takhle nemůže na recepci prezentovat firmu. Recepční je vizitka celého podniku a záleží na ní, jaký obrázek si příchozí udělají.
Jenže na výpověď to nebylo a na nějaké krácení odměn asi taky ne. Radili se prý o tom i s firemním právníkem. Prý se s takovým složitým případem nikdy nesetkal.
Ještě víc přitvrdila
A tak zatímco sestřiny mladé kolegyně musely spořádaně nosit halenky a lodičky, ona se promenádovala v těch svých děravých kalhotách a botách na vysoké platformě. Když jsem ji poprvé spatřila, zmocnil se mě smích.
Domnívala jsem se, že se jedná o nějaký žert či sázku. Ale nebylo tomu tak. Sestra si nejen svoji novou image oblíbila, ona ji vypilovala k dokonalosti. Tím myslím černé drápy na všech končetinách a několik piercingů v obočí a nose. Hrůza!
Chce se mi z ní plakat
Nejhorší na tom je, že nikdo neví, zda to strašidlo jsem já, nebo ona. A vysvětlujte na počkání, že se jedná o moji sestru. Netuším, zda a kdy ji to přejde. Stydím se za ni. Domlouvám jí, přemlouvám, ale není to nic platné. Je to jako hučet do pařezu.
Můj manžel se jí zastává, a možná bych to také mohla zkusit… „To snad nemyslíš vážně?“ vyjela jsem na něho, ale on se jen smál. Prý máme alespoň doma legraci, na rozdíl od jiných. No, nevím. Mně je spíš do pláče!
Anna M. (59), Klatovy
