Domů     I z pekla můžete najít cestu ven…
I z pekla můžete najít cestu ven…
3 minuty čtení

Když Marta slavila své čtyřicáté narozeniny, vypadalo to spíš jako funus. Dobře jsem tehdy věděla, co moji milovanou holčičku trápí, ale pomoci jsem jí, bohužel, neuměla.

Nastaly zlé časy, kvůli dceři. Když slavila čtyřicáté narozeniny, vypadalo to spíš jako pohřeb než jako oslava. Přispělo k tomu i podzimní počasí. Nepomohlo ani víno, ani kávovar, který dostala darem ode mě a manžela, ani svetr od tchyně.

Dobře jsem věděla, co tu moji holku hryže, ale pomoct jí nebylo v mých silách. S manželem, sympaťákem, který měl mou holčičku ze srdce rád, se léta snažili o miminko. Marně. Nepomohly ani lázně, ani umělé oplodnění.

„Všechno je ztraceno,“ plakala mi na rameni v kuchyni, aby ostatní nevěděli. „A víš, co se stane teď? Stane se to, že mě Kamil opustí. Najde si jinou, mladší, s níž to dítě bude mít. Přeje si ho stejně jako já.“ Zoufale plakala a já jí neuměla poradit.

Psycholog

Vrátila se do obýváku mezi ostatní, předstírala, že je veselá, ale oči červené od pláče mluvily za vše. Když hosté odešli, převyprávěla jsem, co se stalo, manželovi. „Opustil bys mě, kdybychom neměli Martu?“ vyzvídala jsem. Udiveně zavrtěl hlavou: „Ne, proč?

To bych ti přece nemohl udělat. Chyběla bys mi. Hele, támhle Sýkorovi nemají děti, a jsou v pohodě. Teď letí na Havaj. To by si určitě s výdaji za děti nemohli dovolit.“ Mávla jsem rukou. Takhle povrchní Marta nebyla.

Když jsem se svěřila své už dosti staré matce, jen se zasmála a doporučila adopci. „Tu Marta nechce za žádnou cenu,“ vrtěla jsem hlavou. „Říká, že je to veliký rozdíl, mít vlastní a mít cizí.“

Matka se zasmála: „Uvidíme. Až si přinesou miminko, budeš koukat, jak rychle bude po rozdílu.“ Slíbila, že s Martou promluví. A matka coby penzionovaná učitelka byla zkušený psycholog.

Zoufalství

Po letech tápání a zoufalství se v naší zachmuřené ulici konečně objevily hřejivé sluneční paprsky. Kamil naši milovanou Martu neopustil, a kdyby jen to. Z dlouho prázdného dětského pokoje se pootevřeným oknem ozval dětský pláč.

Nadšená Marta mi vletěla do náruče: „Mami! Já jsem tak šťastná. Kamil taky. Pořád jen sedí u postýlky a okouzleně malou pozoruje. Už ani nevíme, že jsme si ji přinesli. Jako by byla naše.“ Mrkla jsem na svou matku, která seděla poblíž, celá rozzářená.

Ona mrkla na mě. „Pojďte se na ni honem podívat,“ volala Marta a utíkala ke dveřím. My dvě za ní. Vložila mi děťátko do náruče. „Je krásná, viď?“ rozplývala se. Byla krásná. A nejvíc mě blažilo, že je dcera šťastná.

Dagmar (63), Třebíč

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud