Byli jsme s manželem jako dva peciválové. Začali jsme tedy alespoň trochu jezdit na výlety, a tam jsme poznali nové přátele a s nimi golf.
Náš společný život proběhl obyčejně, nebyl ničím výjimečný. Potkali jsme se s mužem v zaměstnání, po třech letech známosti se vzali, měli dvě děti a žili naprosto běžný život.
Do divadla jsme chodili jednou za dva roky, občas do kina a v létě jezdili stále na to stejné místo – na Slapy. Když byly děti malé, pořídili jsme si malou chaloupku, nic velkého, jen aby byly děti v přírodě.
Chodili jsme tu na houby a trochu jsme jezdili na kole. Žádné velké výlety to nebyly, jen u nás po okolí. Nikdy se u nás žádný sport neprovozoval a ani si nepamatuji, že by byl někdo v mém či manželově rodě, kdo by měl takové ambice.
Jen lenošení?
Moc jsme se těšili do důchodu, jak si budeme užívat našeho slastného nicnedělání. To jsme také velmi aktivně provozovali dva roky. Jenže pak nás to přestalo bavit.
Pamatuji si na tu chvíli, jak v neděli odpoledne odjely naše děti a vnuci, my seděli na zahradě před chatou a říkali si: Co teď? Zase jen lenošení? Žádné zdravotní problémy jsme neměli, stále jsme byli pohybliví a měli chuť do života.
„Musíme začít jezdit na nějaké výlety!“ Rozhodl můj Lojza. A tak jsme si začali plánovat nejprve jeden den v týdnu výlet po okolních památkách, pak dva a nakonec z toho byl víkend na cestách.
Tak jsme jednou potkali zajímavou skupinku seniorů v penzionu, kde jsme byli ubytovaní. „Pojďte s námi zítra hrát golf!“ padla ta věta v jedenáct večer, než jsme se rozešli do svých pokojů. A tak to druhý den začalo.
S manželem nás ani ve snu nenapadlo, že nás ten sport chytí za srdce. Možná to bylo i tím, že se k němu vázala ta skvělá parta, se kterou jsme si tak rozuměli.
Vy a sport?
Jezdíme s nimi už třetí rok a vždy se na sebe moc těšíme. Lidé, co nás znali celý život, nevěřícně kroutí hlavou: „Vy a sport?“ nechápou. A pak jsou ti, co golf za sport nepovažují.
Ale pro nás v našem věku je ideální. Díky golfu se cítíme líp, více v kondici. I praktická doktorka nás oba chválí a říká: „Jen tak dál!“
Anna (69), Beroun