Když jsem chodila do první třídy, nastěhovala se do našeho domu rodina s malým synem. Tomík chodil do třetí třídy a nejvíce se kamarádil se mnou.

Synovi našich nových sousedů jsem se líbila už tenkrát. Pamatuji si, že když jsme si s mojí sestřenicí a Tomíkem u nás hráli, můj kamarád řekl, že až budeme velcí, vezme si mě za ženu.

Když mi bylo deset let, rodiče se rozvedli a největší rána pro mě byla, když jsme se s mámou odstěhovaly do čtyřicet kilometrů vzdáleného městečka a už jsem se nemohla vidět s Tomášem. Až na střední škole, kam jsem později dojížděla, se naše cesty zase setkaly.

Další odloučení

Chodila jsem do prvního ročníku, Tom do třetího, když jsme spolu začali chodit. Byl to můj první kluk v životě. Pak přišla další rána, moje láska musela na vojnu. Čekala mě maturita a na podzim se měl Tomáš vrátit z vojny. Dělala jsem si plány, ale marně.

Babička zemřela a s mámou jsme se zase stěhovaly, do jejího domku, tři sta kilometrů daleko. Sice jsem už byla dospělá, ale ne ještě samostatná, čerstvá maturantka a bez peněz.

Tenkrát ještě nebyly mobilní telefony ani e-maily, takže veškerý kontakt s Tomášem byly dopisy nebo když přijel dvakrát ročně na opušťák. Náš vztah tak pomalu vyšuměl, bez nějakého rozchodu.

Nová známost

Pak jsem poznala Milana. Byl to hezký a milý mladík, po dvou letech známosti jsme se vzali. V Milanovi jsem viděla takovou jistotu, byl kliďas, žádné vysedávání s kamarády v hospodě, prostě takový domácký typ. „Až přijdou děti, určitě bude starostlivým tátou,“ říkala jsem si.

Naše povahy byly rozdílné

Jenomže Milan byl až moc domácký typ. Když jsem mu navrhla jít si občas zatančit, prohlásil, že ho trdlování nebaví, divadlo ho nezajímalo a jediné, kam rád chodil, bylo k rodičům na zahradu.

Ne že by se mi tam nelíbilo, ale přece bych občas ráda někam do společnosti. „Počkej, až budeme mít caparta, to oceníš zahrádku,“ řekl mi.

Dovolená s kamarádkou

Pak přišel rok osmdesát devět a já se těšila, že Milana přece jenom přesvědčím následující léto vyjet do ciziny, kam se předtím nemohlo, ale marně. Ani to miminko, po kterém jsem toužila, nepřicházelo, ačkoliv jsme podle lékařů byli oba zdraví.

Jednoho dne přišel Milan s tím, že pokud chci někam do ciziny, ať jedu s mámou nebo s kamarádkou. Tak na další léto jsem se domluvila s kámoškou, že s ní a jejími dvěma dcerkami pojedu do Itálie. Moc jsem se těšila, a to jsem ještě netušila, že se mi ta cesta stane osudnou.

Nečekané překvapení

Sotva jsme se ubytovaly, vzala jsem malou Markétku a vydaly jsme se na pláž. Najednou jsem spatřila na lehátku Tomáše. Když mě uviděl, nevěřícně na mě zíral:

„Ivano, jsi to ty?“ „Teda, po tolika letech a tak daleko od domova na sebe narazíme, to je neuvěřitelný,“ řekla jsem. „To je tvoje dcerka?“ zeptal se. „Ne, to je kamarádky, ona sem se svou druhou holčičkou za chvíli přijde.

Já zatím žádné děti nemám,“ odpověděla jsem. Blížila se k nám nějaká žena. „To je moje přítelkyně,“ řekl. Pozdravily jsme se a já šla s Markétkou dál.

Celou noc jsem na něj myslela

Celou noc jsem nemohla usnout, pořád jsem musela myslet na Tomáše. Sice už to nebyl ten štíhlý mladík, ale pořád to byl pěkný chlap. Bylo mi líto, že je zadaný. „Prober se, jsi vdaná!“ křičelo na mě v duchu mé druhé já.

Další den jsem se pořád rozhlížela, jestli neuvidím Toma, ale marně. Po večeři jsem se šla projít po pláži a doufala, že ho někde potkám samotného.

Dávné city se náhle probudily

Už jsem tu moji procházku chtěla vzdát, ale najednou jsem ho uviděla. Seděl na kameni v klidné zátočině, jakoby tušil, že přijdu. Došla jsem k němu. Vstal, vzal mě do náruče a políbil. Bylo mi, jako by mnou projel blesk.

Začali jsme se líbat a on mi šeptal, že na mě nikdy nezapomněl. „Jak je možné, že o sobě tolik let nevíme?“ řekla jsem.

Toužili jsme být spolu

Tom, když přišel z vojny a já byla pryč, vzal práci u mezinárodní dopravy a několik let jezdil pro jednu zahraniční firmu. Když u ní skončil, usadil se a chtěl založit rodinu, ale žena, se kterou tenkrát žil, si našla jiného, a tak sešlo i z plánované svatby.

Ta, kterou mi představil, je prý jeho nová známost. „Ivanko, nespal jsem celou noc, pořád jsem na nás musel myslet, rozveď se, já se rozejdu s Táňou a budeme pořád spolu,“ říkal mi mezi něžnými polibky.

Rychlý rozvod

Na druhý den jsme se setkali na stejném místě znovu. V té tiché zátočině jsem byla poprvé manželovi nevěrná. Tomáš odjížděl domů o dva dny dříve. Vyměnili jsme si telefony do práce, jiná možnost tehdy ještě nebyla.

Sotva jsem přijela domů, setkala jsem se zase s Tomem, bydlel jen hodinu a půl cesty ode mě. Řekl, že se s Táňou rozešel. Když jsem Milanovi řekla, že se chci rozvést, nemohl tomu uvěřit. Rozvod proběhl bez problémů, ale Milana to dost vzalo.

Jsem moc šťastná

S Tomášem jsme měli svatbu dva týdny poté, co rozsudek o rozvodu nabyl právní moci. S Tomem jsem otěhotněla velmi brzy a máme spolu tři kluky, teď jsou z nich už pořádní chlapi. Nikdy bych nevěřila, že mi jedna dovolená přinese tolik štěstí.

Ivana Č. (63), Mariánské Lázně