Měla bych být na sebe pyšná, že dobře vydělávám. Místo toho si musím hrát na chudinku, jen aby měl manžel dobrý pocit, že má vyšší plat než já!
Ani bych tomu v dnešní době plné změn nevěřila, že je něco takového možné. Vždyť už je snad rovnoprávnost, nebo ne? Můj manžel je moc hodný chlap a vím jistě, že mě miluje. Vždyť udělá, co mi na očích vidí. Kupuje mi šperky a já si smím pořídit vše, na co pomyslím.
Za sebe utratím hodně
Nejsem neskromná, tak toho zase není tak moc. Ale v několik let starém kabátě chodit nemusím! A v šatech už vůbec ne. Snažím se oblékat podle poslední módy a na sobě taky nešetřím. Nehty, kosmetika a kadeřník jsou samozřejmostí.
K tomu nějaká ta lymfodrenáž a občas laser na pleť. K ničemu většímu jsem se nedopracovala, i když o víčkách, spodních i horních, už dlouho uvažuji. Lákala by mě i prsa, ale moje známá na tu operaci šla a nedopadla nejlépe.
Připadá jí, že jedno ňadro má výš a druhé níž. No, nevím. Možná to tak měla i před operací a teď je to nápadnější. Rozhodně utratím za sebe dost, a to díky tomu, že vydělávám o hodně víc než manžel. Jenže radovat se nemohu.
Proč to chlapům vadí?
Je to tajné a on se o tom nesmí dozvědět. Hrozně by mu to vadilo. Ne útraty, ale paradoxně fakt, že neplatí všechno on, ale já. Moje kamarádka totiž je ve stejné situaci a doma má učiněné peklo.
Manžel ji neustále ponižuje, jako aby vypadal alespoň chytřejší a schopnější. Prostě nevynechá možnost z ní udělat beznadějnou blbku. A to nejraději před kamarády, nebo dokonce svými rodiči.
Vyprávěla jsem to coby humornou historku manželovi, myslela jsem si, že jejího manžela odsoudí, ale on mu dal, k mému podivení, za pravdu. Prý, jak si takového chlapa může jeho žena vážit, když přinese domů méně peněz než ona.
„Ale na tom přece vůbec nezáleží, ne?“ oponovala jsem, ale on nesouhlasil. Rozčílil se. Prý by tohle u nás doma nikdy nemohl dopustit!
Vydělávám víc než on
Zarazilo mě to. Zrovna jsem se mu totiž chystala slavnostně oznámit, že mi opět přidali. Už poněkolikáté. Sama jsem nemohla svému štěstí uvěřit. Ale bylo tomu tak. Díky jazykovým schopnostem jsem najednou stoupla v ceně.
Mladé holky se státnicemi z jazyka totiž neuměly, s prominutím, skoro nic. Nechápala jsem, jak mohly zkoušky udělat. Ony ale nevládly ani spisovnou češtinou. Hrubkami v jejich životopisech se to jen hemžilo. Nějaké mě a mně jim nic neříkalo.
Já nyní, kvůli novému odběrateli, musela umět komunikovat v němčině, a to hodně dobře, bez chyb. Jinak bychom prý měli ostudu!
Tak jsem se snažila, a když jsem si nebyla jistá, šla jsem se dokonce zeptat k jednomu známému, bývalému spolužákovi, který chodil kdysi o třídu níž a nikdy jsme se moc nekamarádili. Byl ale ochotný a rád mi pomohl. Odměnou byla lahev dobrého moravského vína, které miloval.
Musím lhát
Situace, ve které jsem se ocitla, mi nebyla vůbec příjemná. Jak se mohl člověk radovat z peněz, když je nesměl přiznat? Byla bych ráda, kdybych se mohla manželovi i celé rodině normálně pochlubit, jakou mají doma schopnou manželku, maminku i babičku.
Jenže to vůbec nešlo. Chtěla jsem mladým přispět na auto nebo si s manželem dopřát hezkou dovolenou u moře. Anebo jsem chtěla pěknou koženou sedačku do obýváku, ta byla mým dlouholetým snem! Řešením ale bylo dělat tajnosti a malé podvůdky.
Mladým jsem šetřila tajně a potom jim peníze tajně dala. Museli přísahat, že mě nikdy neprozradí! Bylo jim to divné, ale kvůli tomu autu nakonec souhlasili. Připadali jsme si jako spiklenci.Ohledně té dovolené jsem předstírala výhru v jakési soutěži.
Šéfová mi bude krýt záda
Manžel moc nepátral, když uviděl barevný poukaz pro dva, který jsem si umně vytiskla podle vzoru z internetu. A ona vysněná sedačka měla pocházet od kamarádky za slevu. Tvrdila jsem, že jí překáží a ráda se jí zbaví. Blíží se podnikové setkání.
Je takové dobrovolně povinné a běda tomu, kdo se ho v plné parádě nezúčastní. Budu muset do svého tajemství zasvětit i paní šéfovou, nic jiného mi nezbude. Snad mě pochopí.
Je totiž také už dlouho vdaná, tak jí možná bude můj problém bližší, než by se na první pohled zdálo!
Soňa R. (59), Litom
