Domů     Ruiny byly plné tajemné minulosti
Ruiny byly plné tajemné minulosti
4 minuty čtení

Byla tma jako vy pytli a my nevěděli, kde bychom složili hlavu. Opuštěné stavení se zjevilo před námi jako zázrakem. Vstoupili jsme dovnitř.

Obloha byla plná hvězd a měsíc se chystal dorazit do zářivého úplňku. S tehdejším partnerem jsme rádi v době svého mládí jezdili na výlety, toulali se přírodou se psem a užívali si života. Tak tomu bylo i tentokrát.

Místo, kde jsme se chtěli uložit ve spacáku ke spánku, bylo ještě daleko. Trasu jsme podcenili, byl to krkolomný výšlap. který jsme zdolávali příliš pomalu.

Tma nás zastihla v lese, nenašli jsme místo vhodné k tomu, abychom rozdělali ležení, zapálili oheň a byli v bezpečí.

Stále vpřed

Tak jsme šli dál a dál a už jsme vůbec netušili, kde jsme. V podstatě jsme zabloudili jako Jeníček a Mařenka. Říkali jsme si, jestli by nebylo dobré vyšplhat na nějaký strom a rozhlédnout se, jestli neuvidíme v dálce světýlko.

Náš pes Rick se šoural statečně stále vpřed do mírného vršku, možná tam něco je, opájeli jsme se nadějí a nechali se jím vést. Pak ale zavětřil a rozběhl se. Bylo jasné, že cítí nějaké zvíře a požene se za ním.

Kdyby tu byla alespoň paseka a nějaký posed, přáli jsme si. Jako by nás duchové lesa vyslyšeli, stromy se najednou rozestoupily a před námi se objevila paseka.

Já tam nejdu!

V první chvíli jsme zajásali, protože jsme ve svitu měsíce spatřili stavení. Rick radostně štěkl a vyrazil vpřed. A my za ním. Jak jsme se ale blížili, bylo nám jasné, že ten dům je polorozpadlý a dost děsivý. Jako z hororu.

Zarazili jsme se u vrátek, která byly vyvrácená. Do ticha zahoukal sýček a kolem proplachtil netopýr. „Já tam nejdu“, sdělila jsem Jardovi. „Mám strach,“ přiznala jsem. Pes stál za námi a kupředu se mu taky nechtělo.

„Přece to nevzdáme, určitě se tam dá rozdělat oheň a nebude na nás ráno padat rosa,“ rozhodl partner a statečně udělal krok vpřed. Vešli jsme do stavení, které vypadalo uvnitř ještě děsivěji než zvenčí. Rick zavětřil a tiše vrčel. Někdo tam byl!

Našli jsme při svitu baterky krb, a dokonce dvě židle, na kterých se dalo sedět. Po chvíli jsme našli i svíčky, zapálili je a rozestavěli v malém prostoru. Nikoho jsme neviděli, ale přesto jsme měli pocit, že nás někdo sleduje.

Rozdělali jsme oheň a já na něm začala vařit čaj. Přítel vyrazil s Rickem ven pro dříví. Byla docela zima, tak jsem se příjemně hřála. Najednou jsem uslyšela za sebou hlas, jak říká „dobrý večer“. Hrozně jsem se lekla. Prudce jsem se otočila – a přede mnou stáli dva stařečkové, muž a žena.

Kam zmizeli?

„To je příjemné teplo,“ povídá ta paní, „my už jsme tak staří, že si neumíme rozdělat oheň.“ Nabídla jsem jim horký čaj na zahřátí. Byli moc milí, děkovali a hřáli si ruce o hrnky, které jsem našla ve staré skříni. To už se vracel Jarda se psem.

Dlouho jsme si pak povídali, stařečkové se ptali, jak to teď vypadá ve vsi pod lesem, nebyli tam celou věčnost. Starý pán si se zájmem prohlížel Jardovy hodinky a paní se divila, že studuju chemii.

Za jejích časů prý dívky chodily do dívčích škol, kde se učily vyšívat a hrát na spinet. Spát jsme šli až kolem třetí hodiny ráno, staříci odkráčeli ruku v ruce do své ložnice, jak tvrdili. Probudily nás až paprsky poledního slunce a také náš pes.

V rozpadlém krbu ještě doutnal oheň, po stařečcích se ale slehla zem. Celý dům byl prázdný a zjevně mnoho let opuštěný.

Lenka (66), Sokolov

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může