Domů     Šla jsem si pro odpuštění, to mi moc pomohlo
Šla jsem si pro odpuštění, to mi moc pomohlo

Věřila jsem, že se s Lubošem vezmeme. Bydleli jsme spolu, měli jsme dobře placená zaměstnání, cestovali a plánovali svatbu na zámku.

Byla jsem tak pyšná, když jsem Luboše získala! Chtěly ho všechny holky, byl úžasný, mohl si vybírat. Vybral si mě. Hodili jsme se k sobě, zdálo se, že jsme se jeden pro druhého narodili.

Oba dva jsme milovali krásné věci, měli jsme podobný vkus, líbila se nám stejná hudba. Už v posledním ročníku vysoké školy jsme spolu bydleli, pronajatý byt v centru jsme si zařídili, že vypadal jak z titulní stránky drahého časopisu.

Aby ne, oba jsme byli budoucí architekti. Vedli jsme báječný život a nikoho z nás nenapadlo, že by mohl skončit. Že se mezi nás vetře něco, co tohle všechno zničí.

Bála jsem se jen jediného, krásných žen, ale Luboš mě mnohokrát ujistil, že jsem jediná na světě, anebo ještě lépe, jediná v celém vesmíru. To mě vždy uklidnilo.

Po promoci jsme si oba našli perspektivní zaměstnání, ostošest pracovali, vydělávali slušné peníze, cestovali, plánovali svatbu na zámku. Jenomže na Luboše si brousila zuby jinačí nevěsta. Ta, ze které jde hrůza.

V pekle

Zhubl a nebylo to tím, že sportoval. Zeslábl, míval nezdravou barvu v obličeji, a jednou se vrátil od doktora s děsivým ortelem. Plakali jsme si v náručí.

Věděla jsem, že se na nás řítí pohroma srovnatelná se zemětřesením desátého stupně Richterovy škály, a netušili jsme, jak jí čelit. Odešel z práce, přišli jsme o byt, už jsme si ho nemohli dovolit. Přestěhovali jsme se do sídlištní garsonky.

Skoro mě uráželo, že takové byty vůbec existují, nebyla jsem na ně zvyklá. Takhle jsem si svoji budoucnost nepředstavovala, takhle ne. Život je nespravedlivý a zlý, říkala jsem si. Zlý a nespravedlivý.

A zatímco Luboš teď mluvil o naší svatbě na zámku ještě častěji než dřív, já už pro ni zdaleka tolik neplála a pokaždé jsem raději odvedla řeč někam úplně jinam. Cítila jsem, že to není správné, ale snad to lze aspoň trochu pochopit. Najednou jsem žila v pekle.

Chodila jsem nemocniční chodbou sem a tam a čekala, až budu moci svého milého, který absolvoval chemoterapii, naložit do auta a odvézt domů.

Strávila jsem bezpočet nocí beze spánku, kdy jsem životnímu druhovi nosila vodu, léky proti bolesti, studené obklady, bylinkové čaje. Bylo toho na mě moc.

Hezký dopis

Mimoto tu byl někdo, kdo mě silně znervózňoval. Trvalo to celé roky, začalo to už ve škole, kde ostatně na Luboše zíraly s obdivem úplně všechny holky. Nejvíc ale premiantka Iveta, vzorná, příkladná slečna, do Luboše tajně zamilovaná.

Ale zas tak tajné to nebylo, protože jiskřičky v jejích očích, zasněný úsměv a dlouhé pohledy na Luboše mluvily jasnou řečí. Dokonce mu i napsala dopis, Luboš mi ho ukázal. Líbil by se mi, byl to hezký dopis, kdyby byl ovšem adresovaný komukoli jinému.

Luboš jí mile odpověděl, byl to slušně vychovaný, noblesní mladý muž. Napsal, že ho její obdiv těší a že si ho velice váží, ale věci se mají tak, že je již napořád zadaný. Bude si ovšem pokládat za čest, zůstane-li Iveta jeho kamarádkou.

A to tedy zůstala, kdykoli jsme se pak vídali na různých srazech a večírcích, pokaždé spolu dlouze a srdečně mluvili. My dvě jsme se ovšem sotva pozdravily. Lezla mi na nervy. Bylo to jistojistě oboustranné, i já jsem jí nepochybně lezla na nervy.

Být spolu

A tak mě nesmírně udivilo, když mě na dalším, bůhvíkolikátém veselém mejdanu našeho ročníku vyhledala. Vypadala vyděšeně. „Všechno vím,“ řekla mi. „Luboš se mi svěřil, že je moc nemocný. Beztak bych to na něm poznala. Vypadá jako přízrak. A ty, promiň, taky.

Taky vypadáš jako přízrak.“ Vybuchla jsem: „Tak mockrát děkuju za kompliment. Jsi citlivá jako kámen u cesty. Umíš si představit, čím si procházím? Dva roky už žijeme jenom tou zatracenou, děsivou, ďábelskou nemocí.

Abych se přiznala, svůj život po škole jsem si představovala úplně jinak!“ Samu sebe jsem tou řečí překvapila. A pak jsem se rozbrečela. Bylo to poprvé v mém dosavadním životě, co jsem brečela na veřejnosti. Iveta mě zadumaně pozorovala.

Potom potřásla hlavou a vylezlo z ní: „Tušila jsem, že nevíš, co je to láska.“ Vytřeštila jsem oči. Myslela jsem, že jsem za to, co jsem s Lubošem v posledních měsících a letech prožila, hodna obdivu. „Láska je být spolu,“ nemilosrdně pokračovala.

„V dobrém a zlém. Chápeš?“ To už jsem byla skoro nepříčetná. „No tak si to vyzkoušej, ty hydro!“ zařvala jsem, až sebou většina bývalých spolužáků trhla. „Vyzkoušej si to!“ Pořád mě bedlivě pozorovala. V očích měla sarkastický výsměch.

„Ráda,“ odpověděla tiše, aby dala najevo, že hysterka jsem já, zatímco ona je láskyplný anděl, seslaný z nebes s úkolem nezištně pomoci Lubošovi.

Bez rozmyslu

Přiřítila jsem se domů jako velká voda. Cítila jsem, že jsem se ocitla na dně a že už nemůžu dál. Luboš, který ležel v posteli a něco si četl, na mě koukal jako na zjevení. „Co se proboha děje?“ zašeptal vysíleně.

Bez rozmyslu jsem házela svoje věci, oblečení, kosmetiku, knihy, do sportovní kabely a vykřikovala: „Končím! Nemůžu dál! Přijde jiná ošetřovatelka! Lepší, daleko lepší!“ Nevěřícně mě pozoroval. „Co je to s tebou?“ divil se.

„Musíš být příšerně unavená, zajdi si na masáž nebo zajeď k mámě, bude zase líp, uvidíš,“ chlácholil mě. „Nebude!“ křičela jsem. „Selhala jsem! Přijde jiná, ta tvoje slečna Dokonalá!“ Hodila jsem si kabelu na rameno a práskla dveřmi.

S hrůzou jsem zjistila, že se mi ulevilo. Spadl mi ze srdce kámen. Do vily k mámě to bylo jen pár stanic autobusem. Vážně se mi ulevilo. Hýčkala jsem se ve vířivce, máma mi přinesla speciální čaj na uklidnění a chápavě mě utěšovala.

„Nejsi ze železa, drahoušku,“ šeptala mi. Usnula jsem ve své ložnici s francouzským oknem a výhledem na řeku, mosty a věže kostelů. Jako bych najednou dostala svůj život zpátky. Už jsem se nevrátila, ač mě o to Luboš prosil asi tak stokrát. Nedokázala jsem to.

Vysvětlovala jsem pořád dokola, že nejsem statečná zdravotní sestřička, ale pouhá povrchní bytová architektka a to je velký rozdíl. Dopadlo to, jak to dopadnout mělo. Ona se k němu přistěhovala a starala se.

Vše nasvědčovalo tomu, že se bude starat až do hořkého konce, ale život někdy umí překvapit.

Čas odejít

Do roka a do dne se Luboš uzdravil a vystrojil si svatbu na zámku, přesně tak, jak jsme plánovali. Jen s malým rozdílem, s jinou nevěstou. Vyplakala jsem moře ukřivděných slz. Měla to být přece moje svatba. Nerozuměla jsem tomu.

Ukradla mi ho, nebo jsem si ho nechala ukrást? Rojilo se množství otázek, na které jsem nedokázala odpovědět. Přitom život byl fajn, měla jsem se v luxusní vile, kterou táta, než se odebral na věčnost, nechal napsat na mě, fakticky dobře.

Střídala jsem známosti, našla si fajn džob, penězi si mohla zapalovat cigarety, ale něco podstatného mi chybělo. Užíralo mě to zevnitř. Nepomohla ani psychoterapie, ani antidepresiva. Cítila jsem se jako štvanec. Musela jsem to udělat.

Luboš s Ivetou dávno bydleli jinde, koupili si byt tři plus jedna, od spolužačky jsem snadno sehnala adresu. Dovnitř mě pustili bez problémů, Iveta uvařila výtečnou kávu. Atmosféru, která v bytě vládla, jsem neznala.

Bylo to něco mezi srdečností, vlídností a láskyplností. Hrála si tu tříletá Anička, kterou adoptovali, krásná modrooká holčička. Přišla mi ukázat oblíbenou knížku a říkala mi teto. Cítila jsem, že mám v očích slzy, nenápadně jsem si je otřela.

„Přišla jsem si pro odpuštění,“ vyhrkla jsem bez obalu. „Bez něj se mi bude špatně žít dál.“ Oba se chápavě usmívali. „Já bych ti spíš, místo odpouštění, měla poděkovat,“ ozvala se Iveta. Vypadala šťastně.

„Je mi s Lubošem moc dobře.“ Anička jí vyšplhala na klín, Luboš jí položil ruku kolem ramen. „Mně je u vás taky dobře, skoro se mi nechce odejít,“ rozplakala jsem se. Luboš mi účastně stiskl ruku, snad aby dal najevo, že mi doopravdy odpustil. Zvedla jsem se. Byl čas odejít.

Hana (61), střední Čechy

Související články
31.10.2024
Renata vystudovala střední školu, Anička se vyučila prodavačkou, já kadeřnicí. Vídaly jsme se pravidelně první úterý v měsíci, většinou však častěji. Naše trojice spolu držela pevně... Vyrůstala jsem v chudém pohraničí. Babička s mámou byly neodsunuté Němky, s nimiž se tu nezacházelo v rukavičkách, stejně jako s jejich blízkými příbuznými. Odmalička jsem tušila, že život nejspíš nebude procházk
29.10.2024
Lenka byla moje kamarádka od střední. Jenže zatímco my všichni jsme dospěli, založili rodiny, ona si stále užívala jako dvacetiletá. A to se jí vymstilo. Na škole jsme byli skvělá parta, dodnes se vlastně vídáme na četných srazech. S žádnou jinou školou to takto nemám. Nejbližší jsem si tehdy byla právě s Lenkou. Zábavná a bezstarostná holka, moc hodná. Na tehdejší věk normální. Jenže jak na
29.10.2024
Byl to můj kamarád. Já chtěla víc než přátelství, on se bál vztahu. Nakonec ho jiná žena dohnala k alkoholismu. A tragické nehodě. Do třiceti jsem toho stihla docela dost. Vždycky jsem byla podnikavá holka. Jen co jsem skončila gymnázium, jsem začala podnikat s půjčováním šatů, do toho jsem si přivydělávala různými brigádami. Stejně jako v práci jsem byla oproti vrstevníkům napřed i v soukromém
24.10.2024
Přišla jsem o své jediné dítě a můj žal byl tak obrovský, že jsem se s tím neuměla vypořádat jinak, než pitím. Život ztratil smysl. Až mi jednou zaklepala na dveře Amálka. Bylo to moje jediné dítě. Vymodlená dcerka Kačenka. Narodila se mi, když mi bylo čtyřicet let. Vlastně jsem už v dítě nedoufala. Já i můj muž, jsme ožili, zaplavila nás vlna štěstí. Žili jsme jen pro naše dítě, pak se ale sta
23.10.2024
Zvládnout dobře a moudře dítě v pubertě je někdy velké umění. Když si známá zoufala, poradila jsem jí špatně. Už bylo pozdě na nápravu. Moje kamarádka Věra měla dvě děti. Starší dcera prošla obdobím puberty bez vážnějších problémů, byla to pozitivní holka, která se uměla s problémy prát a měla své jasně stanovené cíle. Dostat se na střední školu, obor, který toužila studovat, a pak začít pracov
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Největší záhady Marsu: Přestěhujeme se na rudou planetu?
enigmaplus.cz
Největší záhady Marsu: Přestěhujeme se na rudou planetu?
Snad žádná jiná planeta naší sluneční soustavy nečelí takovému zájmu vědců i záhadologů jako Mars. Údajně se zde nachází voda, a dost možná i mimozemský život! Lidstvo se již nějakou dobu snaží tuto p
Jezdecký ranč brazilské topmodelky
rezidenceonline.cz
Jezdecký ranč brazilské topmodelky
Nemovitost koupila Gisele Bündchen kvůli své mladší dceři, nadšené „koňařce“. Areál totiž kromě čerstvě zrekonstruovaného domu s devíti ložnicemi, fotbalového hřiště, tenisových kurtů, bazénu s nekonečnou hladinou a vodními prvky, vířivkou a fontánkami, zahrnuje především dva jezdecké okruhy a desítku stání pro koně. Southwest Ranches, který se nachází poblíž Everglades, zhruba na půl cesty mezi
8 nejdůležitějších potravin pro váš sexy mozek
nejsemsama.cz
8 nejdůležitějších potravin pro váš sexy mozek
Chcete být bystřejší, výkonnější a zároveň klidnější? Pak je třeba myslet na to, že i váš mozek potřebuje správně vyživit. A to potravinami, které obsahují antioxidanty, zdravé tuky, vitaminy a minerály. Skladba jídelníčku ovlivňuje mozek, stejně jako každý jiný orgán v těle. Pokud chcete, aby byl stále v dobré kondici, zaměřte se na to, co jíte. 1. Mořské ryby Pro zdraví
Čočka s kuřecími prsíčky a s rýží
tisicereceptu.cz
Čočka s kuřecími prsíčky a s rýží
Je lehce pikantní, výrazné chuti a samozřejmě nechybí jemné kuřecí maso. Suroviny 120 g červené čočky 2 cibule řepkový olej 200 g kuřecích prsou 1 plechovka loupaných rajčat 1 lžička kurkum
Dopitova nevěrnice
nasehvezdy.cz
Dopitova nevěrnice
Vody znovu rozvířila exmodelka Agáta Hanychová (39), když přiznala, že se svým současným manželem Miroslavem Dopitou (43) podváděla všechny své minulé partnery. „My jsme spolu spali celou dobu,“ smá
Až v důchodu jsme našli skvělého koníčka
skutecnepribehy.cz
Až v důchodu jsme našli skvělého koníčka
Byli jsme s manželem jako dva peciválové. Začali jsme tedy alespoň trochu jezdit na výlety, a tam jsme poznali nové přátele a s nimi golf. Náš společný život proběhl obyčejně, nebyl ničím výjimečný. Potkali jsme se s mužem v zaměstnání, po třech letech známosti se vzali, měli dvě děti a žili naprosto běžný život. Do divadla jsme chodili jednou za dva roky,
Výboje knížete Svatopluka: Brousil si zuby na císařskou korunu?
historyplus.cz
Výboje knížete Svatopluka: Brousil si zuby na císařskou korunu?
Msta mu není cizí. Kdo se mu jednou zprotiví, toho tvrdě potrestá. Rád dává najevo svoji moc, kterou uznávají i daleko za hranicemi jeho říše. Svatopluk I. se nespokojí se sjednocením slovanských kmenů. Chce ovládnout střední Evropu a nejenom ji…   Ctižádost nitranskému knížeti Svatoplukovi I. (asi 840‒894) nechybí a vyniká i mimořádnou mazaností. Na
Objevte všechny krásy Broumovska
epochanacestach.cz
Objevte všechny krásy Broumovska
Broumovsko je neprávem opomíjeným, ale postupně objevovaným regionem v Královéhradeckém kraji na samé hranici s Polskem. Vydejte se poznávat Broumovský výběžek, který nabízí svým obyvatelům i návštěvníkům nesčetné krásy. Ať už obdivovaná skalní města, skvostné barokní památky v čele s Klášterem Broumov nebo hluboké a tiché lesy sevřené horami. Srdcem Broumovska je město Broumov, které usiluje o zisk
Šokující Tabulka prokletí: Dokáže zabíjet i po 3400 letech?
epochalnisvet.cz
Šokující Tabulka prokletí: Dokáže zabíjet i po 3400 letech?
V rozevřené dlani amerického archeologa Scotta Striplinga je možné spatřit drobný předmět. Jde o olověnou destičku, která je jen o něco málo větší než poštovní známka. Americký badatel si je přesto jistý, že v ruce třímá jedinečný nález. V jeho tváři je ovšem možné zahlédnout i obavy. Má totiž neblahé tušení, že nově nalezená tabulka měla sloužit k temným
Anya Taylor-Joy září v nové vánoční kampani Tiffany & Co.
iluxus.cz
Anya Taylor-Joy září v nové vánoční kampani Tiffany & Co.
Společnost Tiffany & Co. dnes odhaluje svou letošní vánoční kampaň With love, Since 1837, v níž ambasadorka značky Anya Taylor-Joy obdivuje krásu zasněženého New Yorku. Kampaň připomíná bohaté děd
Stál za americkou prohibicí ropný magnát Rockefeller?
epochaplus.cz
Stál za americkou prohibicí ropný magnát Rockefeller?
V lednu 1920 se Spojené státy americké změnily. Začala tam totiž platit prohibice – tedy zákaz distribuce a spotřeby alkoholu, který znamenal pro mnohé zdroj zla. Prohibiční zákony měly vymýtit alkoholismus a snížit kriminalitu mezi chudými, oproti tomu ropný magnát Rockefeller z nich měl profitovat… První snahy o omezení prodeje alkoholu ve Spojených státech se
Dvě černé díry děsí vesmír: Jedna pohlcuje hvězdy, druhá boří pravidla fyziky
21stoleti.cz
Dvě černé díry děsí vesmír: Jedna pohlcuje hvězdy, druhá boří pravidla fyziky
Halloween je tady a s ním jako na zavolanou přichází zprávy o dvou černých dírách, které vzbuzují mezi astronomy pořádný respekt a možná i trochu strach. Jedna z těchto černých děr je jakýmsi sériovým