Domů     Neměla jsem se narodit?
Neměla jsem se narodit?
6 minut čtení

Byla mi podobná, však si mě rodiče pořídili, když o ni přišli. Má sestra, kterou jsem nepoznala. Osud jí připravil krátký život. A když to zkusili se mnou, opět zakročil.

Dívám se na fotografie a i po těch letech občas znejistím, když nevím, jestli jsem na nich já, nebo má sestra, kterou jsem nepoznala.

Rodičům se nedařilo

Ty černobílé snímky to ztěžují. Stejná zahrada, stejný dům. My dvě. Stejný účes i výraz. Jen ty snímky dělí tři roky. Helenka byla vymodlené dítě rodičů, maminka ji čekala ve třiceti, což bylo tehdy už hodně na prvorodičku.

Byl tam zdravotní problém, její a tatínkovy Rh faktory dělaly trochu neplechu. Nakonec se ale zadařilo a rodiče měli holčičku. Mysleli si, že to bude jejich jediné dítě.

Byli oba konečně tak šťastní

Rodiče přijali dítko s velkou pokorou a byli rozhodnutí, že další dítě už nebude. Byli vděční za jedno. Helenka byla prý zcela normální holčička. Veselá, komunikativní, neměla žádné pohybové potíže, zdraví jí sloužilo dobře.

Celá rodina měla z nového života velkou radost. Jenže v necelých dvou letech se začaly objevovat jisté potíže. Helenka začala mít záchvaty a její vývoj se zpomalil.

Lékaři tehdy moc nevěděli, rodičům jen řekli, že prognózy jsou takové, že dítko může zemřít brzy, žít pár i několik desítek let.

Tragédie se bohužel brzy naplnila

Ta první možnost se ukázala jako reálná. Těžko říct, zda to nebylo lepší, protože jaký život by rodiče i Helenka měli?

Poslední týdny prý trávili s malou v nemocnici, a i když viděli, jak se trápí, vlastně se trápili všichni, nemohli zkrátka přijmout, že už nebude. Když zemřela, rodiče prý nevěděli, jak budou žít dál. Vymodlené dítě bylo pryč. Maminka se ptala, proč. Když už jim osud dopřál dítě, o které se tak dlouho snažili, zase jim ho vzal.

Měla jsem opravdu šťastné dětství

Na jednu stranu se prý oba báli zkusit to podruhé, na přítomnost človíčka v rodině si však zvykli. A tatínek prý tehdy řekl, že blesk neuhodí do stejného místa dvakrát. To sice ne, ale stejně si ten osud přichystal pro náhradu, tedy mě, perné chvíle.

A tak jsem se narodila já. Okolí se rodičů ptalo, proč jsem znovu Helenka, že to je morbidní. Dokonce jsem takové dotazy dostávala i já, jestli mi to nevadí.

Kdyby nezemřela, narodila bych se?

Možná proto jsem někde v koutku duše přijala myšlenku, že jsem jen náhrada. Neplnohodnotné dítě. Když se podívám zpět, měla jsem opravdu šťastné dětství. Rodina byla harmonická, všichni mě měli rádi, od rodičů přes prarodiče až po tety a strejdy.

Maminka byla někdy až moc opatrná, protože měla zkušenost s mojí sestřičkou, ale to jsem chápala. Navzdory této láskyplnosti jsem ale zažívala momenty, které mne sužovaly. Osud ke mně nebyl zase až tak laskavý.

Byla to tvá mrtvá sestřička Helenka

Mám pocit, že mi nebyly ani tři roky, když jsem začala vnímat, že okolí mluví s rodiči o Helence, ale nějak mi to ke mně nesedělo. O Helence v minulém čase, co udělala. Ale já byla tehdy v přítomnosti. Až jednou jsem narazila na fotografie a tam jsem byla já.

Tedy myslela jsem si to. Ta holčička mi byla tak podobná. Maminka mi tehdy vysvětlila, že to je Helenka první, že byla má sestřička, která zemřela. Jako malá jsem to brala nějak normálně, bylo mi jen líto, že jsem neměla sourozence a ji jsem nepoznala.

Souběh dalších životních událostí mi ale vrtal hlavou a nabízela se otázka, zda jsem se měla narodit.

Všechno v mém životě bylo špatně

Měla jsem pocit, jako bych měla nějaký terč na hlavě, do kterého se mohou ostatní strefovat. Ve škole jsem nijak nevyčnívala. Nebyla jsem šprtka, nenosila jsem brýle, nepocházela jsem z chudé rodiny, nebyla jsem ani moc hubená, ani tlustá.

Zkrátka normální holka, přesto ve mně bylo něco, co ostatní děti provokovalo k šikaně. Byla jsem uzavřená a dusila jsem to v sobě, takže jisté psychické problémy kazily to mé šťastné dětství.

Tehdy se to však tak neřešilo a já si jistou míru pocitu bezcennosti nesla do dospělosti. Kdyby nebylo těch zlých dětských činů, možná bych byla sebevědomější a v dospělosti bych víc bojovala za své štěstí. Nevím.

Proč jsem ho nemohla najít?

Později v dospívání jsem se líbila klukům, v tom mládí hormony pracovaly, takže nebylo těžké randit. Tehdy to bylo asi jediné období, kdy jsem měla pocit, že lásky je na světě dostatek.

Když ale ostatní kamarádky začaly zakládat rodiny, vdávat se, já nemohla najít toho pravého. Vždy se objevil nějaký milý muž, ale většinou z něj po čase vylezlo, že je po rozchodu, není na vztah ještě připravený a já mu byla spíš takovou psychickou útěchou.

Přitahovala jsem samé tragédy

Což nakonec stáhlo ke dnu i mě, protože jsem nechtěla být tou věčnou zachránkyní, chtěla jsem být také milována. Je pravda, že jsem přitahovala muže, kteří měli nějaký problém.

Se mnou jim bylo dobře, a když jsem jim psychicky pofoukala ránu, postavili se na nohy a šli o dům dál. S jedním takovým jsem nakonec i otěhotněla, bohužel jsem podlehla jeho nátlaku, že si dítě nemohu nechat. Dodnes si počítám, kolik by tomu dítku bylo. Alespoň jedno bych měla.

Je můj úděl být nemilovaná?

Jak jsem zmínila, rodina mne milovala. Jenže ta už tu není. Rodiče už nežijí, stejně tak prarodiče, tety a strýcové. Nemám ani blízké příbuzné. Nemám tedy nikoho, kdo by mě měl rád.

Samozřejmě mám nějaké přátele, ale to není ono, protože oni mají své rodiny a ta láska je jiná.

Všichni mají štěstí, které se mně vyhýbá

Celý život jsem se snažila být velkorysá, pomáhala jsem druhým a nyní sedím v bytě sama a říkám si, že když mně osud dovolil prožít delší život, než jaký měla má sestra, potrestal mne bolestí. Zasloužila jsem si to nějak?

Asi ne, když se to se mnou táhne od narození. Po celý ten život se dívám na štěstí druhých, které jsem já nikdy neměla.

Helena J. (66), Vyškov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé