Domů     Neměla jsem se narodit?
Neměla jsem se narodit?
6 minut čtení

Byla mi podobná, však si mě rodiče pořídili, když o ni přišli. Má sestra, kterou jsem nepoznala. Osud jí připravil krátký život. A když to zkusili se mnou, opět zakročil.

Dívám se na fotografie a i po těch letech občas znejistím, když nevím, jestli jsem na nich já, nebo má sestra, kterou jsem nepoznala.

Rodičům se nedařilo

Ty černobílé snímky to ztěžují. Stejná zahrada, stejný dům. My dvě. Stejný účes i výraz. Jen ty snímky dělí tři roky. Helenka byla vymodlené dítě rodičů, maminka ji čekala ve třiceti, což bylo tehdy už hodně na prvorodičku.

Byl tam zdravotní problém, její a tatínkovy Rh faktory dělaly trochu neplechu. Nakonec se ale zadařilo a rodiče měli holčičku. Mysleli si, že to bude jejich jediné dítě.

Byli oba konečně tak šťastní

Rodiče přijali dítko s velkou pokorou a byli rozhodnutí, že další dítě už nebude. Byli vděční za jedno. Helenka byla prý zcela normální holčička. Veselá, komunikativní, neměla žádné pohybové potíže, zdraví jí sloužilo dobře.

Celá rodina měla z nového života velkou radost. Jenže v necelých dvou letech se začaly objevovat jisté potíže. Helenka začala mít záchvaty a její vývoj se zpomalil.

Lékaři tehdy moc nevěděli, rodičům jen řekli, že prognózy jsou takové, že dítko může zemřít brzy, žít pár i několik desítek let.

Tragédie se bohužel brzy naplnila

Ta první možnost se ukázala jako reálná. Těžko říct, zda to nebylo lepší, protože jaký život by rodiče i Helenka měli?

Poslední týdny prý trávili s malou v nemocnici, a i když viděli, jak se trápí, vlastně se trápili všichni, nemohli zkrátka přijmout, že už nebude. Když zemřela, rodiče prý nevěděli, jak budou žít dál. Vymodlené dítě bylo pryč. Maminka se ptala, proč. Když už jim osud dopřál dítě, o které se tak dlouho snažili, zase jim ho vzal.

Měla jsem opravdu šťastné dětství

Na jednu stranu se prý oba báli zkusit to podruhé, na přítomnost človíčka v rodině si však zvykli. A tatínek prý tehdy řekl, že blesk neuhodí do stejného místa dvakrát. To sice ne, ale stejně si ten osud přichystal pro náhradu, tedy mě, perné chvíle.

A tak jsem se narodila já. Okolí se rodičů ptalo, proč jsem znovu Helenka, že to je morbidní. Dokonce jsem takové dotazy dostávala i já, jestli mi to nevadí.

Kdyby nezemřela, narodila bych se?

Možná proto jsem někde v koutku duše přijala myšlenku, že jsem jen náhrada. Neplnohodnotné dítě. Když se podívám zpět, měla jsem opravdu šťastné dětství. Rodina byla harmonická, všichni mě měli rádi, od rodičů přes prarodiče až po tety a strejdy.

Maminka byla někdy až moc opatrná, protože měla zkušenost s mojí sestřičkou, ale to jsem chápala. Navzdory této láskyplnosti jsem ale zažívala momenty, které mne sužovaly. Osud ke mně nebyl zase až tak laskavý.

Byla to tvá mrtvá sestřička Helenka

Mám pocit, že mi nebyly ani tři roky, když jsem začala vnímat, že okolí mluví s rodiči o Helence, ale nějak mi to ke mně nesedělo. O Helence v minulém čase, co udělala. Ale já byla tehdy v přítomnosti. Až jednou jsem narazila na fotografie a tam jsem byla já.

Tedy myslela jsem si to. Ta holčička mi byla tak podobná. Maminka mi tehdy vysvětlila, že to je Helenka první, že byla má sestřička, která zemřela. Jako malá jsem to brala nějak normálně, bylo mi jen líto, že jsem neměla sourozence a ji jsem nepoznala.

Souběh dalších životních událostí mi ale vrtal hlavou a nabízela se otázka, zda jsem se měla narodit.

Všechno v mém životě bylo špatně

Měla jsem pocit, jako bych měla nějaký terč na hlavě, do kterého se mohou ostatní strefovat. Ve škole jsem nijak nevyčnívala. Nebyla jsem šprtka, nenosila jsem brýle, nepocházela jsem z chudé rodiny, nebyla jsem ani moc hubená, ani tlustá.

Zkrátka normální holka, přesto ve mně bylo něco, co ostatní děti provokovalo k šikaně. Byla jsem uzavřená a dusila jsem to v sobě, takže jisté psychické problémy kazily to mé šťastné dětství.

Tehdy se to však tak neřešilo a já si jistou míru pocitu bezcennosti nesla do dospělosti. Kdyby nebylo těch zlých dětských činů, možná bych byla sebevědomější a v dospělosti bych víc bojovala za své štěstí. Nevím.

Proč jsem ho nemohla najít?

Později v dospívání jsem se líbila klukům, v tom mládí hormony pracovaly, takže nebylo těžké randit. Tehdy to bylo asi jediné období, kdy jsem měla pocit, že lásky je na světě dostatek.

Když ale ostatní kamarádky začaly zakládat rodiny, vdávat se, já nemohla najít toho pravého. Vždy se objevil nějaký milý muž, ale většinou z něj po čase vylezlo, že je po rozchodu, není na vztah ještě připravený a já mu byla spíš takovou psychickou útěchou.

Přitahovala jsem samé tragédy

Což nakonec stáhlo ke dnu i mě, protože jsem nechtěla být tou věčnou zachránkyní, chtěla jsem být také milována. Je pravda, že jsem přitahovala muže, kteří měli nějaký problém.

Se mnou jim bylo dobře, a když jsem jim psychicky pofoukala ránu, postavili se na nohy a šli o dům dál. S jedním takovým jsem nakonec i otěhotněla, bohužel jsem podlehla jeho nátlaku, že si dítě nemohu nechat. Dodnes si počítám, kolik by tomu dítku bylo. Alespoň jedno bych měla.

Je můj úděl být nemilovaná?

Jak jsem zmínila, rodina mne milovala. Jenže ta už tu není. Rodiče už nežijí, stejně tak prarodiče, tety a strýcové. Nemám ani blízké příbuzné. Nemám tedy nikoho, kdo by mě měl rád.

Samozřejmě mám nějaké přátele, ale to není ono, protože oni mají své rodiny a ta láska je jiná.

Všichni mají štěstí, které se mně vyhýbá

Celý život jsem se snažila být velkorysá, pomáhala jsem druhým a nyní sedím v bytě sama a říkám si, že když mně osud dovolil prožít delší život, než jaký měla má sestra, potrestal mne bolestí. Zasloužila jsem si to nějak?

Asi ne, když se to se mnou táhne od narození. Po celý ten život se dívám na štěstí druhých, které jsem já nikdy neměla.

Helena J. (66), Vyškov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že se mi to stane. Vdala jsem se z lásky, opravdu z lásky. A pak jsem se zamilovala do jiného a zničilo mi to život. S Jirkou jsme se znali od střední. Brali jsme se velmi mladí. Postavili jsme společně za podpory našich rodin dům a vychovali dceru. Život plynul jako klidná řeka. Jenže časem jsem si začala všímat, že jsem někde ztratila samu sebe. Pracovala jsem ja
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.