Domů     Neměla jsem se narodit?
Neměla jsem se narodit?
6 minut čtení

Byla mi podobná, však si mě rodiče pořídili, když o ni přišli. Má sestra, kterou jsem nepoznala. Osud jí připravil krátký život. A když to zkusili se mnou, opět zakročil.

Dívám se na fotografie a i po těch letech občas znejistím, když nevím, jestli jsem na nich já, nebo má sestra, kterou jsem nepoznala.

Rodičům se nedařilo

Ty černobílé snímky to ztěžují. Stejná zahrada, stejný dům. My dvě. Stejný účes i výraz. Jen ty snímky dělí tři roky. Helenka byla vymodlené dítě rodičů, maminka ji čekala ve třiceti, což bylo tehdy už hodně na prvorodičku.

Byl tam zdravotní problém, její a tatínkovy Rh faktory dělaly trochu neplechu. Nakonec se ale zadařilo a rodiče měli holčičku. Mysleli si, že to bude jejich jediné dítě.

Byli oba konečně tak šťastní

Rodiče přijali dítko s velkou pokorou a byli rozhodnutí, že další dítě už nebude. Byli vděční za jedno. Helenka byla prý zcela normální holčička. Veselá, komunikativní, neměla žádné pohybové potíže, zdraví jí sloužilo dobře.

Celá rodina měla z nového života velkou radost. Jenže v necelých dvou letech se začaly objevovat jisté potíže. Helenka začala mít záchvaty a její vývoj se zpomalil.

Lékaři tehdy moc nevěděli, rodičům jen řekli, že prognózy jsou takové, že dítko může zemřít brzy, žít pár i několik desítek let.

Tragédie se bohužel brzy naplnila

Ta první možnost se ukázala jako reálná. Těžko říct, zda to nebylo lepší, protože jaký život by rodiče i Helenka měli?

Poslední týdny prý trávili s malou v nemocnici, a i když viděli, jak se trápí, vlastně se trápili všichni, nemohli zkrátka přijmout, že už nebude. Když zemřela, rodiče prý nevěděli, jak budou žít dál. Vymodlené dítě bylo pryč. Maminka se ptala, proč. Když už jim osud dopřál dítě, o které se tak dlouho snažili, zase jim ho vzal.

Měla jsem opravdu šťastné dětství

Na jednu stranu se prý oba báli zkusit to podruhé, na přítomnost človíčka v rodině si však zvykli. A tatínek prý tehdy řekl, že blesk neuhodí do stejného místa dvakrát. To sice ne, ale stejně si ten osud přichystal pro náhradu, tedy mě, perné chvíle.

A tak jsem se narodila já. Okolí se rodičů ptalo, proč jsem znovu Helenka, že to je morbidní. Dokonce jsem takové dotazy dostávala i já, jestli mi to nevadí.

Kdyby nezemřela, narodila bych se?

Možná proto jsem někde v koutku duše přijala myšlenku, že jsem jen náhrada. Neplnohodnotné dítě. Když se podívám zpět, měla jsem opravdu šťastné dětství. Rodina byla harmonická, všichni mě měli rádi, od rodičů přes prarodiče až po tety a strejdy.

Maminka byla někdy až moc opatrná, protože měla zkušenost s mojí sestřičkou, ale to jsem chápala. Navzdory této láskyplnosti jsem ale zažívala momenty, které mne sužovaly. Osud ke mně nebyl zase až tak laskavý.

Byla to tvá mrtvá sestřička Helenka

Mám pocit, že mi nebyly ani tři roky, když jsem začala vnímat, že okolí mluví s rodiči o Helence, ale nějak mi to ke mně nesedělo. O Helence v minulém čase, co udělala. Ale já byla tehdy v přítomnosti. Až jednou jsem narazila na fotografie a tam jsem byla já.

Tedy myslela jsem si to. Ta holčička mi byla tak podobná. Maminka mi tehdy vysvětlila, že to je Helenka první, že byla má sestřička, která zemřela. Jako malá jsem to brala nějak normálně, bylo mi jen líto, že jsem neměla sourozence a ji jsem nepoznala.

Souběh dalších životních událostí mi ale vrtal hlavou a nabízela se otázka, zda jsem se měla narodit.

Všechno v mém životě bylo špatně

Měla jsem pocit, jako bych měla nějaký terč na hlavě, do kterého se mohou ostatní strefovat. Ve škole jsem nijak nevyčnívala. Nebyla jsem šprtka, nenosila jsem brýle, nepocházela jsem z chudé rodiny, nebyla jsem ani moc hubená, ani tlustá.

Zkrátka normální holka, přesto ve mně bylo něco, co ostatní děti provokovalo k šikaně. Byla jsem uzavřená a dusila jsem to v sobě, takže jisté psychické problémy kazily to mé šťastné dětství.

Tehdy se to však tak neřešilo a já si jistou míru pocitu bezcennosti nesla do dospělosti. Kdyby nebylo těch zlých dětských činů, možná bych byla sebevědomější a v dospělosti bych víc bojovala za své štěstí. Nevím.

Proč jsem ho nemohla najít?

Později v dospívání jsem se líbila klukům, v tom mládí hormony pracovaly, takže nebylo těžké randit. Tehdy to bylo asi jediné období, kdy jsem měla pocit, že lásky je na světě dostatek.

Když ale ostatní kamarádky začaly zakládat rodiny, vdávat se, já nemohla najít toho pravého. Vždy se objevil nějaký milý muž, ale většinou z něj po čase vylezlo, že je po rozchodu, není na vztah ještě připravený a já mu byla spíš takovou psychickou útěchou.

Přitahovala jsem samé tragédy

Což nakonec stáhlo ke dnu i mě, protože jsem nechtěla být tou věčnou zachránkyní, chtěla jsem být také milována. Je pravda, že jsem přitahovala muže, kteří měli nějaký problém.

Se mnou jim bylo dobře, a když jsem jim psychicky pofoukala ránu, postavili se na nohy a šli o dům dál. S jedním takovým jsem nakonec i otěhotněla, bohužel jsem podlehla jeho nátlaku, že si dítě nemohu nechat. Dodnes si počítám, kolik by tomu dítku bylo. Alespoň jedno bych měla.

Je můj úděl být nemilovaná?

Jak jsem zmínila, rodina mne milovala. Jenže ta už tu není. Rodiče už nežijí, stejně tak prarodiče, tety a strýcové. Nemám ani blízké příbuzné. Nemám tedy nikoho, kdo by mě měl rád.

Samozřejmě mám nějaké přátele, ale to není ono, protože oni mají své rodiny a ta láska je jiná.

Všichni mají štěstí, které se mně vyhýbá

Celý život jsem se snažila být velkorysá, pomáhala jsem druhým a nyní sedím v bytě sama a říkám si, že když mně osud dovolil prožít delší život, než jaký měla má sestra, potrestal mne bolestí. Zasloužila jsem si to nějak?

Asi ne, když se to se mnou táhne od narození. Po celý ten život se dívám na štěstí druhých, které jsem já nikdy neměla.

Helena J. (66), Vyškov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
historyplus.cz
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
Alexandr II. rázuje po místnosti sem a tam. Dobře ví, že mu teče do bot. Řada neúspěšných válek zemi zcela zdecimovala. Dluhy navíc začínají být neúnosné. „Prodejte Aljašku,“ rozhodne nakonec, „stejně slouží jen jako výběh pro lední medvědy!“ V médiích Aljašku označují všelijak – jako velkou zamrzlou hroudu ledu, ledárnu či Sewardovu ledničku. Ve Spojených státech
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
enigmaplus.cz
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
Připadají vám hodinový strojek či baterie jako vymoženosti dnešní doby? Takzvaný počítač z Antikythéry objevil 17. března 1902 řecký archeolog Spiridon Spice (1859–1932) při prohledávání vraku římské
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
21stoleti.cz
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
Astronomové oznámili objev teprve třetího známého objektu, který k nám přilétl z jiného hvězdného systému. Tento návštěvník, nově označený jako 3I/ATLAS, byl poprvé spatřen teleskopem v Chile jako nez
Přivolejte si malé zázraky
nejsemsama.cz
Přivolejte si malé zázraky
Lidská přání a touhy se po tisíciletí příliš nemění a například snaha získat lásku a vysněného partnera je věčná. Malá domácí magie funguje, ať už si přejete svůj život obohatit čímkoli. Domácí magie je dnes často opomíjena kvůli exotičtějším způsobům čarování. A to je škoda. Kvůli tomu se zapomíná na malá kouzla, která znaly už
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
skutecnepribehy.cz
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala,
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
nasehvezdy.cz
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
Co se to děje s oblíbenou herečkou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě? Dana Morávková (53) vždy působila dojmem sebevědomé ženy, která by nesklouzla k malichernostem, jako je nesmyslné hladovění v t
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
epochaplus.cz
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
Stovky „městeček duchů“ jsou rozesety po Spojených státech jako památka na období zlaté horečky, ale žádné není tak známé a zachovalé jako Bodie. Toto kdysi největší a nejmodernější městečko v Kalifornii, plné zlata, peněz, hříchu a krve, prožilo jen tři roky slávy, než se propadlo do desítek let úpadku. Dnes, jako národní historická památka, vypadá,
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me