Hledala jsem vhodnou chaloupku, kde bychom trávili s rodinou volný čas. Žádná se mi nelíbila, dnes už vím proč, čekala jsem na tu pravou!

Když jsem se provdala a narodily se nám postupně tři děti, říkala jsem si, jak by bylo krásné mít chaloupku se zahrádkou a potůčkem, který by protékal kolem. Měla jsem o ní naprosto přesnou představu, dokonce se mi o ní nejednou zdálo.

S manželem a dětmi jsme jezdili po nabídkách, viděli jsme mnoho pěkných domků, v mých očích to ale stále nebyl ten správný. Můj muž už z toho byl otrávený a děti taky. Prý nevím, co chci, a nikdy s žádnou chalupou spokojená nebudu.

Už jsme to vzdali, když mi pomohla náhoda. Po dvaceti letech jsme měli třídní sraz. A tam se jeden spolužák zmínil, že jeho teta prodává chalupu. Vytáhl fotky. Duše se mi zachvěla. Byla to ona! Chalupa mých snů!

Tu musím mít

S každým dalším obrázkem jsem měla víc jasno – znala jsem na té chalupě všechno, každý kout na zahradě, i ten potok u plotu, i les za stodolou… „Tu chalupu musím mít!“ vydechla jsem, i když to nebyl dobrý obchodní tah.

Hned následující víkend jsme sedli s manželem do auta a vyrazili. Zatímco manžel soudil, že jsme viděli chalupy daleko lepší, já byla nadšená.

Procházela jsem se tam, a věděla dokonce, kde stály na zahradě úly a že u tůně za lesem stojí kříž, protože se tam kdosi utopil. Přitom jsem tam nikdy v životě nebyla.

Od starousedlíků jsem se posléze dozvěděla, že úly kdysi byly přesně tam, kde jsem určila, a kříž u nedaleké tůně stojí také. Správně jsem odhadla i to, že na protějším kopci je ukrytá jeskyně. To místo mě silně přitahovalo, ráda tam chodím na procházky.

Bylinkářka?

Chaloupku máme už mnoho let, a já se jí nemohu nabažit. Stále mi má co dalšího odkrývat nejspíš z mé minulosti. Jsem si totiž jistá, že ji musím znát ze svého minulého života. Cítím to tak intenzivně, že jsem si musela prohlédnout i zdejší kroniku.

Dokonce se vidím v jedné ženě, která v domě žila koncem 17. století. Byla to bylinkářka a když ji chtěli soudit jako čarodějnici a upálit, ukryla se ve zdejší jeskyni.

Alena (65), Děčínsko