S rodinou rádi cestujeme. Vždy si někde pronajmeme chalupu a celou oblast prozkoumáme. Před lety zvítězily Krkonoše.
Zarezervovali jsme si chalupu v lese a těšili se na letní dovolenou. Když jsme přijeli na místo, našli jsme na stole před chalupou lísteček od majitele. Stálo na něm, že nám přeje příjemný pobyt a klíče nalezneme pod rohožkou.
Chalupa nám na první pohled učarovala, malebná roubenka na kraji lesa. Všude zeleň a krásně kvetoucí kytky. Šla jsem vybalovat věci. Na dovolenou s námi kromě vnuka Lukáška vždy jezdila i vnoučata mého bratra.
Kdyby jel vnuk pouze s námi, byl by za chvíli otrávený. V partě si děti hrály a zabavily se samy. Alespoň na chvíli, abychom si s manželem Jirkou mohli odpočinout.
Přiběhl vylekaný
Manžel miloval dětský svět, neustále vymýšlel hry a sám se jich účastnil. A tak hned první den vymyslel, že si s dětmi zahraje na schovávanou. Já tak mohla v klidu vařit večeři. Bavilo mě to, jelikož výhled z chalupy byl nádherný. Najednou jsem zaslechla křik.
Vyběhla jsem ven a viděla, jak Lukáš pláče. Seběhli jsme se k němu. Vzlykal a z jeho nesouvislého projevu jsme vyrozuměli, že ho při hře sledoval nějaký chlapeček, byl celý šedivý a měl děravé bříško.
Lukášek nám pověděl, že stál za stromem za chalupou, ale odmítl nám to jít ukázat. S manželem jsme prošli okolí chalupy, ale nikoho jsme neviděli. Synův zážitek jsme připsali na vrub únavě. Děti měly spát v jedné místnosti a já s manželem v druhé.
Mezi námi byla kuchyň s jídelním koutem. K ránu nás vzbudil Lukáškův křik. Doběhli jsme do pokoje a vnuk plakal, že se vzbudil a oknem na něj koukal zase ten ošklivý chlapeček. To už jsme s manželem začali mít tísnivý pocit.
Tísnivý pocit se zmocnil i mě
Další dny jsme jezdili na výlety. Lukášek se bál, a tak se nevzdaloval od stolu před chalupou. V noci chtěly všechny děti spát s námi. Přiznávám se, že jsem byla vyděšená.
Když jsem se probudila, jedním okem jsem se dívala po místnosti, ale strachy jsem neotočila hlavu směrem k oknu. Ráno jsem byla ráda, že jsme opět odjeli na celodenní výlet.
Po příjezdu jsem vařila kávu a najednou ke mně přišel Lukášek. „Babičko, ten chlapeček tam zase je a kouká na nás,“ šeptal mi vnuk.
Už jsme se do chalupy nevrátili
Vyslala jsem manžela na kraj lesa, ale nikoho tam nenašel. To už bylo na moje nervy příliš. Hned další ráno jsme se sbalili a odjeli na výlet s tím, že se pak vrátíme rovnou domů.
Nevím, zda to byla vnukova fantazie, nebo se mu opravdu zjevoval duch chlapečka. Ale strach v jeho očích mě děsil natolik, že jsem na chalupě nechtěla zůstat už ani minutu.
Dagmar H. (67), Hodonín