Domů     Ten jediný, kterého jsem milovala, mě přehlížel
Ten jediný, kterého jsem milovala, mě přehlížel
8 minut čtení

Nadbíhala jsem mu, jak se jen dalo, ale všechno to bylo marné. Ten fešák na červené motorce si mě ani nevšiml a léto už se chýlilo ke konci.

Bylo mi sedmnáct a chodila jsem s Hrochem. To byla přezdívka, ve skutečnosti se jmenoval Jirka. Hrocha připomínal zavalitější postavou a vypoulenýma očima. Spíš to bylo ovšem tak, že Hroch chodil se mnou.

Netušil, že je jen takovým náhradníkem, než si najdu někoho příhodnějšího. Na chalupě jsem bývala nekorunovanou královnou. Pokaždé, když jsem přijela z Prahy na prázdniny, místní kluci z toho byli úplně paf. To mi samozřejmě neušlo.

A hodně jsem si ten pocit užívala. Nesla jsem se jako carevna. Zajímali se o mě úplně všichni – s výjimkou toho jediného. A toho jsem zase zoufale chtěla já.

I on byl Pražák a jezdíval sem na prázdniny k babičce, které se říkalo babička Jahodová, neboť prodávala jahody, a nebyly drahé. Za těch časů nebylo nic drahé, kopeček zmrzliny stál sedmdesát haléřů a chleba dvě koruny.

Avšak mně bylo srdečně fuk, kolik co stojí, to řešili naši. Mně šlo jen o to, abych získala srdce toho Pražáka s červenou motorkou řečenou fichtl. A to mi nešlo.

Fešák pařez

Potkávala jsem ho na návsi hned po ránu, když mě naši poslali pro chleba a deset rohlíků. Předjel mě pokaždé na té červené motorce a rovněž se spořádaně postavil do fronty na čerstvé pečivo. Asi ho taky pro něj posílali.

Dospělí měli ještě půlnoc, a děti přešlapovaly ve frontě a s mrzutými výrazy čekaly na vůz z pekárny, který kolikrát přijel bůhvíkdy. Mně prostoje nevadily. Alespoň jsem mohla usilovně přemýšlet, jak to navlíknout, abych se s tím fešákem seznámila.

Vyzvěděla jsem o něm, co se dalo. Chodil na průmyslovku a byl blázen do motorek. Babičce se vším pomáhal, sekal dřevo, česal ovoce, když zatékalo, lezl na střechu a koumal, co s tím. Zjevně vzorný hoch, ideální pro rodinný život. Navíc krasavec. Ale pařez.

Dělala jsem, co jsem mohla, aby si mě všiml. Dlouze jsem za červenou motorkou hleděla, schválně jsem chodila uličkami, jimiž také chodíval či jezdíval na motocyklu, abychom se potkali. Nic platné, byl slepý a hluchý.

Všiml by si mě možná leda tehdy, kdybych se vrhla do vozovky, zastoupila mu cestu a zahulákala: „Hele, já tě strašně miluju!“

Kašli na něj

Ale všechno má svoje hranice. Hrdost má člověk jenom jednu, no ne? A to už bych s ní rovnou mohla vytřít podlahu. Doufala jsem, že mě alespoň vzal milostivě na vědomí, ale ani to nebylo jisté.

Probírala jsem to se starší sestrou Majkou, ta se nad mými starostmi mohla potrhat smíchy. „Kašli na něj, když je to takovej tupec,“ radila. „Chodíš přece s Hrochem, ne? A když dá Hroch zpátečku, přihlásí se deset dalších. Tak o co kráčí, proboha?

Vůbec ho navíc neznáš. Co když je to úchyl?“ Ani vlastní ségra mě nechápala. Tenhle nebyl úchyl, úchylové nejsou hezcí. Byl to můj ideál. Usilovala jsem o něj již druhé prázdniny, a bylo to úplně marné.

Majka si všimla, že toto už není legrace, ale vážný problém, a navrhla: „Dobře, tak běž před jeho domek, vezmi si prima hadry, minišaty třeba, nakulmuj si vlasy a korzuj tam, dokud nevyjde.“ Vyjekla jsem: „No to je strašný, to nemyslíš vážně.“ Pokrčila rameny:

„Je to blbý, ale zabere to, uvidíš.“ Myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem ve svém dosavadním krátkém životě udělala. Zachovala jsem se dle její rady.

Vyhrožoval

Se sevřeným žaludkem a třesoucíma se rukama jsem přešla ulici sem a tam. Z domu vyběhla babička mého idolu a povídá: „To budete vy, kdo tu ztratil ten přívěsek, že jo? Srdíčko.

Tady ho máte.“ Vtiskla mi cetku do ruky a vzápětí se na konci ulice objevil Hroch a hulákal: „Všude tě hledám! No kde jsi? Přijel jsem za tebou, a ty nikde!

Jestli ses mi tady spustila s nějakým chlápkem, tak ho zabiju!“A tak se moje katastrofální situace o něco zhoršila. Hlídal mě Hroch. Jak jsme se lépe poznávali, ukazovalo se, že má žárlivou, agresivní, majetnickou povahu. Hrozně vyváděl.

Zbavit se Hrocha se začalo stávat téměř prio­ritou, možná naléhavější než získat Pražáka s červenou motorkou. Všelijak mi vyhrožoval. Vycítil, že jsem duchem někde úplně jinde než u něj, a dělal scény.

Jednoho letního večera, kdy popil v místní nálevně, se nám pokusil vlézt do chalupy, konkrétně do mého okna s muškáty na římse, ale nepočítal s bdělými obyvateli zapadlé dědiny, kde dávaly lišky dobrou noc.

Myslel si, že když vyšel měsíc, všichni už jsou pod peřinou, avšak jeden ještě nespal. Kolem se zrovna jakousi neuvěřitelnou náhodou projížděl Pražák na fichtlu, a když spatřil zavalité opilé individuum, jak se nám sápe do okna, dramaticky vzkřikl: „Zloději!“

Vylekaný Hroch

A tak jsme vyběhli z chaloupky všichni čtyři: táta s brokovnicí, bledá máma v noční košili, Majka v teplákách a s mokrými vlasy, zrovna si je myla, a já ve starém dětském pyžamku s usmívajícími se medvídky. Vytřeštila jsem oči na Pražáka.

Nesměle kývl hlavou na pozdrav. Do toho se vylekaný Hroch přehoupl přes plot, až to zadunělo, pustil se na útěk a otec za ním srdnatě volal:

„Ještě jednou přijď, a jsi mrtvej muž!“ Potom jsme všichni čtyři postupně motorizovanému fešákovi dojatě děkovali za záchranu našeho majetku i životů, já se sklopenou hlavou.

Seznámení

Dala bych všechno na světě, abych na sobě neměla pyžamo s medvídky, ale něco normálního. Tak takhle jsme se konečně seznámili, což rozhodně nebylo podle mých představ.

Daleko lepší by bývalo potkat se na rozkvetlé louce plné kopretin, nikoli během podivného incidentu s opilým Hrochem. Ale ani toto absurdní seznámení nezapříčinilo, že bychom si s fešákem padli do náruče. Jen jsme se začali alespoň nesměle zdravit.

Zbývala poslední naděje v podobě obvyklého divadelního představení, které se hrálo vždy na konci sezony v místním přírodním divadélku.

Hry psal a režíroval pokrývač Houdek, nadšený ochotník, a od mých cirka patnácti let bylo samozřejmostí, že ztvárním hlavní ženskou postavu. Tak tomu mělo být i letos.

Bonifác

Doufala jsem, že bych mohla mladíka s červenou motorkou rolí krásné Isabely z dalekých tropických krajů okouzlit, ale pak se něco pokazilo. Houdek začal reptat, že prý huhlám a kuňkám a lidi si stěžují. Nebyla to pravda, mluvila jsem výrazně a nahlas.

Pravá příčina záhy vyšla najevo: dvakrát rozvedený pokrývač se seznámil s vnadnou paničkou a rozhodl se zavděčit se své nové vyvolené úlohou krásné Isabely. Byla jsem namydlená. Obrečela jsem to.

Přidělil mi roli lesního strašidýlka Bonifáce s tím, že tam to moje huhlání vadit nebude, ba naopak. Zdálo se, že se můj život řítí do bezedné propasti.

Strašidýlku předepsal autor textu bílé roucho, mourem začerněné tváře, čertovský ocas, černé zuby a dlouhé zelené vlasy. Houdek řekl, že pokud roli odmítnu, půjde představení do kopru, protože to nikdo jiný hrát nechce. Což jsem se upřímně řečeno ani nedivila.

Na procházku

A tak jsem poskakovala po jevišti s dlouhými zelenými vlasy, něco skřehotala a mimoto zaznamenala, že v první řadě sedí Hroch. Co se to jenom s mým životem děje? Po potlesku mi Hroch řekl, že vypadám strašně, a vydal se „okouzlovat“ Houdkovu paničku.

Seděla jsem v zákulisí jako hromádka neštěstí, když se objevil nečekaný host. Pražák si sedl vedle mě a povídá, že vypadám bezvadně a mám talent. Vyrazil mi dech, když mi vzápětí dal velikou kytici kopretin. Byla jsem radostí bez sebe.

A to jsem ještě netušila, že mě druhý den pozve na procházku. Léto se chýlilo ke konci, když se mi splnilo to největší přání. Začala jsem chodi se svým idolem, do kterého jsem byla zamilovaná až po uši.

Dva roky nato jsme se brali, a svatební kytičku jsem měla pochopitelně jen ze samých kopretin, které mi na louce natrhal můj budoucí muž.

Hana (61), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Organizovala jsem třídní sraz po 45 letech, na který přišel pohledný muž, kterého jsem nepoznala. Málem jsem ho vyhodila. V restauraci, kde jsme měli mít sraz, jsem zamluvila rezervaci salonku. Seděla jsem u stolu u dveří a inkasovala po příchozích určitou částku za objednané občerstvení. Někteří spolužačky a spolužáci tam už byli. Najednou nahlédl a začal se hrnout dovnitř podnapilý muž, který
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po