Domů     Ten jediný, kterého jsem milovala, mě přehlížel
Ten jediný, kterého jsem milovala, mě přehlížel
8 minut čtení

Nadbíhala jsem mu, jak se jen dalo, ale všechno to bylo marné. Ten fešák na červené motorce si mě ani nevšiml a léto už se chýlilo ke konci.

Bylo mi sedmnáct a chodila jsem s Hrochem. To byla přezdívka, ve skutečnosti se jmenoval Jirka. Hrocha připomínal zavalitější postavou a vypoulenýma očima. Spíš to bylo ovšem tak, že Hroch chodil se mnou.

Netušil, že je jen takovým náhradníkem, než si najdu někoho příhodnějšího. Na chalupě jsem bývala nekorunovanou královnou. Pokaždé, když jsem přijela z Prahy na prázdniny, místní kluci z toho byli úplně paf. To mi samozřejmě neušlo.

A hodně jsem si ten pocit užívala. Nesla jsem se jako carevna. Zajímali se o mě úplně všichni – s výjimkou toho jediného. A toho jsem zase zoufale chtěla já.

I on byl Pražák a jezdíval sem na prázdniny k babičce, které se říkalo babička Jahodová, neboť prodávala jahody, a nebyly drahé. Za těch časů nebylo nic drahé, kopeček zmrzliny stál sedmdesát haléřů a chleba dvě koruny.

Avšak mně bylo srdečně fuk, kolik co stojí, to řešili naši. Mně šlo jen o to, abych získala srdce toho Pražáka s červenou motorkou řečenou fichtl. A to mi nešlo.

Fešák pařez

Potkávala jsem ho na návsi hned po ránu, když mě naši poslali pro chleba a deset rohlíků. Předjel mě pokaždé na té červené motorce a rovněž se spořádaně postavil do fronty na čerstvé pečivo. Asi ho taky pro něj posílali.

Dospělí měli ještě půlnoc, a děti přešlapovaly ve frontě a s mrzutými výrazy čekaly na vůz z pekárny, který kolikrát přijel bůhvíkdy. Mně prostoje nevadily. Alespoň jsem mohla usilovně přemýšlet, jak to navlíknout, abych se s tím fešákem seznámila.

Vyzvěděla jsem o něm, co se dalo. Chodil na průmyslovku a byl blázen do motorek. Babičce se vším pomáhal, sekal dřevo, česal ovoce, když zatékalo, lezl na střechu a koumal, co s tím. Zjevně vzorný hoch, ideální pro rodinný život. Navíc krasavec. Ale pařez.

Dělala jsem, co jsem mohla, aby si mě všiml. Dlouze jsem za červenou motorkou hleděla, schválně jsem chodila uličkami, jimiž také chodíval či jezdíval na motocyklu, abychom se potkali. Nic platné, byl slepý a hluchý.

Všiml by si mě možná leda tehdy, kdybych se vrhla do vozovky, zastoupila mu cestu a zahulákala: „Hele, já tě strašně miluju!“

Kašli na něj

Ale všechno má svoje hranice. Hrdost má člověk jenom jednu, no ne? A to už bych s ní rovnou mohla vytřít podlahu. Doufala jsem, že mě alespoň vzal milostivě na vědomí, ale ani to nebylo jisté.

Probírala jsem to se starší sestrou Majkou, ta se nad mými starostmi mohla potrhat smíchy. „Kašli na něj, když je to takovej tupec,“ radila. „Chodíš přece s Hrochem, ne? A když dá Hroch zpátečku, přihlásí se deset dalších. Tak o co kráčí, proboha?

Vůbec ho navíc neznáš. Co když je to úchyl?“ Ani vlastní ségra mě nechápala. Tenhle nebyl úchyl, úchylové nejsou hezcí. Byl to můj ideál. Usilovala jsem o něj již druhé prázdniny, a bylo to úplně marné.

Majka si všimla, že toto už není legrace, ale vážný problém, a navrhla: „Dobře, tak běž před jeho domek, vezmi si prima hadry, minišaty třeba, nakulmuj si vlasy a korzuj tam, dokud nevyjde.“ Vyjekla jsem: „No to je strašný, to nemyslíš vážně.“ Pokrčila rameny:

„Je to blbý, ale zabere to, uvidíš.“ Myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem ve svém dosavadním krátkém životě udělala. Zachovala jsem se dle její rady.

Vyhrožoval

Se sevřeným žaludkem a třesoucíma se rukama jsem přešla ulici sem a tam. Z domu vyběhla babička mého idolu a povídá: „To budete vy, kdo tu ztratil ten přívěsek, že jo? Srdíčko.

Tady ho máte.“ Vtiskla mi cetku do ruky a vzápětí se na konci ulice objevil Hroch a hulákal: „Všude tě hledám! No kde jsi? Přijel jsem za tebou, a ty nikde!

Jestli ses mi tady spustila s nějakým chlápkem, tak ho zabiju!“A tak se moje katastrofální situace o něco zhoršila. Hlídal mě Hroch. Jak jsme se lépe poznávali, ukazovalo se, že má žárlivou, agresivní, majetnickou povahu. Hrozně vyváděl.

Zbavit se Hrocha se začalo stávat téměř prio­ritou, možná naléhavější než získat Pražáka s červenou motorkou. Všelijak mi vyhrožoval. Vycítil, že jsem duchem někde úplně jinde než u něj, a dělal scény.

Jednoho letního večera, kdy popil v místní nálevně, se nám pokusil vlézt do chalupy, konkrétně do mého okna s muškáty na římse, ale nepočítal s bdělými obyvateli zapadlé dědiny, kde dávaly lišky dobrou noc.

Myslel si, že když vyšel měsíc, všichni už jsou pod peřinou, avšak jeden ještě nespal. Kolem se zrovna jakousi neuvěřitelnou náhodou projížděl Pražák na fichtlu, a když spatřil zavalité opilé individuum, jak se nám sápe do okna, dramaticky vzkřikl: „Zloději!“

Vylekaný Hroch

A tak jsme vyběhli z chaloupky všichni čtyři: táta s brokovnicí, bledá máma v noční košili, Majka v teplákách a s mokrými vlasy, zrovna si je myla, a já ve starém dětském pyžamku s usmívajícími se medvídky. Vytřeštila jsem oči na Pražáka.

Nesměle kývl hlavou na pozdrav. Do toho se vylekaný Hroch přehoupl přes plot, až to zadunělo, pustil se na útěk a otec za ním srdnatě volal:

„Ještě jednou přijď, a jsi mrtvej muž!“ Potom jsme všichni čtyři postupně motorizovanému fešákovi dojatě děkovali za záchranu našeho majetku i životů, já se sklopenou hlavou.

Seznámení

Dala bych všechno na světě, abych na sobě neměla pyžamo s medvídky, ale něco normálního. Tak takhle jsme se konečně seznámili, což rozhodně nebylo podle mých představ.

Daleko lepší by bývalo potkat se na rozkvetlé louce plné kopretin, nikoli během podivného incidentu s opilým Hrochem. Ale ani toto absurdní seznámení nezapříčinilo, že bychom si s fešákem padli do náruče. Jen jsme se začali alespoň nesměle zdravit.

Zbývala poslední naděje v podobě obvyklého divadelního představení, které se hrálo vždy na konci sezony v místním přírodním divadélku.

Hry psal a režíroval pokrývač Houdek, nadšený ochotník, a od mých cirka patnácti let bylo samozřejmostí, že ztvárním hlavní ženskou postavu. Tak tomu mělo být i letos.

Bonifác

Doufala jsem, že bych mohla mladíka s červenou motorkou rolí krásné Isabely z dalekých tropických krajů okouzlit, ale pak se něco pokazilo. Houdek začal reptat, že prý huhlám a kuňkám a lidi si stěžují. Nebyla to pravda, mluvila jsem výrazně a nahlas.

Pravá příčina záhy vyšla najevo: dvakrát rozvedený pokrývač se seznámil s vnadnou paničkou a rozhodl se zavděčit se své nové vyvolené úlohou krásné Isabely. Byla jsem namydlená. Obrečela jsem to.

Přidělil mi roli lesního strašidýlka Bonifáce s tím, že tam to moje huhlání vadit nebude, ba naopak. Zdálo se, že se můj život řítí do bezedné propasti.

Strašidýlku předepsal autor textu bílé roucho, mourem začerněné tváře, čertovský ocas, černé zuby a dlouhé zelené vlasy. Houdek řekl, že pokud roli odmítnu, půjde představení do kopru, protože to nikdo jiný hrát nechce. Což jsem se upřímně řečeno ani nedivila.

Na procházku

A tak jsem poskakovala po jevišti s dlouhými zelenými vlasy, něco skřehotala a mimoto zaznamenala, že v první řadě sedí Hroch. Co se to jenom s mým životem děje? Po potlesku mi Hroch řekl, že vypadám strašně, a vydal se „okouzlovat“ Houdkovu paničku.

Seděla jsem v zákulisí jako hromádka neštěstí, když se objevil nečekaný host. Pražák si sedl vedle mě a povídá, že vypadám bezvadně a mám talent. Vyrazil mi dech, když mi vzápětí dal velikou kytici kopretin. Byla jsem radostí bez sebe.

A to jsem ještě netušila, že mě druhý den pozve na procházku. Léto se chýlilo ke konci, když se mi splnilo to největší přání. Začala jsem chodi se svým idolem, do kterého jsem byla zamilovaná až po uši.

Dva roky nato jsme se brali, a svatební kytičku jsem měla pochopitelně jen ze samých kopretin, které mi na louce natrhal můj budoucí muž.

Hana (61), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Montblanc znovu ožívá ve světě Wese Andersona
iluxus.cz
Montblanc znovu ožívá ve světě Wese Andersona
Legendární značka luxusních psacích potřeb a doplňků představuje svou novou kampaň Let's Write, v níž navazuje na výjimečnou spolupráci s režisérem Wesem Andersonem. Ten pro Montblanc opět vykreslil p
Když kvete louka, pomáhá klimatu
21stoleti.cz
Když kvete louka, pomáhá klimatu
Rostliny jsou víc než jen zelený porost naší krajiny. Hrají zásadní roli v koloběhu uhlíku, a tím i v ochraně klimatu. Nová studie vedená vědci z Biologického centra AV ČR ukazuje, že druhová pestrost
Jak vládla královna Hollywoodu?
historyplus.cz
Jak vládla královna Hollywoodu?
Její nevinný výraz a plachý pohled ji skvěle pasují do rolí mladičkých dívenek. Mary Pickfordová v nich poblázní doslova celý svět. V době, kdy se na profesi herce hledí ještě skrz prsty, se stane jednou z nejslavnějších žen nejen v USA a vyslouží si titul „královna Hollywoodu“. Herečkou z nouze Je jí sedm let, a
Ztracené osady Rychlebských hor a Králického Sněžníku: Hlas krajiny, která nezapomíná
epochanacestach.cz
Ztracené osady Rychlebských hor a Králického Sněžníku: Hlas krajiny, která nezapomíná
Když stoupáte hustým lesem nad Starým Městem pod Sněžníkem nebo se prodíráte mlhavým ránem Rychlebských hor, krajina tu šeptá. V každém pařezu, v zarostlém sadu, v pokřiveném ovocném stromě, který tu ještě vzdoruje větru, slyšíte ozvěny lidského života, který se ztratil – ale ne docela. Jsou místa, která z map zmizela, ale nikdy nezmizela z
Mřížkový koláč
nejsemsama.cz
Mřížkový koláč
Meruňky můžete nakombinovat i s lesním ovocem. Hodí se k nim i výrazné bylinky, jako je rozmarýn, tymián nebo levandule. Ingredience na 1 kulatou formu: Na těsto: ● 300 g hladké mouky ● 1 vejce ● 1 žloutek ● 150 g másla ● 1 lžička nastrouhané citronové kůry ● 2 lžíce řeckého jogurtu ● 100 g cukru Na dohotovení: ● 800 g meruněk ● 1 skořicový cukr Postup: Do mísy nasypte mouku, cukr a citronovou kůru. Přidejte
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
epochalnisvet.cz
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
Chatrně oblečený venkovan se kradmo ubírá lesem a co chvíli se pozorně rozhlíží. Nedivte se, vydat se v 15. století do lesa pro nějaký ten otop, to byl často i hrdelní zločin. Pak se však stane něco strašného. V lesním přítmí spatří mohutnou postavu s černými rozcuchanými vlasy. Je to snad sám vládce pekla? Ve středověké
Zanevřela Angelina Jolie po rozvodu na muže?
nasehvezdy.cz
Zanevřela Angelina Jolie po rozvodu na muže?
Smutný příběh. Je slavná, a navíc ikona krásy. Přesto herečka Angelina Jolie (51) zůstává opuštěná jako kůl v plotě. Po dramatickém rozvodu s Bradem Pittem (61) v roce 2016, kde nechyběla obvinění z
Viděl někdy někdo Boha? Biblické rozpory ve zjevení Hospodina
epochaplus.cz
Viděl někdy někdo Boha? Biblické rozpory ve zjevení Hospodina
Janovo evangelium jasně tvrdí: „Boha nikdy nikdo neviděl.“ Přesto se ve Starém zákoně objevují pasáže, které tuto premisu zpochybňují, popisujíce osobní setkání s Hospodinem. Jak je možné, že Kniha knih obsahuje tak zjevné rozpory v tak zásadní otázce? Ačkoliv novozákonní Janovo evangelium obsahuje pasáž, kde se doslova říká „Boha nikdy nikdo neviděl,“ (Jan 4:12), některé
Talentovaný Tony Cicoria: Piáno ovládne jako blesk z čistého nebe!
enigmaplus.cz
Talentovaný Tony Cicoria: Piáno ovládne jako blesk z čistého nebe!
Před klavírem sedí zkušený americký hudebník Tony Cicoria (*1952) a vypravuje: „Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. V roce 1994 jsem působil jako ortoped v New Yorku. V té době ještě neexistovaly mo
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Panák se díval v noci oknem do mého bytu
skutecnepribehy.cz
Panák se díval v noci oknem do mého bytu
Okno protějšího domu bylo zavřené celá léta. Jedné noci se to ale změnilo. Moje zvědavost se mi vymstila. Děsivý pohled strnulé figuríny se mi vrací ve snech doteď. Už dlouhá léta žiju v zapadlé části městského centra. Noci zde jsou však klidné, tiché. Ani na své sousedy jsem si nikdy nemohla stěžovat. I když, byla tu jedna věc,