Domů     Chtěli mi vzít milované dítě!
Chtěli mi vzít milované dítě!
5 minut čtení

Dalo by se říct, že jsem prožila mládí v té nejlepší době. Po revoluci se otevřelo tolik možností. Jenže já na jednu až surově doplatila.

Zajímá vás, jak to všechno začalo? Bylo mi 22 a měla jsem kamarádku Karlu, která byla o čtyři roky starší. Dvakrát byla jako au pair ve Velké Británii a lákala mne, ať jedu s ní.

Když už jsem se rozhodla, že pojedu, změnila destinaci. Letěly jsme do Brazílie. Rodiče měli obavy, ale řekla jsem jim, že přece tam utíkala za války spousta Čechů.

Bezva lidé

Karla nastoupila jako au pair v jedné rodině, já ve druhé. Byla jsem tam jeden den, když mi ale skrz agenturu oznámili, že se změnila situace a že otec rodiny dostal lukrativní nabídku práce do zahraničí, takže se rodina za 14 dní stěhovala.

Měla jsem strach, co se mnou bude, ale sama rodina navrhla, že má přátele, kteří sice neshánějí au pair, ale pomocnici do domu. Kývla jsem. Přece takoví bezva lidé musí mít i super přátele, myslela jsem si.

Pokoj pro dítě

Louis a Gisele byli skutečně milí a já jsem se u nich cítila dobře. Nechodila jsem tam každý den, takže jsem si našla ještě jednu brigádu. Úklid nebyl nijak náročný. Oba žili ve velkém domě, ale sami. Neměli děti.

Neptala jsem se hned, ale jednou při úklidu jsem narazila na místnost, která byla zamčená. Chtěla jsem automaticky vejít, když vtom mne uslyšela Gisele. „Zařizovali jsme to pro naše dítě. Zemřelo, když mu bylo půl roku,“ svěřila mi.

Nechtěla jsem se jí na nic ptát, nebyla to moje věc, ale nedalo mi to. Otázala jsem se, proč se trápí tím, že tam ta místnost je. „Jednou snad možná….,“ naznačila Gisele, že naději na dítě nevzdává.

Záhadný Louis

Louis neustále pracoval, víc jsem mluvila s Gisele než s ním. Až jednou přišel domů nečekaně, Gisele byla někde ve městě. Začali jsme si povídat. Byla jsem překvapená, kolik toho věděl o naší zemi.

Znal Baťu, vyprávěl mi, jak jeho dědeček dělal ve městě Batatuba, které založil právě český podnikatel. Měla jsem pocit, že mu podobné konverzace chybí. Jak jsem skončila, zaplatil mi a odešla jsem. Od té doby jsem už nebyla přehlížená.

Už mne viděl jinak

Jakmile jsem měla u nich doma uklízet, byl skoro vždy doma. Vždy přišel s něčím novým. Sledoval, co se děje v Československu, a neustále mě tím překvapoval. Jednou mne pozval do restaurace.

Přiznám se, že mi s ním bylo tak dobře, že jsem ani nemyslela na jeho ženu. Jen na něj. Když jsme se ocitli sami dva u sklenky vína, Louis začal mluvit i o sobě. O svém životě, manželství, Gisele. Nebyl s ní šťastný. Začala jsem Louise utěšovat.

Hned jsem měla pocit, že mě za Gisele vymění. Začali jsme si spolu. V nedalekém hotelu došlo k dalšímu kroku, intimnímu sblížení, poté jsme se scházeli po hotelích dál. Co Gisele? Abych pravdu řekla, moc jsem ji nevídala.

Vznášela jsem se v oblacích a… Otěhotněla jsem! Najednou jako bych se proudila z toho snu. Pořádně tvrdě. Zjevně jsem na to nebyla připravená nebo spíš jsem pochybovala o tom, že Louis opustí svoji ženu. Udělal by to vůbec?

Najednou jsem si uvědomila, že jsem si leccos jen vysnila. Nemohla jsem to ale před ním tajit. Co kdyby…

Úplně se změnil

Reakce Louise byla odmítavá. Najednou otočil. Říkal, že se přece nemůže rozvádět, co si o sobě myslím, a kdo ví, jestli to je jeho. Představte si, když se tohle stane naivní mladé holce a znásobte to počtem tisíců kilometrů vzdálených od domova.

Když se ale uklidnil, našel zdánlivě smířlivé řešení. Promluvili mi do duše oba. On i Gisele. Podezřele byla v klidu. Nabídli mi, že dítě koupí, když se ho vzdám. Byla jsem v šoku.

Chtěli mi vzít dítě

Upřímně, v tom věku jsem neměla myšlenky na potomky, mé vrstevnice chodily na potraty, já bych tomu svému dala život. A měla bych peníze. To mi zpočátku prolétlo hlavou. Pak samozřejmě i to, co bych s dítětem sama, opět v Československu, dělala.

Ale ta představa, že bych někde daleko měla potomka a nic bych o něm nevěděla, byla tak strašná, že jsem na nabídku nekývla. To jsem se ale se zlou potázala. Z těch klidných lidí se vyklubali surovci, kteří se zmocnili mé kabelky. Vyndali mi veškeré doklady.

Pracovní povolení, pas a začali mne vydírat. Opět jsem měla pocit, že se musím podvolit. Řekli mi, ať si to rozmyslím, a ustali mi v pokoji pro hosty. Večer za mnou ještě přišel Louis. Měla jsem jednu otázku.

„Bylo to naplánované, že?“ naznačila jsem, že jsem prokoukla jejich plán. „Škodná na tom nebudeš,“ odsekl jen a mně bylo jasné, která bije. Utekla jsem, i když mi bylo jasné, že se nejspíš obrátí na policii.

Byla jsem cizinka bez dokladů, u agentury nahlásili, že jsem je okradla. Byl to dlouhý boj, ke kterému se už nechci vracet. To stěžejní jsem nastínila.

Nechali nás být

Díky bohu má kamarádka měla nedaleko známého, potomka právě českých přistěhovalců. Právníka. Vylíčila jsem mu všechno, co se stalo. Společně s onou rodinou jsme se sešli. Louis s Gisele nakonec ustoupili a já jsem byla puštěna domů jako těhotná.

Malá Lidunka se narodila už u nás. Její jihoamerická rodina se od té doby nijak neozvala. I když Lidunka ví, jak to celé bylo a má volbu, zda chce otce kontaktovat, neudělala to.

Jarmila L., 56 let, Liberec

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé