Domů     Chtěli mi vzít milované dítě!
Chtěli mi vzít milované dítě!
5 minut čtení

Dalo by se říct, že jsem prožila mládí v té nejlepší době. Po revoluci se otevřelo tolik možností. Jenže já na jednu až surově doplatila.

Zajímá vás, jak to všechno začalo? Bylo mi 22 a měla jsem kamarádku Karlu, která byla o čtyři roky starší. Dvakrát byla jako au pair ve Velké Británii a lákala mne, ať jedu s ní.

Když už jsem se rozhodla, že pojedu, změnila destinaci. Letěly jsme do Brazílie. Rodiče měli obavy, ale řekla jsem jim, že přece tam utíkala za války spousta Čechů.

Bezva lidé

Karla nastoupila jako au pair v jedné rodině, já ve druhé. Byla jsem tam jeden den, když mi ale skrz agenturu oznámili, že se změnila situace a že otec rodiny dostal lukrativní nabídku práce do zahraničí, takže se rodina za 14 dní stěhovala.

Měla jsem strach, co se mnou bude, ale sama rodina navrhla, že má přátele, kteří sice neshánějí au pair, ale pomocnici do domu. Kývla jsem. Přece takoví bezva lidé musí mít i super přátele, myslela jsem si.

Pokoj pro dítě

Louis a Gisele byli skutečně milí a já jsem se u nich cítila dobře. Nechodila jsem tam každý den, takže jsem si našla ještě jednu brigádu. Úklid nebyl nijak náročný. Oba žili ve velkém domě, ale sami. Neměli děti.

Neptala jsem se hned, ale jednou při úklidu jsem narazila na místnost, která byla zamčená. Chtěla jsem automaticky vejít, když vtom mne uslyšela Gisele. „Zařizovali jsme to pro naše dítě. Zemřelo, když mu bylo půl roku,“ svěřila mi.

Nechtěla jsem se jí na nic ptát, nebyla to moje věc, ale nedalo mi to. Otázala jsem se, proč se trápí tím, že tam ta místnost je. „Jednou snad možná….,“ naznačila Gisele, že naději na dítě nevzdává.

Záhadný Louis

Louis neustále pracoval, víc jsem mluvila s Gisele než s ním. Až jednou přišel domů nečekaně, Gisele byla někde ve městě. Začali jsme si povídat. Byla jsem překvapená, kolik toho věděl o naší zemi.

Znal Baťu, vyprávěl mi, jak jeho dědeček dělal ve městě Batatuba, které založil právě český podnikatel. Měla jsem pocit, že mu podobné konverzace chybí. Jak jsem skončila, zaplatil mi a odešla jsem. Od té doby jsem už nebyla přehlížená.

Už mne viděl jinak

Jakmile jsem měla u nich doma uklízet, byl skoro vždy doma. Vždy přišel s něčím novým. Sledoval, co se děje v Československu, a neustále mě tím překvapoval. Jednou mne pozval do restaurace.

Přiznám se, že mi s ním bylo tak dobře, že jsem ani nemyslela na jeho ženu. Jen na něj. Když jsme se ocitli sami dva u sklenky vína, Louis začal mluvit i o sobě. O svém životě, manželství, Gisele. Nebyl s ní šťastný. Začala jsem Louise utěšovat.

Hned jsem měla pocit, že mě za Gisele vymění. Začali jsme si spolu. V nedalekém hotelu došlo k dalšímu kroku, intimnímu sblížení, poté jsme se scházeli po hotelích dál. Co Gisele? Abych pravdu řekla, moc jsem ji nevídala.

Vznášela jsem se v oblacích a… Otěhotněla jsem! Najednou jako bych se proudila z toho snu. Pořádně tvrdě. Zjevně jsem na to nebyla připravená nebo spíš jsem pochybovala o tom, že Louis opustí svoji ženu. Udělal by to vůbec?

Najednou jsem si uvědomila, že jsem si leccos jen vysnila. Nemohla jsem to ale před ním tajit. Co kdyby…

Úplně se změnil

Reakce Louise byla odmítavá. Najednou otočil. Říkal, že se přece nemůže rozvádět, co si o sobě myslím, a kdo ví, jestli to je jeho. Představte si, když se tohle stane naivní mladé holce a znásobte to počtem tisíců kilometrů vzdálených od domova.

Když se ale uklidnil, našel zdánlivě smířlivé řešení. Promluvili mi do duše oba. On i Gisele. Podezřele byla v klidu. Nabídli mi, že dítě koupí, když se ho vzdám. Byla jsem v šoku.

Chtěli mi vzít dítě

Upřímně, v tom věku jsem neměla myšlenky na potomky, mé vrstevnice chodily na potraty, já bych tomu svému dala život. A měla bych peníze. To mi zpočátku prolétlo hlavou. Pak samozřejmě i to, co bych s dítětem sama, opět v Československu, dělala.

Ale ta představa, že bych někde daleko měla potomka a nic bych o něm nevěděla, byla tak strašná, že jsem na nabídku nekývla. To jsem se ale se zlou potázala. Z těch klidných lidí se vyklubali surovci, kteří se zmocnili mé kabelky. Vyndali mi veškeré doklady.

Pracovní povolení, pas a začali mne vydírat. Opět jsem měla pocit, že se musím podvolit. Řekli mi, ať si to rozmyslím, a ustali mi v pokoji pro hosty. Večer za mnou ještě přišel Louis. Měla jsem jednu otázku.

„Bylo to naplánované, že?“ naznačila jsem, že jsem prokoukla jejich plán. „Škodná na tom nebudeš,“ odsekl jen a mně bylo jasné, která bije. Utekla jsem, i když mi bylo jasné, že se nejspíš obrátí na policii.

Byla jsem cizinka bez dokladů, u agentury nahlásili, že jsem je okradla. Byl to dlouhý boj, ke kterému se už nechci vracet. To stěžejní jsem nastínila.

Nechali nás být

Díky bohu má kamarádka měla nedaleko známého, potomka právě českých přistěhovalců. Právníka. Vylíčila jsem mu všechno, co se stalo. Společně s onou rodinou jsme se sešli. Louis s Gisele nakonec ustoupili a já jsem byla puštěna domů jako těhotná.

Malá Lidunka se narodila už u nás. Její jihoamerická rodina se od té doby nijak neozvala. I když Lidunka ví, jak to celé bylo a má volbu, zda chce otce kontaktovat, neudělala to.

Jarmila L., 56 let, Liberec

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.