Dalo by se říct, že jsem prožila mládí v té nejlepší době. Po revoluci se otevřelo tolik možností. Jenže já na jednu až surově doplatila.
Zajímá vás, jak to všechno začalo? Bylo mi 22 a měla jsem kamarádku Karlu, která byla o čtyři roky starší. Dvakrát byla jako au pair ve Velké Británii a lákala mne, ať jedu s ní.
Když už jsem se rozhodla, že pojedu, změnila destinaci. Letěly jsme do Brazílie. Rodiče měli obavy, ale řekla jsem jim, že přece tam utíkala za války spousta Čechů.
Bezva lidé
Karla nastoupila jako au pair v jedné rodině, já ve druhé. Byla jsem tam jeden den, když mi ale skrz agenturu oznámili, že se změnila situace a že otec rodiny dostal lukrativní nabídku práce do zahraničí, takže se rodina za 14 dní stěhovala.
Měla jsem strach, co se mnou bude, ale sama rodina navrhla, že má přátele, kteří sice neshánějí au pair, ale pomocnici do domu. Kývla jsem. Přece takoví bezva lidé musí mít i super přátele, myslela jsem si.
Pokoj pro dítě
Louis a Gisele byli skutečně milí a já jsem se u nich cítila dobře. Nechodila jsem tam každý den, takže jsem si našla ještě jednu brigádu. Úklid nebyl nijak náročný. Oba žili ve velkém domě, ale sami. Neměli děti.
Neptala jsem se hned, ale jednou při úklidu jsem narazila na místnost, která byla zamčená. Chtěla jsem automaticky vejít, když vtom mne uslyšela Gisele. „Zařizovali jsme to pro naše dítě. Zemřelo, když mu bylo půl roku,“ svěřila mi.
Nechtěla jsem se jí na nic ptát, nebyla to moje věc, ale nedalo mi to. Otázala jsem se, proč se trápí tím, že tam ta místnost je. „Jednou snad možná….,“ naznačila Gisele, že naději na dítě nevzdává.
Záhadný Louis
Louis neustále pracoval, víc jsem mluvila s Gisele než s ním. Až jednou přišel domů nečekaně, Gisele byla někde ve městě. Začali jsme si povídat. Byla jsem překvapená, kolik toho věděl o naší zemi.
Znal Baťu, vyprávěl mi, jak jeho dědeček dělal ve městě Batatuba, které založil právě český podnikatel. Měla jsem pocit, že mu podobné konverzace chybí. Jak jsem skončila, zaplatil mi a odešla jsem. Od té doby jsem už nebyla přehlížená.
Už mne viděl jinak
Jakmile jsem měla u nich doma uklízet, byl skoro vždy doma. Vždy přišel s něčím novým. Sledoval, co se děje v Československu, a neustále mě tím překvapoval. Jednou mne pozval do restaurace.
Přiznám se, že mi s ním bylo tak dobře, že jsem ani nemyslela na jeho ženu. Jen na něj. Když jsme se ocitli sami dva u sklenky vína, Louis začal mluvit i o sobě. O svém životě, manželství, Gisele. Nebyl s ní šťastný. Začala jsem Louise utěšovat.
Hned jsem měla pocit, že mě za Gisele vymění. Začali jsme si spolu. V nedalekém hotelu došlo k dalšímu kroku, intimnímu sblížení, poté jsme se scházeli po hotelích dál. Co Gisele? Abych pravdu řekla, moc jsem ji nevídala.
Vznášela jsem se v oblacích a… Otěhotněla jsem! Najednou jako bych se proudila z toho snu. Pořádně tvrdě. Zjevně jsem na to nebyla připravená nebo spíš jsem pochybovala o tom, že Louis opustí svoji ženu. Udělal by to vůbec?
Najednou jsem si uvědomila, že jsem si leccos jen vysnila. Nemohla jsem to ale před ním tajit. Co kdyby…
Úplně se změnil
Reakce Louise byla odmítavá. Najednou otočil. Říkal, že se přece nemůže rozvádět, co si o sobě myslím, a kdo ví, jestli to je jeho. Představte si, když se tohle stane naivní mladé holce a znásobte to počtem tisíců kilometrů vzdálených od domova.
Když se ale uklidnil, našel zdánlivě smířlivé řešení. Promluvili mi do duše oba. On i Gisele. Podezřele byla v klidu. Nabídli mi, že dítě koupí, když se ho vzdám. Byla jsem v šoku.
Chtěli mi vzít dítě
Upřímně, v tom věku jsem neměla myšlenky na potomky, mé vrstevnice chodily na potraty, já bych tomu svému dala život. A měla bych peníze. To mi zpočátku prolétlo hlavou. Pak samozřejmě i to, co bych s dítětem sama, opět v Československu, dělala.
Ale ta představa, že bych někde daleko měla potomka a nic bych o něm nevěděla, byla tak strašná, že jsem na nabídku nekývla. To jsem se ale se zlou potázala. Z těch klidných lidí se vyklubali surovci, kteří se zmocnili mé kabelky. Vyndali mi veškeré doklady.
Pracovní povolení, pas a začali mne vydírat. Opět jsem měla pocit, že se musím podvolit. Řekli mi, ať si to rozmyslím, a ustali mi v pokoji pro hosty. Večer za mnou ještě přišel Louis. Měla jsem jednu otázku.
„Bylo to naplánované, že?“ naznačila jsem, že jsem prokoukla jejich plán. „Škodná na tom nebudeš,“ odsekl jen a mně bylo jasné, která bije. Utekla jsem, i když mi bylo jasné, že se nejspíš obrátí na policii.
Byla jsem cizinka bez dokladů, u agentury nahlásili, že jsem je okradla. Byl to dlouhý boj, ke kterému se už nechci vracet. To stěžejní jsem nastínila.
Nechali nás být
Díky bohu má kamarádka měla nedaleko známého, potomka právě českých přistěhovalců. Právníka. Vylíčila jsem mu všechno, co se stalo. Společně s onou rodinou jsme se sešli. Louis s Gisele nakonec ustoupili a já jsem byla puštěna domů jako těhotná.
Malá Lidunka se narodila už u nás. Její jihoamerická rodina se od té doby nijak neozvala. I když Lidunka ví, jak to celé bylo a má volbu, zda chce otce kontaktovat, neudělala to.
Jarmila L., 56 let, Liberec
