Troufám si tvrdit, že Richard byl vždy naprosto ideální manžel a otec. Je velmi smutnou ironií osudu, že byl obviněn z pravého opaku.

Dnes už je Richard, můj synovec, podruhé ženatý a má hodnou manželku, ale zkušenost, kterou si před lety prošel, ho poznamenala a troufám si tvrdit, že už to od té doby není ten prima veselý chlapík, jakým býval.

Po revoluci se dostal za hranice do západní Evropy jako manažer jedné mezinárodní firmy. Odcestoval tam s rodinou, tedy manželkou a dvěma dětmi. Dceři Janičce bylo pět a synovi Martinovi dva roky.

Richard velmi rychle stoupal na firemním žebříčku, a za pár let dokonce začali s manželkou pomýšlet na to, že si koupí dům. Tolik si ve Francii dosáhl našetřit. Jenže v téhle době se začala měnit povaha jeho ženy Marty.

Richard si změn v chování své ženy zprvu příliš nevšímal. Měl přece jen spoustu práce. Marta zůstala doma, nepracovala, starala se o děti, ale i můj synovec jim věnoval každou volnou chvilku.

Ale potom došlo mezi Richardem a Martou ke sporu, který zřejmě všechno spustil. Richard navrhl, aby si pořídili ještě jedno dítě, ale narazil u své ženy na prudký odpor. U toho ale nezůstalo.

Když jsem později ten příběh líčila jednomu mému známému psychologovi, prohlásil, že se u Marty začaly projevovat znaky psychopatického chování. Já jsem ale přesvědčena, že hlavní roli hrála její čirá chamtivost.

Jako první krok učinila, jak se říká „rozchod od stolu a lože“. Prostě se s Richardem přestala intimně stýkat.

Modřina

A za měsíc dostal můj synovec předvolání na policii. Jeho žena ho obvinila, že ji fyzicky napadl. Takže měl najednou na krku domácí násilí. Ve Francii to bylo tehdy politické téma číslo jedna, ženy tam šly do boje za svá práva velmi intenzivně.

A Marta byla mazaná, obrátila se na jednu významnou ženskou organizaci, která si případ manželské dvojice z Východu vzala s chutí na starost.

Stačilo, aby Marta ukázala policistům jednu jedinou modřinu na paži, ke které zřejmě někde sama přišla, jelikož se jí modřiny díky srážlivosti krve dělaly velmi snadno. A začal kolotoč výslechů, popotahování s úředníky a dalšího obviňování.

A Marta šla ještě dál. Obvinila svého muže, že fyzicky týral i jejich děti. On, takový vzorný a laskavý tatínek! Richard tomu strašnému tlaku zpočátku vzdoroval sám, ale pak už nemohl.

Nespravedlnost

Zhroutil se a se vším se telefonicky svěřil rodičům. Ovšem jeho rodiče, to nejsou zrovna akční lidé. Jsou hodní, ale sami se v praktickém životě jako vědci neumějí dost dobře orientovat. Začala jsem se tedy v té věci angažovat já.

Nemohla jsem přece nechat svého synovce napospas takové nespravedlnosti. Jsem naštěstí dobře jazykově vybavená a mám pár známých právníků, takže kdo jiný už by mu měl pomoci? Neměla jsem pochyby, že právo je na jeho straně.

Přestože jakýsi sociální pracovník, kterého úřady nechaly dva týdny u rodiny bydlet, napsal na Richarda naprosto skvělý posudek, ta ženská organizace se jen tak nedala. Mám pocit, že byly s policií a úřady jedna ruka.

Výslechy pokračovaly a Richard začal mít psychické problémy a ztrácel svou prestižní pozici v zaměstnání. A tou dobou začalo zároveň vycházet najevo, proč se Marta začala tak odporně chovat. Proč vlastního muže křivě obvinila.

Prohlásila, že všechna obvinění stáhne, když dojde k bezproblémovému rozvodu. Ten si představovala tak, že dostane všechny peníze, které měl svého času skvěle vydělávající Richard našetřené na dům. Zajímavé je, že o dětech ani slovo. Snad by je i Richardovi nechala obě na krku.

Za vším je milenec?

Tehdy nám bylo jasné, jakou motivací je tahle ženská vedena. A já jsem pojala podezření, že je za tím ještě něco dalšího. Museli jsme najmout dobré právníky, a dokonce soukromého detektiva.

Ten přišel na to, že má Marta milence, trenéra z fitness centra, do kterého třikrát týdně chodila. A s tím bezpochyby všechno vymysleli. Trvalo nějakou dobu, než jsme měli všechny důkazy a fotografický materiál pohromadě, ale pak jsme přešli do protiútoku.

Richarda to sice stálo skoro všechny peníze, které měl připravené na koupi domu, ale nakonec jsme vyhráli. Za křivé obvinění byla popotahována Marta a jen díky benevolenci svého muže nebyla soudně potrestaná.

K rozvodu opravdu došlo, soud přihlédl k přání dětí a obě ratolesti nechal v péči otce. Richard se přestěhoval zpět do Česka a začal nový život.

Nemocná žena

Marta se následně také vrátila, přestěhovala se do Prahy i se svým milencem. S dětmi se stýkala jen zřídka, což bylo dobře jelikož o návštěvy děti vůbec nestály. Richard si našel hodnou ženu, která sama mít děti nemohla a jeho děti přijala s radostí za svoje.

Dnes už mají Janička a Martin své vlastní děti, které vědí, že mají poněkud divnou babičku, která žije sama a smutek utápí v alkoholu. Richard je natolik soucitný, že bývalé ženě, kterou milenec dávno opustil, pomáhá. Už třikrát jí zaplatil odbornou léčbu.

Ale pokud někdo sám nechce, těžko se závislosti zbaví. Je to tak… Marta je dnes nejen alkoholička, ale hlavně duševně nemocný člověk, a její chorobou zle utrpělo její okolí. Ustáli jsme to jen se ztrátou několika květinek…

Zuzana (70), Ostrava