Ten starý dům jsme obývali mnoho let. Nikdo z nás netušil, že se v něm skrývá takové úžasné tajemství.

Vtom domě jsme se se sestrou narodily a vyrůstala v něm i naše maminka. Babička s dědou se sem nastěhovali po druhé světové válce, když se osídlovalo pohraničí. Byl to dům po Němcích, který ukrýval velké tajemství.

V podkroví bývala malá místnůstka, která nebyla nikdy obydlená. Dědeček v ní měl svoje čalounické náčiní a my se sestrou jsme tam nahlédly jen tehdy, když místnost zapomněl zamknout. Obvykle na ní totiž visel velký zámek.

Něco tam je

Jednou jsme měly se sestrou štěstí, že zůstala komůrka otevřená a bez dozoru. Byly prázdniny a my se nudily. Tak nám přišlo vhod, že si budeme hrát s dědovým pracovním náčiním, z něhož jsme nejvíce milovaly obří barevné špendlíky.

Měl jich mnoho, různých barev a odstínů. A taky tam byla stará váha a různá závaží. Bavilo nás na ní vážit všechno, co se nám dostalo do ruky − i naši kočku s koťaty! To odpoledne jsem ale do váhy omylem strčila, až se o pár centimetrů posunula.

„Tam něco je!“ vykřikla sestra a ukázala na podlahu pod váhou. Společnými silami jsme ji odstrčily ještě víc a pod ní objevily poklop.

V krabici

Dal se otevřít! Pod ním zel prostor, který jsme musely prozkoumat. Běžely jsme pro baterku a byly celé dychtivé, co pod podlahou najdeme. Musely jsme lézt po čtyřech, bylo tam těsno.

Všude bylo plno starých novin z první republiky, některé dokonce ještě starší. Nakonec jsme objevily velkou krabici a v ní spoustu starého zdobeného porcelánu. Vyvlekly jsme tu krabici ven a celý obsah vyskládaly na podlahu.

A pak jsme běžely pro rodiče a prarodiče. Všichni byli překvapení. Nikdo o skrýši v podlaze neměl ani tušení. Stará váha stála na stejném místě ještě po Němcích, nikoho nenapadlo s ní pohnout. Porcelán je teď naším rodinným pokladem.

Hana (64), Plzeňsko