Měla jsem na sobě nové plavky, když se to stalo. Blízko mě se topil malý kluk a já k němu vyrazila. Plavala jsem skvěle, i když jsem neplavec!

Léto bylo tu! Srpnový žár rozpaloval pláž u místní pískovny tak, že se na písek pomalu ani nedalo vstoupit bosou nohou. „Koupíš si nové plavky!“ zaznělo z úst mé matky. „Neumím přece plavat! K čemu nové plavky?“ ohradila jsem se.

„Opalovat se snad umíš!“ zaznělo neústupně, a já se tak stala majitelkou nových plavek. Netušila jsem, že jsem tím odstartovala tu největší záhadu toho léta.

Kraulem

Jestli jsem něco nenáviděla, tak to bylo opékání na narvané pláži, navíc se svými rodiči po boku. Plavat jsem se nenaučila. Poté, co jsem se jako malá topila, polykala jsem andělíčky a chybělo málo, abych se už nevynořila, jsem měla z vody strach.

Rodiče mě, když jsem byla malá, navíc strašili hastrmany a obřími sumci. Není divu, že jsem radši jen ležela na dece a zvolna se rožnila na sálajícím slunci. „Běž se aspoň namočit!“ velela matka a postříkala mě vodou, když se vrátila na deku.

Neochotně jsem vstala. Studené vlnky se dotkly mých kotníků. Ještě několik kroků a voda mi byla po pás. Dál už ani krok! Ve stejné chvíli se ozvalo přímo přede mnou volání o pomoc.

Spatřila jsem hlavu malého kluka, jak víří kolem sebe vodu a chvílemi mizí a chvílemi se vynořuje nad hladinu. Směrem od něho plavalo napůl vyfouklé lehátko. Rozhlédla jsem se kolem. Byla jsem k němu ze všech lidí nejblíž.

To, co následovalo, bych do sebe nikdy neřekla. Vrhla jsem se po hlavě do vody. A plavala! Dokonce kraulem, a tak jsem u chlapce byla rychle. Uchopila jsem ho za ruku a podařilo se mi ho dotáhnout na břeh.

Kouzelné plavky?

Chlapec ze sebe začal po chvilce kuckat vodu. „Jak to, že umíš plavat?“ ptal se mě otec, když jsem se po velkém děkování rodičů topícího se chlapce doploužila k naší dece. „Neumím!“ odpověděla jsem.

Teprve teď jsem si plně uvědomila, že jsem předvedla bravurní plavecký styl. „Třeba máš kouzelné nové plavky. Kdo si je navleče, ten je mistr v plavání!“ zkoumal záhadu můj mladší bráška. Byl už večer, kdy jsem se rozhodla plavání znovu vyzkoušet.

Sotva dva metry

Na pláži už nikdo nebyl. Svlékla jsem si šaty, pod nimiž jsem měla nové plavky. Vešla jsem do vody a vzápětí ukrajovala mohutnými tempy vodní hladinu. Jak je to možné? Že bych měla opravdu kouzelné plavky, jak hádal můj bráška?

Převlékla se na břehu rychle do starých plavek. Pocítila jsem strach z vody a od břehu se odvážila sotva dva metry. Další den mi na horním dílu nových plavek prasklo zapínání. V obchodě už stejné plavky neměli. A tak mi strach z vody zůstal.

Plavat jsem se už neodvážila. Naučila jsem se to až před pár lety, díky manželovi. Na kouzelné plavky jsem už v obchodě nenarazila!

Eva (60), jižní Čechy