Máte někoho blízkého, komu svěříte vše. Ani rodině tak nevěříte. A když vás pak dotyčný zradí? Raději se spolehněte jen na sebe.

Víme, že přátelé si někdy dokážou velice ublížit. Ale co pak dál? Definitivně se rozejít? Hledat cestu k odpuštění? Co když to ten druhý neudělal úmyslně a jen „uklouzl“? Je to jako s nevěrou.

Netušíte, zda to toho druhého mrzí, nebo mu to je jedno a udělá to znovu. Nemůžete věřit nikomu. Jen sobě.

Byly jsme si nejblíž

S Romanou jsme se potkaly na střední a od té doby jsme byly kamarádky. Byly jsme stejně staré, skoro stejně jsme se vdaly i porodily, takže naše životy se nerozešly. Měly jsme mnoho společných zájmů, sdílely jsme stejné názory, zkrátka nej kamky k pohledání.

Vídaly jsme se často. Život nám navíc přinášel různá úskalí a my si vzájemně dělaly vrby. Staly se z nás opravdu důvěrnice, každá jsme věděly o té druhé nejvíce. Tedy myslím. I když dnes nevím.

Musela jsem začít znovu

Nastal okamžik, kdy jsem přišla o partnera. Zemřel na těžkou nemoc, děti už žily vlastní život. A aby toho nebylo málo, přišla jsem o práci. Byla jsem na dně, ze kterého mě ale dostala nová láska.

Adam byl zpočátku tedy jen kamarád, ale byl tak laskavý, až jsem se do něj zamilovala. Byla jsem opravdu jako puberťačka.

Záviděla mi?

Samozřejmě jsem se svěřila i Romaně, jenže se mi zdálo, že mi moc nepřeje. Pořád mi říkala, že ten vztah nemá šanci, a ať se na to připravím. Věděla jsem, že sama má starosti s mužem, vlastně na chlapy trochu zanevřela. Ale já byla kamarádka!

Podrazila nás oba

Vztah s Adamem měl jednu vadu. Byl ženatý. Oba jsme věděli, že jednou musí přijít zásadní rozhodnutí, jak to bude dál. Zatím jsme ale vztah bedlivě tajili. Takže vím, že o něm věděla jen Romana. Jednoho dne přišel Adam s tím, že nás někdo prozradil. Byla z toho velká aféra, která zatřásla se všemi.

Chtěla mi ublížit?

Adam nebyl nadšený, že jsem se svěřila kamarádce. „Nikomu nemůžeš věřit,“ řekl mi Adam moudro, kterého se dodnes držím. Ano, ani partner nemůže mít plnou důvěru. Šla jsem si to s Romanou vyříkat.

Jenže ona, místo toho, aby se mi omluvila, že zradila naše kamarádství, přešla rovnou do útoku. Prý nemohla žít ve lži, když viděla, jak má Adam vlastní rodinu. „Ale proč?“ ptala jsem se, proč Romana oslovila anonymem cizí ženu. Mohlo jí to být fuk! Nevysvětlila mi to.

Mstila se za svého muže?

Později jsem zjistila, že Romanu podváděl manžel. Že by tak nesnášela všechny ženy, které si najdou ženáče? Tak mi to popisovali kamarádi. Ale znovu opakuji, já byla kamarádka. Moc to nechápu. Jsem smutná, že naše kamarádství nevydrželo.

Naštěstí náš vztah s Adamem to přežil, i když jsme se na čas rozešli, než se vše vyřešilo. Lituji jen té ztracené doby. Mohli jsme se přece jen užít daleko víc.

Zdena K. (64), Znojmo