Domů     Musela jsem si tu holčičku vzít a on ani nemrkl…
Musela jsem si tu holčičku vzít a on ani nemrkl…

Chtěla jsem být dětem ve škole nejen příkladnou učitelkou, ale i kamarádkou. Jedna holčička ke mně však přilnula jaksi až příliš.

Coby čerstvě vystudovaná učitelka jsem před dávnými časy nastoupila do svého prvního zaměstnání, venkovské malotřídky v pohraničí. V té době jsem se cítila nanejvýš šťastná.

Vystudováním vysoké školy jsem splnila sen sobě i rodičům, kteří na mě byli náležitě pyšní. Měla jsem snoubence, citlivého, laskavého mladíka, absolventa průmyslové školy, který se živil jako konstruktér. Oba jsme již vydělávali a svatba byla na spadnutí.

Co víc jsem si mohla přát? Přát si víc už by fakticky bylo do nebe volající rouhání, neskromnost. I děti v základní škole mě měly rády, snažila jsem se nebýt pro ně jen učitelkou, ale i rádkyní a chápavou kamarádkou. Práce mě zcela naplňovala.

Jedno děvčátko, tehdy chodilo do druhé třídy, ke mně přilnulo snad až příliš. Vlastně kdo by se divil – nemělo maminku. Holčička se jmenovala Táňa a vyrůstala jen s tatínkem.

Ten se o ni naštěstí dojemně staral, chodil na třídní schůzky a vzorně se školou spolupracoval. Na Táňu mohl být hrdý, dobře se učila a nadmíru slušně se chovala.

Jako vrabčák

Jednou psaly děti sloh na téma Proč chodím rád/a do školy. Nad některými sešity jsem skoro plakala, nejvíc jsem však slzela nad Tániným. „Paní učitelka je úžasná,“ psala. „Rozumí mi, hezky si povídáme, je na mě hodná.

Kvůli ní chodím do školy ráda.“ V takových okamžicích člověk cítí, že jeho práce má hluboký smysl. Zároveň mě napadlo, jak je kruté, že tak malé dítě nemá matku a že život opravdu není spravedlivý.

Já jsem měla vždycky všechno, žije se mi dobře, plní se mi přání, a malé Táně se hned na životním startu stala obrovská tragédie. Na takové věci je lepší nemyslet. Ale jak říkám, Táňa si mě velice oblíbila.

Někdy se ke mně přidala cestou do školy, jindy na mě zazvonila, vhopkala dovnitř jako vrabčák a žadonila, ať jí vyprávím příhody z dětství, přečtu něco hezkého nebo ji aspoň nechám listovat ve starých albech. Jednoho dne přišla s myšlenkou, která mi vzala dech.

V soukromí mi tykala, neměla jsem odvahu ji odkázat do patřičných kolejí. Povídá: „Co kdyby sis vzala mého tatínka za muže? To bys byla moje maminka. To by byla nádhera!“

V rozpacích

Snažila jsem se to obrátit v žert. Usmívala jsem se a v rozpacích vrtěla hlavou: „To přece nejde, Táničko. Tvůj tatínek má svůj život, určitě vzpomíná na maminku, a já mám také svůj život. Budu se vdávat, víš?“ Sklopila oči a zesmutněla.

Cítila jsem se jako největší bídák v kraji, ale jinou odpověď jsem jí dát nemohla. „Škoda,“ vzdychla.

„Už několikrát si mi zdálo, že jsi moje maminka.“ Přistrčila jsem k ní makové buchty a čaj, aby na předmět hovoru raději zapomněla, ale ona se k němu vracela po celou dobu návštěvy. Bylo mi to nepříjemné a nevěděla jsem, co říkat.

Sáhla jsem po knížce pohádek, to jí naštěstí odvedlo pozornost jinam, do dalekých království, kde to ve zlatých zámcích se zahradami plnými cizokrajných květin všechno vždycky dobře dopadne.

Zasněně naslouchala a možná si představovala, že je malou princeznou, kterou moudrý král a vlídná královna milují a hýčkají.

To jediné

Tánina tatínka jsem znala jen z několika setkání. Byl to starší, zachmuřený pán, otcem se stal evidentně dost pozdě. Působil smutně, skoro nikdy se neusmíval a těžce chodil, napadal na nohu.

Ale když jsem mu popisovala, že Táňa je bystré a milé děvčátko a že ji škola baví, tvář se mu pokaždé rozjasnila. „Ona je to jediné, co mi na tomhle světě zbylo, paní učitelko,“ hlesl.

Byl to lesní dělník, po úrazu kulhal a na chléb vezdejší si vydělával všelijak. Prodával jablka, hrušky a doma vypěstovanou zeleninu, nabízel, že leccos lidem v domácnosti opraví, byl zručný. S Táňou žili skromně.

O manželce jakživ neřekl ani slovo, vytušila jsem, že zemřela buďto při porodu anebo v době, kdy byla holčička ještě miminko.

Sirotek

Můj snoubenec mi sem tam jemně vytkl, že na práci myslím až příliš. „Nosíš si práci domů, to vyčerpává,“ mínil. Odpověděla jsem, že už jsem prostě taková. „Taková přecitlivělá,“ upřesnil to můj Jaroslav. Jak moc, to se mělo brzy ukázat.

Nadcházející školní rok byl úděsný, nejvíc pro Táňu a pro mě bohužel též. Ta malá holčička, která vyrůstala bez matky, ztratila ve třetí třídě základní školy i otce, zemřel na následky pracovního zranění, které utrpěl před časem v lese při kácení stromů.

Z Táni se stal sirotek a ze mě uzlíček nervů. Bušila na mě, když jsem usínala, křičela, že tatínek umřel a že si pro ni přijdou. „Už mě chtěli naložit do auta, utekla jsem,“ vzlykala, až se jí třásla ramena. Plakala, dokud si pro ni nepřišel milosrdný spánek.

Dívala jsem se na ni, jak spí v mé posteli, a slzy se mi koulely po tváři. Taková krutost! Taková malá! Sotva otevřela oči, volala tátu. Když si uvědomila, co se stalo, znovu se dala do pláče. „Přijdou si pro mě,“ opakovala stále dokola. „Někam mě zavřou.

Do chudobince, říkala stará paní Blažková. Opuštěné děti se zavírají do chudobince.“ Namítla jsem polohlasem: „Dnes se tomu říká dětský domov, Táničko.“ Křičela: „Nechci do domova! Jsou tam zlí lidi, budou mě tam mlátit!“ Bylo mi nanic.

Hlavou mi běželo, jak bylo fajn být šťastná. Protože teď už nejsem. V té chvíli jsem najisto věděla jen jedinou věc: že Táňu nedám. I kdybychom měly jen my dvě stát proti celému světu.

Studená plotna

Ráno na mě zvonil místní policajt. Před týdnem jsme spolu tancovali na zábavě, říkala jsem mu Bohouši a byli jsme nejlepší kamarádi. Teď se tvářil komisně. „Vydejte dítě,“ řekl. Bitva začala. Odcházel s prázdnou.

Vysvětlila jsem mu, že coby učitelka jistě vzbudím důvěru úřadů. „Táničku si osvojím,“ vysoukala jsem ze sebe. Hlas se mi třásl. „Do té doby zůstane u mě. Je to malá holčička, zhroucená ze smrti otce.

Chcete, aby doživotně skončila na psychiatrii?“ Policista Bohouš smutně zavrtěl hlavou, nic takového nechtěl. Tušil však potíže. „Příbuzné nejste. To se úřadům nebude líbit,“ chmurně prorokoval.

„Chcete-li mi ji odebrat, musíte se uchýlit k násilí,“ štěkla jsem, čímž jsem se ho zbavila. Prohlédl si mě se směsicí vzteku a obdivu a nastartoval vůz. Oddechla jsem si. To nejhorší však mělo teprve přijít.

Shodou okolností byla pěkná neděle a můj snoubenec Jaroslav byl pozvaný na oběd. To, že jsem ho ve víru stresujících událostí nestihla uvařit, bylo ještě to nejmenší.

„Já říkal, že si nemáš nosit práci domů,“ zaúpěl, když spatřil ve svém křesle plačící holčičku. Rozhodla jsem se nechodit kolem horké kaše a zachrčet: „To není práce, Jaroslave. To je sirotek, kterého si osvojíme.

Přišla o maminku a včera o tátu.“ Bylo dlouhé ticho. Zavřela jsem oči. Teď odejde, běželo mi hlavou. Odejde a už ho nikdy neuvidím. Zničila jsem si život. Když jsem oči otevřela, zjistila jsem, že horečně pátrá ve špajzu se slovy:

„A co bude naše dítě, chudinka, obědvat? A co budu obědvat já? Plotna je studená.“ A tak jsem zjistila, že je Jaroslav vskutku ten pravý. Hodný, citlivý, laskavý muž, navlas takový, jakého jsem hledala – a naštěstí našla.

Na nepříjemnosti a válku s úřady, která se dala čekat, jsme byli rázem dva. To bylo báječné zjištění.

Takoví mladí

Vyklubal se z něj prvotřídní táta. S Táňou si okamžitě padli do oka a bezstarostně řádili jako dvě štěňata. Když jsme se o dva měsíce později brali, štěstím plačící Tánička nám šla za družičku a nesla mi vlečku s tak hrdým výrazem, že jej ani nedokážu popsat.

Jaroslavova slovenská babička byla bez sebe údivem, mumlala: „Jak jste si mohli stihnout pořídit desetiletý děcko? Takový mladý lidi!

To snad není možný!“ Když jí Jaroslav vysvětlil, že je Tánička sirotek, o něhož se budeme starat jako o vlastního, moudré oči se jí hned naplnily slzami:

„Já věděla, Jaroušku, že jsi hodnej kluk,“ hladila svého vnuka po vlasech, „ale že jsi takhle hodnej, to jsem netušila.“ Táňa a její děti spolu s našimi nám dělají radost dodnes.

Zuzana (68), Broumovsko

Související články
9.9.2024
Žila jsem jen pro své dítě. Syn se ale nakonec oženil do ciziny a já zůstala sama. Nikomu jsem najednou nescházela... Syn Jáchym byl pro mě vším. Od jeho osmi let jsem ho vychovávala sama. Jeho táta, můj muž, se zabil v autě. Manžela jsem milovala, a tak jsem žádného dalšího muže nechtěla. Byl tady náš syn a já musela být máma i táta v jednom. Syn byl hodný, měli jsme hezký vztah. Opuštěná
9.9.2024
Vždycky jsem byla soběstačná a na to jsem byla hrdá! Pomáhala jsem druhým a myslela si, že tomu tak bude napořád. Pak přišlo kruté prozření. Když mi bylo pětašedesát, cítila jsem se stěží na čtyřicet. Byla jsem stále plná energie a čilá jako rybička. Celý život jsem pracovala v domově pro seniory a tam jsem se musela ohánět. Neměla jsem čas myslet na své vlastní problémy, práce mě bavila a napl
7.9.2024
Dalo by se říct, že jsem prožila mládí v té nejlepší době. Po revoluci se otevřelo tolik možností. Jenže já na jednu až surově doplatila. Zajímá vás, jak to všechno začalo? Bylo mi 22 a měla jsem kamarádku Karlu, která byla o čtyři roky starší. Dvakrát byla jako au pair ve Velké Británii a lákala mne, ať jedu s ní. Když už jsem se rozhodla, že pojedu, změnila destinaci. Letěly jsme do Brazíl
6.9.2024
Kuba jen sedí a kouká před sebe. Bývalý sportovec, a nyní se trápí na vozíčku. Stačilo jen pár minut. Kubík byl vždy veselé dítě. Jedináček, který byl i trochu vymodlený. Vždy jsem se snažila, aby byl slušně vychovaný. Aby byl úspěšný ve škole, životě, aby pomáhal druhým. Špatně jsem mu vysvětlovala, že když se jiné děti nechovají dobře, on to nemá kopírovat. Prokletý večer, který vše změnil
3.9.2024
Vím, že mladí by měli poznávat svět. Nikdy jsem svou dceru nenutila sedět doma. Věděla jsem, že se vždy vrátí zpět. Jenže vnučka se vrátit nechce. Už jako malá holka jsem měla boty z toulavého telete. Všichni se mi smáli, že jsem byla neposedná a zvídavá. Těšila jsem se na všechny školy v přírodě a tábory, byla jsem zkrátka společenská. Jako studentka jsem jezdila na výlety po naší zemi, a když
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nenechte si ujít Paní domu č. 10, právě vychází!
tisicereceptu.cz
Nenechte si ujít Paní domu č. 10, právě vychází!
Na co se můžete v novém čísle Paní domu těšit? Na spoustu inspirací a nápadů pro jedinečné období na sklonku léta, kdy ještě nenastal podzim, dny jsou teplé a příroda je ve své nejbarevnější formě. Do
Etruská posedlost smrtí
enigmaplus.cz
Etruská posedlost smrtí
Vědci odkrývají pozůstatky velké keramické dílny. Vznik stavby dlouhé přes 50 m datují do 7. století př. n. l. Mezi keramickými střepy se povalují ostatky domácích zvířat. Archeologové se snaží přebro
Otevřený minimalismus Diablo House
rezidenceonline.cz
Otevřený minimalismus Diablo House
Kancelář Terry & Terry Architecture představila zdařilý projekt v podobě přístavby obytného křídla ke stávajícímu jednopodlažnímu domu. Nový dvoupatrový objem, napojený na původní objekt pod ostrým úhlem, začleňuje obytný prostor do okolí a těží z dalekých výhledů na přilehlé kopce a údolí. Jádro domu, jež zaujímá celkovou plochu 613 čtverečních metrů, je v aktuálním uspořádání
Romantika starých lomů
epochanacestach.cz
Romantika starých lomů
Zatopené lomy jsou malebným cílem výletů a za teplého počasí některé z nich jako bonus nabízejí i koupání v křišťálově čisté vodě. Zatopených lomů máme u nás nespočet. Jsou pohádkově krásné a vynikají průzračnou vodou. Ta je ovšem o poznání chladnější, než na koupališti nebo v rybníku. Lákají všechny milovníky panenské přírody. Ty, ve kterých je dovoleno
Vůně La Panthère Elixir
iluxus.cz
Vůně La Panthère Elixir
La Panthère, ikonická květinová vůně francouzského domu Cartier, rozšiřuje svoji kolekci o nový parfém La Panthère Elixir. Cílem dvorní parfumérky značky, Mathilde Laurent, bylo do vůně přenést pocit
Na Kristiána VII. platily bič a pouta
historyplus.cz
Na Kristiána VII. platily bič a pouta
Staré nástěnné hodiny odbíjejí půlnoc. Dánský král Frederik V. se zvedne od stolu, zavrávorá a shodí přitom velký džbán s vínem. „Taková škoda!“ uleví si. Alkoholu totiž rozmařilý panovník nemá nikdy dost. Ne náhodou bude se silnou závislostí bojovat i jeho syn Kristián. U něj se však navíc projeví i příznaky schizofrenie. Je mu sotva
Dědečkovy brýle byly kouzelné, viděla jsem přes ně zemřelé
skutecnepribehy.cz
Dědečkovy brýle byly kouzelné, viděla jsem přes ně zemřelé
Seděla jsem v domku svých prarodičů a vzpomínala. Najednou jsem uviděla známé brýle a nasadila si je. V tom vešli do dveří – babička i dědeček. Na dědečkově pohřbu říkala smířená babička, že ani ona už na světě dlouho nebude, že si ji její muž brzy povolá k sobě. Ta slova mě děsila. Tím spíš, že babička nelhala. Dědečka přežila jen
Myslíte, že jíte, co chcete? Kdepak. Jídelníček diktují bakterie
epochaplus.cz
Myslíte, že jíte, co chcete? Kdepak. Jídelníček diktují bakterie
„Ty jíš čokoládový dort?“ pozdvihne kamarádka překvapeně obočí. „Nějak na něj mám poslední měsíce chuť,“ krčí rameny dívka. Je to její svobodné rozhodnutí? Anebo je jen loutkou bakterií? Porodním sálem se rozezní dětský pláč. Novorozeně přijde na svět jako nepopsaný list. Tedy, co se střeva týká. První mikroby se do něj ale dostávají už ve
České děti ohrožuje závislost na videohrách
21stoleti.cz
České děti ohrožuje závislost na videohrách
Gaming disorder neboli závislost na videohrách je Světovou zdravotnickou organizací uznávaná jako duševní choroba. Je jí myšleno hraní her na počítači, notebooku, tabletu, konzoli či mobilu v takové m
Španělské klenoty – Kanárské ostrovy
nejsemsama.cz
Španělské klenoty – Kanárské ostrovy
Pokud jste ještě nestihli dovolenou a plánujete ji spíš v babím létě či na podzim, pak jsou pro vás Kanárské ostrovy ideální volbou. Znáte nejkrásnější pláže jednotlivých ostrovů? Nyní vám je přiblížíme. Gran Canaria Uvádí se, že Gran Canaria je nejrozmanitější ze všech Kanárských ostrovů. Má desítky krásných pláží, některé jsou plně vybavené pro lenošení
Futuristické technologie v ikonickém hotelu
epochalnisvet.cz
Futuristické technologie v ikonickém hotelu
Hotel Beverly Wilshire způsobil malou revoluci v cestování tím, že se ve svých penthouse a prezidentských apartmá rozhodl využít hologramy. Ikonická nemovitost je první v oboru, která začlenila tuto pokročilou technologii do pokojů ve snaze vylepšit své vyhlášené služby.   V hotelu Beverly Wilshire, kde se například natáčela Pretty Woman, můžete nově komunikovat s personálem
Čím Affašovou manžel rozčiluje doběla?
nasehvezdy.cz
Čím Affašovou manžel rozčiluje doběla?
Po těžkých chvílích, které manželé Donutilovi prožili, to teď snad vypadá rovnou na rozvod! Herečka Sára Affašová (30) ze seriálu Záhadné případy přiznala, že už nemůže vystát, jaký je její manžel Mar