Svého osudového muže jsem potkala v momentě, kdy se rozhodoval, jestli stráví zbytek života s jinou.

Po škole jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání, prestižního klenotnictví. Zákazníci chodili různí. Staří, mladí, příjemní, nemilí, hezcí i nepohlední. Jeden mi utkvěl více v paměti. Jen co vstoupil do dveří, cítila jsem mravenčení.

Chvíli se rozhlížel, pak chtěl vidět prsteny. Byly jsme u toho dvě. Já a starší kolegyně. Vybíral zásnubák, o jeho nastávající jsme se dozvěděly mnoho.

Byla z dobré rodiny

Pochopila jsem, že jde o dívku z tzv. dobré rodiny, která nejspíš hledá muže, který jí zajistí stejnou úroveň. Nějaké prsteny si prohlédl, ale říkal, že se musí rozmyslet. I připustil, že má výběr jinde. „No nemá někdo kliku?“ rýpla si kolegyně.

„Ta s ním ještě přijde,“ dodala. Měla pravdu. Za týden se dvojice objevila. Dívka se moc netvářila, takže dvojice opět odcházela s tím, že se rozmyslí. „Taková nudná, a má kliku,“ řekla jsem už já.

Když se onen muž objevil po 14 dnech sám, měla jsem na starosti celou prodejnu. Už jsem ho vítala se slovy: „Takže do třetice už vybráno?“

Řetízek pro mámu

Muž opáčil, že jeho vyvolená chce trochu dražší šperk. No jistě, i kdyby to byl šmuk, ovšem s nápisem Tiffany, byl by pro ni lepší než kvalitní zlato. Jako bych slyšela kolegyni. Nebo sebe? Onen zákazník si šel pro nějaký řetízek pro mámu k narozeninám.

Pochválil, že mu vždy trpělivě radíme, tak jsem opáčila, že jeho vyvolená si to asi nemyslí. „Na to nehleďte, i kdyby to byl šmuk od Tiffanyho, musela by ho mít,“ usmál se. Já měla co dělat, abych se nesmála také, vždyť měl na mysli to samé, co já!

Ptal se mě na ni

Byli jsme v obchodě přesčas, tak mi nabídl, že mě odveze domů. Nakonec jsme skončili v jedné kavárně. Povídali jsme si a najednou mi položil odzbrojující otázku. „Nehodíme se k sobě, co?“ mluvil o své přítelkyni.

Věděl, že je krásná, ale také, že jí jde o peníze. Chtěla najít bohatého prince, aby se měla dobře. Večer se protáhl, na jeho konci jsme se políbili. Najednou se mě zmocnil divný pocit. Co to dělám? Vždyť se k němu hodí ona, a ne já.

Úspěšní muži mají výstavní ženy, ne udřené holky, které pracují minimálně osm hodin denně a bydlí v paneláku jako já. Jak bych se mu vyrovnala?

Našla si bohatšího

Po týdnu se mi ozval znovu a navrhl schůzku. Souhlasila jsem. Imponoval mi, ráda jsem si s ním povídala. Když to ale pokračovalo dál, musela jsem nadnést téma, co jeho oficiální přítelkyně. Michal, tak se jmenuje, jen řekl: „Musím to rozseknout.“ A skutečně.

Rozešel se s tou slečnou, která mne poté odhalila a psala mi dost nepěkné zprávy. Pak si našla někoho bohatšího.

Dopřál mi životní sny

S Michalem jsem začala chodit a užívala jsem si benefitů, které jsem jako partnerka zámožného muže měla. Jen jsem se nevzdala své milované práce. Trochu jsem ji jen změnila, protože jsme si s Michalem otevřeli malé zlatnictví.

Nechtěla jsem jeho pomoc, ale jako obchodník mne mnohé naučil. „Máš mít cizího investora?“ zeptal se. To bylo naše první „dítě“. Dnes máme tři. Lenku, Michala a Honzu. Michal mě hodně naučil. Dával mi cenné rady, byl mi oporou.

Spojil nás její šperk

Manžel mě a děti zahrnoval a stále zahrnuje láskou. I když vím, že by se o nás postaral, stejně jsem nikdy nezatoužila být v domácnosti. To Michalovi imponuje a může být rád, že tehdy nenavlékl kroužek té druhé.

Svého manžela pěkně sedřela při rozvodu, musel vyhlásit osobní bankrot. Michal, když se to dozvěděl, prohlásil: „Hergot já měl ale kliku!“

Blanka V. (66), Přerov