Domů     Zbyl mi po něm jen pes
Zbyl mi po něm jen pes
3 minuty čtení

Proč zrovna já? Nebyla jsem snad tak ošklivá, abych nenašla muže. Bohužel, když přišel ten pravý, osud mi ho brzy zase vzal. Zůstala mi ta děsivá otázka.

Vždy ve mně bylo něco jinak. Přitahovala jsem pozornost, aniž bych o to usilovala. Bohužel i tu negativní. Když jsem byla mladá, mužům jsem se líbila, to jsem vnímala. Jenže tehdy jsem s tím asi neuměla tak pracovat. Měla jsem pocit, že mám čas.

Lidé se mi smáli

Hlavně ženy mne neměly v oblibě. Nechci, aby to vyznělo nafoukaně, ale možná to bylo tím, že jsem se líbila chlapům. Stačilo však, aby se mi vysmály, že jsem měla jiné tričko. Moderní, čímž jsem vyčnívala z průměru.

A to ve mne na druhé straně vyvolávalo pochybnosti. Někdy mi zájem mužů dělal radost, jindy jsem pochybovala. Proč o tom ale píšu? Protože jsem se dlouho rozhoupávala s vážným vztahem. V podstatě do 35 let jsem žádný neměla. Románky na pár měsíců. Pak jsem vycouvala.

Bylo pozdě

Nápadníci ubývali a mně začalo být teskno, že už není takový zájem. Nemohla jsem narazit na nikoho solidního, čímž jsem upadla do depresí, že už mne nic nečeká. Dokonce jsem se ocitla na psychiatrii s depresemi. A nemocnou ženskou už vůbec nikdo nechtěl.

Alespoň muž

Pak jsem potkala Radka. Skvěle jsme si spolu sedli a já byla jako smyslů zbavená, že jsem s ním hned chtěla dítě. Nepovedlo se, pětkrát jsem potratila. On byl ale tak skvělý, že se mnou chtěl být i nadále.

Měli jsme báječný život, mnozí nám říkali, že jsme pro ně ztělesněním velké lásky. Byli jsme stále jako na začátku vztahu. Pořád jsme se objímali, mohli jsme se na sebe spolehnout.

Abych ale nebyla jen plná optimismu, samozřejmě se našli tací, kteří v náš vztah nevěřili. Paradoxně to byla i blízká rodina. Každým rokem, když jsme se setkávali na rodinné oslavě naší babičky, jeden bratranec tvrdil, že nám to stejně nevydrží.

Spíš myslel, že mne Radek opustí, jednou to i řekl, že všichni ode mě utečou. Radek neutekl, ale…

Vzal mi ho osud

Stále to mám před očima. Ráno se loučíme polibkem a slibem, že večer zajdeme do naší oblíbené hospůdky. Už k tomu nedošlo a do ní od té doby nevkročila, ačkoli tam stále stojí. Radek měl autonehodu, při které zemřel.

Prodala jsem i byt, kde jsme bydleli, ty vzpomínky byly tak moc bolestivé. Zbyl mi jen pes, kterého jsme kdysi našli na silnici, patrně vyhozeného. Už ani Beník není. Zemřel šest let po Radkově skonu. V ten samý den. Náhoda? Jako kdyby se mi ta rána znovu otevřela.

Jarmila K. (68), Kladno

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud