Domů     Takže to byla opravdu láska, žádná faleš
Takže to byla opravdu láska, žádná faleš
3 minuty čtení

Chodili jsme spolu, když nám bylo šestnáct. Ladislav se pak s rodiči odstěhoval do Prahy a k mému žalu mi úplně zmizel ze života.

Byla to první láska. Byla jsem přesvědčená, že celoživotní. Chodili jsme rozkvetlým parkem sem a tam a přísahali si věrnost. Plánovali jsme, kde budeme bydlet a kolik budeme mít dětí, jak se budou jmenovat a jaké budou mít záliby.

A pak nám do toho osud hodil vidle. Láďův tatínek byl potentát, stěhovali se do Prahy, a pokud mi paměť sahá, žili nějakou dobu i v zahraničí, tuším že v tehdejší NDR. Kam se poděla naše věčná a věrná láska?

Proměnila se v útržky vzpomínek, několik pohledů Berlína a pohled s kyticí tulipánů, který jsem dostala k svátku. Pak už se na moje svátky či narozeniny zvolna zapomínalo, pohledy řídly.

Ale i tak jsem na Láďu často myslela a snila o tom, jaké by to asi bylo, kdyby někdo zazvonil, za dveřmi stál on a padli bychom si do náruče s tím, že jsme ve zkoušce osudu obstáli a že se už nerozloučíme.

Jeden večer

Na školních srazech se pokaždé na tu naši, skoro ještě dětskou lásku vzpomínalo, ale bez hlavního protagonisty, protože Láďa nikdy na žádný sraz nepřišel. V duchu jsem si říkala, zda je možné, aby na naše dětské sliby zapomněl.

Chodili jsme spolu rok a půl, což se to dá vymazat z paměti? Nikdo o Láďovi nic nevěděl, jako by se beznadějně ztratil ve světě. Byl nedosažitelná jehla v kupce sena. Vdala jsem se, porodila dceru, rozvedla a zestárla v osamocení.

Dospěla jsem k závěru, že jsem v životě prožila jen jedinou lásku, a to onu v květu mládí, v šestnácti letech. Říkala jsem si, jak moc bych byla šťastná, kdybychom se potkali alespoň ještě jednou. Alespoň jeden večer. Jednu hodinu.

Jak mě mohl takhle zradit? Úplně na mě zapomenout? Znovu se přiblížil pomaturitní sraz, ale tentokrát s dovětkem, že se někde vynořil Láďa a že přijde. To už mi bylo skoro šedesát.

Až do konce

Srdce mi bušilo jako tehdy, když jsem se při měsíčku plížila na první rande. Nabádala jsem se, ať počítám se vším, zejména kupříkladu s faktem, že je počtvrté ženatý s nějakou krásnou, mladou zlatovláskou. Všechno bylo jinak. Přišel o berlích.

Vyprávěl, že celý život bojuje se závažnou chorobou a neukazoval se proto, aby ho nikdo nelitoval, protože to nenávidí. Potom jsme seděli u stolku jen spolu. Byla jsem zoufalá. Mohli jsme spolu prožít celý život, ale on to tvrdošíjně zavrhl.

„Byla bys spíš moje zdravotní sestra než moje žena,“ opakoval. „Jsem sám. A budu až do konce.“ Když potom platil, nevěřila jsem svým očím. V peněžence měl mou starou, zažloutlou fotku. Takže to byla opravdu láska, žádná faleš. Přišla jsem domů uplakaná, ale vlastně šťastná.

Milena (63), Cheb

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud