Domů     Takže to byla opravdu láska, žádná faleš
Takže to byla opravdu láska, žádná faleš
3 minuty čtení

Chodili jsme spolu, když nám bylo šestnáct. Ladislav se pak s rodiči odstěhoval do Prahy a k mému žalu mi úplně zmizel ze života.

Byla to první láska. Byla jsem přesvědčená, že celoživotní. Chodili jsme rozkvetlým parkem sem a tam a přísahali si věrnost. Plánovali jsme, kde budeme bydlet a kolik budeme mít dětí, jak se budou jmenovat a jaké budou mít záliby.

A pak nám do toho osud hodil vidle. Láďův tatínek byl potentát, stěhovali se do Prahy, a pokud mi paměť sahá, žili nějakou dobu i v zahraničí, tuším že v tehdejší NDR. Kam se poděla naše věčná a věrná láska?

Proměnila se v útržky vzpomínek, několik pohledů Berlína a pohled s kyticí tulipánů, který jsem dostala k svátku. Pak už se na moje svátky či narozeniny zvolna zapomínalo, pohledy řídly.

Ale i tak jsem na Láďu často myslela a snila o tom, jaké by to asi bylo, kdyby někdo zazvonil, za dveřmi stál on a padli bychom si do náruče s tím, že jsme ve zkoušce osudu obstáli a že se už nerozloučíme.

Jeden večer

Na školních srazech se pokaždé na tu naši, skoro ještě dětskou lásku vzpomínalo, ale bez hlavního protagonisty, protože Láďa nikdy na žádný sraz nepřišel. V duchu jsem si říkala, zda je možné, aby na naše dětské sliby zapomněl.

Chodili jsme spolu rok a půl, což se to dá vymazat z paměti? Nikdo o Láďovi nic nevěděl, jako by se beznadějně ztratil ve světě. Byl nedosažitelná jehla v kupce sena. Vdala jsem se, porodila dceru, rozvedla a zestárla v osamocení.

Dospěla jsem k závěru, že jsem v životě prožila jen jedinou lásku, a to onu v květu mládí, v šestnácti letech. Říkala jsem si, jak moc bych byla šťastná, kdybychom se potkali alespoň ještě jednou. Alespoň jeden večer. Jednu hodinu.

Jak mě mohl takhle zradit? Úplně na mě zapomenout? Znovu se přiblížil pomaturitní sraz, ale tentokrát s dovětkem, že se někde vynořil Láďa a že přijde. To už mi bylo skoro šedesát.

Až do konce

Srdce mi bušilo jako tehdy, když jsem se při měsíčku plížila na první rande. Nabádala jsem se, ať počítám se vším, zejména kupříkladu s faktem, že je počtvrté ženatý s nějakou krásnou, mladou zlatovláskou. Všechno bylo jinak. Přišel o berlích.

Vyprávěl, že celý život bojuje se závažnou chorobou a neukazoval se proto, aby ho nikdo nelitoval, protože to nenávidí. Potom jsme seděli u stolku jen spolu. Byla jsem zoufalá. Mohli jsme spolu prožít celý život, ale on to tvrdošíjně zavrhl.

„Byla bys spíš moje zdravotní sestra než moje žena,“ opakoval. „Jsem sám. A budu až do konce.“ Když potom platil, nevěřila jsem svým očím. V peněžence měl mou starou, zažloutlou fotku. Takže to byla opravdu láska, žádná faleš. Přišla jsem domů uplakaná, ale vlastně šťastná.

Milena (63), Cheb

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může