Bývá nazýván upířím netopýrem, protože se živí krví. Tento měl políčeno na mou malou dcerku. Museli jsme ho co nejrychleji vyhnat pryč!
Moje sedmiletá dcera Naty přiběhla a pověsila se mi na ruku: „Tati, v kůlně visí myš obráceně hlavou dolů!“ Vykulil jsem na ni oči. „Myš, která visí hlavou dolů?“ Popadla mě za ruku a vedla ke kůlně. Byla na spadnutí, střecha děravá jako kropicí konev.
„To je netopýr!“ zvolal jsem nadšeně, že ho poprvé v životě vidím. Náš nenadálý spoluobyvatel visel hlavou dolů. Musel do kůlny vletět dírou ve střeše a zabydlet se tu teprve nedávno. „Co když je to upír?“ nadhodila vyděšeně Naty.
„Nesmysl, tohle je docela obyčejný netopýr, neškodný a užitečný, bude nám tu lovit hmyz. Nech ho v klidu,“ řekl jsem, a ještě chvíli sledoval nového souseda.
Světlo ho vyrušilo
Přišla noc. Obracel jsem se z boku na bok a nakonec ze sebe odhodil tenkou peřinu. Vstal jsem a šel se do kuchyně napít. Nad hlavou se mi mihlo cosi tmavého a prolétlo to světelným kuželem, který vrhala rozsvícená kuchyně na chodbu.
Zalétlo to do pokoje, kde spala Naty. Běžel jsem tam. Spala klidně. Jedna noha vyčuhovala z pod peřiny. Nad kotníkem visel z její nožky temný předmět. Rozsvítil jsem lampičku a spatřil netopýra! Byl zahryzlý a já viděl, jak nasává krev!
Náhle ho vyrušilo světlo lampičky. Zakroužil mi nad hlavou a zmizel na chodbu, ze které zamířil do temné noci. Okamžitě jsem vzbudil manželku, která rozespalé dceři zakrvácené ranky na noze ošetřila.
Musí jít z domu!
Ještě tu noc se návštěva netopýra v pokoji naší dcery opakovala. Tentokrát to viděla i manželka, zaplachtil nad dceřinou postelí a zamířil neomylně k její noze. Odehnal jsem ho. Do rána jsem ale oka nezamhouřil, všichni jsme byli vyděšení.
Přečetl jsem si několik informací o netopýrech a dospěl k závěru, že v naší kůlně se zahnízdil netopýr rodu Desmondus, který v naší přírodě však nežije. Nešlo mi to do hlavy, kde se ta potvora vzala u nás v kůlně. Nebyl to netopýr ale upír. Naty měla pravdu!
Další noc jsem si na něj posvítil přímo v kůlně. Do obličeje mě udeřila kožnatá křídla a dýky dlouhých drápků. Vyhnal jsem ho z kůlny a zašel s Naty k doktorovi. Otvory ve střeše kůlny jsem důkladně utěsnil. Už se tu nikdy žádný upír neobjevil, naštěstí!
Petr (57), Pardubice
