Domů     Když potkám toho pravého, poznám to okamžitě
Když potkám toho pravého, poznám to okamžitě
6 minut čtení

Zatvrdila jsem se a řekla si, že si už do života žádného chlapa nepustím. Potom jsem našla přede dveřmi kytici lučního kvítí.

Všechno začalo tak, že jsem napochodovala ve Štěchovicích na parník. Doprovázel mě můj tehdejší kluk, a musela bych se hluboce zamyslet, abych si vzpomněla, jak se jmenoval. Měla jsem jich fůry. Byly to však samé nezávazné známosti, nic vážného.

Věděla jsem, že až to bude vážné, poznám to okamžitě. A taky že jo. Parníkem jsem jezdila pokaždé zadarmo, znala jsem tu každého, od kapitána po pomocného lodníka. Byla jsem totiž zdejší, holka křtěná Vltavou, to se počítalo.

Jako vltavíny

No jak říkám, nastoupila jsem a uviděla jsem ho. Toho neznámého fešáka, který mě hned upoutal. Jako z udělání tu byl taky s holkou. On s holkou, já s klukem. Ale podívali jsme se na sebe, šíleně to zajiskřilo a bylo vymalováno.

Můj kluk se na lodi nudil, vyloudil na někom noviny a ponořil se do nich. Mě si nevšímal, já jeho ostatně také ne. Více mě zajímal ten neznámý sympaťák, držela jsem se stále v jeho blízkosti a pokukovala po něm.

A když ta jeho na okamžik poodešla, nastala naše chvíle. Přitočil se ke mně a povídá: „Oči jako vltavíny, vlasy jako sluneční paprsky.“ Konstatovala jsem: „Pán je romantik, není-liž pravda?“ Přisvědčil: „Romantik z Prahy.

A slečna je odkud?“ Rovnou jsem vysypala přesnou adresu, nebylo času nazbyt, jeho stíhačka se už vracela a ten můj tázavě zdvihl oči od novin. A takhle to všechno začalo.

Vyšší síla

Byla jsem ztracená jako naše nejznámější trampská osada Ztracenka neboli Ztracená naděje. I ona kouká Vltavě se zalíbením do těch jejích hlubokých očí. Třetí den poté, co jsme se viděli na lodi, zazvonil u našich dveří.

Byl konec školního roku, oba jsme měli prázdniny – poslední, příští školní rok nás čekala maturita. Bylo zajímavé, co všechno jsme měli společného. Jako by se o naše setkání postaraly samy hvězdy, nebo osud nebo nějaká vyšší síla, bdící nad spřízněnými dušemi.

Oba jsme milovali řeku a lodičky a neuměli si život bez toho představit. I naše první rande se odehrálo na pramici. Jeden můj kamarád nám půjčil i hausbót na Slapech, strávili jsme tu romantický srpnový víkend, ale už se tam vkrádala nostalgie.

Prázdniny končily. Co bude dál? Chodil na průmyslovku, já na gympl. Rozdělí nás nadcházející školní rok? „Nerozdělí nás nikdy nic,“ ujistil mě.

Bláhová

Voda tajemně šplouchala, neslo se k nám žabí kuňkání, dlouhé vlasy vrb ťukaly na kulatá okýnka, hezky se u toho usínalo. Strávili jsme spolu rok jako v pohádce a potom se to všechno najednou sesypalo jako domeček z karet. Jako hrad z písku.

Petr slavil devatenácté narozeniny, pozval spoustu kamarádů. Těšila jsem se. Jak jsem byla bláhová! K mému úžasu si mě od začátku nijak zvlášť nevšímal, vlastně si mě vůbec nevšímal. Nechápala jsem to.

Snažila jsem se si to nějak vysvětlit, přesvědčovala jsem se, že tu přece nejsme sami, pozval kamarády, je slušnost se jim věnovat. Bývala bych to pochopila. Jenomže on se věnoval v první řadě jedné kamarádce. Nikdy jsem tu osobu neviděla.

Nebyla sympatická ani za mák. Zmalovaná, až to bylo skoro směšné, nápadně oblečená, sukně krátká, milion náramků a řetízků šelestilo a chřestilo.

Lepší vkus

Když se později tančilo, neodtrhli se od sebe. Odešla jsem bez rozloučení. Ještě ráno jsem doufala, že se to nějak vysvětlí. Čekala jsem na obvyklém místě na lavičce nad řekou, ale nepřišel. Chodila jsem k naší lavičce celý týden.

Ale pokaždé jsem tam seděla sama, jen s Vltavou, která útěšně šuměla. Copak se dá rozejít jen tak, beze slova? Jela jsem k němu domů, matka mi řekla, že tam není, a tak jsem nervózně přecházela před domem sem a tam. Čekala jsem do setmění. Rozsvítily se lampy.

Viděla jsem, jak přicházejí. Drželi se za ruce. Trhl sebou, když mě uviděl. Nezmohl se ani na slovo, jen omluvně pokrčil rameny. Štěkla jsem:

„Myslela jsem, že máš lepší vkus.“ Holka měla ošklivé kožené kalhoty, vlasy nepřirozeně obarvené na zářivě blond a chrastila nevkusnou bižuterií. Dodnes si říkám, jaký byl zázrak, že jsem odmaturovala.

Žádný jiný

Rozešli jsme se. Rozešla jsem se nejen s ním, ale s celým svým milovaným krajem, i s Vltavou. Moji rodiče nevěřili svým uším, když zjistili, že se stěhuju k tetě, daleko, předaleko, stovky kilometrů.

Teta byla opuštěná stará panna, udělala jsem jí svým nečekaným rozhodnutím radost. Našla jsem si tam v tom pro mě cizím kraji práci a na víkendy jezdila do maličkého pronajatého srubu u jezera. Bez vody jsem nedokázala žít.

„Nelíbí se mi, děvenko, že jsi tak osamělá,“ říkávala teta čím dál častěji. „V tvém věku by to tak nemělo být. Mám o tebe starost. Tvoje maminka mi naznačila, že ses v někom zklamala.

Možná to byl mizera, ale všichni nejsou takoví.“ Poprosila jsem ji, ať přede mnou o mužích vůbec nemluví. Nerada mi to slíbila. Občas naznačila, že si dělá starosti. Jednou přišla po setmění ke mně do pokoje a povídá:

„Já vím, nechceš, abych o tom mluvila, ale zkrátka se bojím, abys nedopadla jako já. Taky jsem se kdysi dávno v mládí zatvrdila, taky jsem si řekla: buď ten, nebo žádný jiný. A podívej, jak jsem dopadla.“

U jezera

Zanedlouho se tetička začala chovat jaksi tajemně. Až to bilo do očí. Dlouze a potichu s kýmsi telefonovala, jakmile mě spatřila, rychle se rozloučila. „To byl opravář na pračku,“ vysvětlila zajíkavě. „Rozbila se?“ divila jsem se.

„Ještě včera normálně prala.“ Neodpověděla, jen s povzdechem zabodla oči do podlahy. Neuměla lhát. Záhadné telefonáty se opakovaly. Pustila jsem to z hlavy a v pátek odpoledne odjela jako vždy do srubu k jezeru.

Ráno ležela na rohožce přede dveřmi kytice lučního kvítí, mokrá od rosy. Nechápavě jsem zamžourala po okolí. Sruby tvrdě spaly. Nikde nikdo. Ale když jsem se rozhlédla po verandě, zjistila jsem, že na lavici tu sedí známá postava a tázavě mě pozoruje.

Leknutím a úžasem jsem vyjekla. „Musel jsem hodně přemlouvat tvou mámu, aby mi řekla, kde jsi, a dala telefon na tetu,“ vysvětlil. „A teta říkala, že mě máš pořád ráda.“ Odpověděla jsem: „Seber se a zmiz. Abys věděl, mám vážnou známost.“ Usmál se:

„Teta říkala, jak moc jsi osamělá. Vážnou známost máš akorát tak se mnou. A s Vltavou. Tak se k nám oběma zase vrať, prosím. Hrozně moc nám chybíš.“ Poslechla jsem, a nikdy toho nelitovala.

Libuše (60), Praha

Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Starý strom varoval před nebezpečím
skutecnepribehy.cz
Starý strom varoval před nebezpečím
Ten dům byl jako prokletý, svým obyvatelům přinášel jen trápení. A přitom stačilo tak málo! Podívat se na stromy, které rostou v jeho okolí. Už mnoho let se zabývám prací s ener­giemi, zejména objevováním léčivých míst, která působí na lidský organismus. Vybudovala jsem si ve svém okolí celkem dobrou pověst. Lidé se na mě často obracejí s prosbou o pomoc.
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
epochanacestach.cz
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
Největším pokladem a turistickým lákadlem jsou různobarevné vulkanické pláže. Na Santorini najdete Bílou oblázkovou pláž, Rudou pláž nebo Černou s jemným sopečným pískem hebkým jako samet. Nepříliš velký ostrov, který má pouhých deset tisíc obyvatel, je ve skutečnosti do moře propadlá sopka, na jejímž vrcholu se jako malé drahokamy třpytí modrobílé domečky. Její sopečný původ není nijak
Kávovo-banánové smoothie
tisicereceptu.cz
Kávovo-banánové smoothie
Snídaně, která vás nasytí a spolehlivě probere k životu. Potřebujete 4 lžičky mleté kávy 4 banány 4 lžíce medu 600 ml mléka 4 lžíce čerstvě nastrouhaného kokosu nebo kokosových vloček Na
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
iluxus.cz
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
Pouze do 21. července můžete využít slevy na chytré telefony, ventilátory, hodinky, náramky a další výrobky Xiaomi. Nejlevnější špičkový telefon Redmi Note 14 stojí jen 3 599 Kč. Oficiální e-shop spol
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
epochaplus.cz
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
V indickém Dillí se bojuje s opicemi pomocí kartonových atrap, zatímco v Singapuru můžete dostat pokutu za nespláchnutý záchod. Věděli jste, že Helsinky jsou domovem jedovatých pavouků, nebo že v Seattlu žije víc psů než dětí? Prozkoumejte s námi ty nejbizarnější a nejméně známé aspekty světových metropolí, které vás zaručeně pobaví i překvapí. Svět je
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
nasehvezdy.cz
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
Jedna z největších záhad našeho showbyznysu je možná odhalena! Kdo je tolik utajovaným novým partnerem herečky Veroniky Žilkové (63)? Hvězda seriálu ZOO se snažila mlžit, jak mohla. „To je tajný,“ o
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
enigmaplus.cz
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
Pojem karma slyšel snad každý, ale co přesně znamená? Je to jen mystický koncept z východních filozofií, nebo skutečný zákon příčiny a následku, který ovlivňuje naše životy? Karma je často spojována s
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
21stoleti.cz
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
Je to hotový archeologický poklad. Odborníkům se podařilo objevit tisíce artefaktů, pocházejících z různých časových období. Z dávných sídlišť a pohřebišť. A za pár let? Po stejné zemi, která v sobě j
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
epochalnisvet.cz
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
Ve dne putují od kostela ke kostelu v mnišském rouchu a v noci se zase scházejí v podzemí Palerma a spřádají temné plány. Jsou odhodláni mstít se za bezpráví, jehož se vlivní bohatí dopouštějí na chudých a slabých obyvatelích města. Alespoň tak společenství Beati Paoli líčí některé pověsti. Existovalo vůbec? A bylo jejich cílem skutečně
Moqueca rybí guláš
nejsemsama.cz
Moqueca rybí guláš
Brazilská moqueca (čti: mokéka) na první pohled guláš možná nepřipomíná, navíc je v ní ryba, v překladu jde ale o přípravu dušením stejně jako guláše – a chutná prostě báječně. Tak ji vyzkoušejte. Potřebujete: ✿ 500 g filetů tresky ✿ 2 lžíce olivového oleje ✿ 1 cibuli ✿ 3 stroužky česneku ✿ 1 žlutou papriku ✿ 1 červenou papriku ✿ 1 rajče
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
historyplus.cz
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
Mladý holič si právě ostří břitvu, kterou má za chvíli oholit italského fašistického vůdce, když vtom z vedlejšího pokoje zaslechne, jak duceho milenka telefonuje. Ač neúmyslně, z hovoru se dozví, že Mussolini měl dát svou první ženu i syna zabít injekcí. Co teď? Pokud někdo zjistí, co právě slyšel, kulka ho nemine. Zalehne proto do