Domů     Když potkám toho pravého, poznám to okamžitě
Když potkám toho pravého, poznám to okamžitě
6 minut čtení

Zatvrdila jsem se a řekla si, že si už do života žádného chlapa nepustím. Potom jsem našla přede dveřmi kytici lučního kvítí.

Všechno začalo tak, že jsem napochodovala ve Štěchovicích na parník. Doprovázel mě můj tehdejší kluk, a musela bych se hluboce zamyslet, abych si vzpomněla, jak se jmenoval. Měla jsem jich fůry. Byly to však samé nezávazné známosti, nic vážného.

Věděla jsem, že až to bude vážné, poznám to okamžitě. A taky že jo. Parníkem jsem jezdila pokaždé zadarmo, znala jsem tu každého, od kapitána po pomocného lodníka. Byla jsem totiž zdejší, holka křtěná Vltavou, to se počítalo.

Jako vltavíny

No jak říkám, nastoupila jsem a uviděla jsem ho. Toho neznámého fešáka, který mě hned upoutal. Jako z udělání tu byl taky s holkou. On s holkou, já s klukem. Ale podívali jsme se na sebe, šíleně to zajiskřilo a bylo vymalováno.

Můj kluk se na lodi nudil, vyloudil na někom noviny a ponořil se do nich. Mě si nevšímal, já jeho ostatně také ne. Více mě zajímal ten neznámý sympaťák, držela jsem se stále v jeho blízkosti a pokukovala po něm.

A když ta jeho na okamžik poodešla, nastala naše chvíle. Přitočil se ke mně a povídá: „Oči jako vltavíny, vlasy jako sluneční paprsky.“ Konstatovala jsem: „Pán je romantik, není-liž pravda?“ Přisvědčil: „Romantik z Prahy.

A slečna je odkud?“ Rovnou jsem vysypala přesnou adresu, nebylo času nazbyt, jeho stíhačka se už vracela a ten můj tázavě zdvihl oči od novin. A takhle to všechno začalo.

Vyšší síla

Byla jsem ztracená jako naše nejznámější trampská osada Ztracenka neboli Ztracená naděje. I ona kouká Vltavě se zalíbením do těch jejích hlubokých očí. Třetí den poté, co jsme se viděli na lodi, zazvonil u našich dveří.

Byl konec školního roku, oba jsme měli prázdniny – poslední, příští školní rok nás čekala maturita. Bylo zajímavé, co všechno jsme měli společného. Jako by se o naše setkání postaraly samy hvězdy, nebo osud nebo nějaká vyšší síla, bdící nad spřízněnými dušemi.

Oba jsme milovali řeku a lodičky a neuměli si život bez toho představit. I naše první rande se odehrálo na pramici. Jeden můj kamarád nám půjčil i hausbót na Slapech, strávili jsme tu romantický srpnový víkend, ale už se tam vkrádala nostalgie.

Prázdniny končily. Co bude dál? Chodil na průmyslovku, já na gympl. Rozdělí nás nadcházející školní rok? „Nerozdělí nás nikdy nic,“ ujistil mě.

Bláhová

Voda tajemně šplouchala, neslo se k nám žabí kuňkání, dlouhé vlasy vrb ťukaly na kulatá okýnka, hezky se u toho usínalo. Strávili jsme spolu rok jako v pohádce a potom se to všechno najednou sesypalo jako domeček z karet. Jako hrad z písku.

Petr slavil devatenácté narozeniny, pozval spoustu kamarádů. Těšila jsem se. Jak jsem byla bláhová! K mému úžasu si mě od začátku nijak zvlášť nevšímal, vlastně si mě vůbec nevšímal. Nechápala jsem to.

Snažila jsem se si to nějak vysvětlit, přesvědčovala jsem se, že tu přece nejsme sami, pozval kamarády, je slušnost se jim věnovat. Bývala bych to pochopila. Jenomže on se věnoval v první řadě jedné kamarádce. Nikdy jsem tu osobu neviděla.

Nebyla sympatická ani za mák. Zmalovaná, až to bylo skoro směšné, nápadně oblečená, sukně krátká, milion náramků a řetízků šelestilo a chřestilo.

Lepší vkus

Když se později tančilo, neodtrhli se od sebe. Odešla jsem bez rozloučení. Ještě ráno jsem doufala, že se to nějak vysvětlí. Čekala jsem na obvyklém místě na lavičce nad řekou, ale nepřišel. Chodila jsem k naší lavičce celý týden.

Ale pokaždé jsem tam seděla sama, jen s Vltavou, která útěšně šuměla. Copak se dá rozejít jen tak, beze slova? Jela jsem k němu domů, matka mi řekla, že tam není, a tak jsem nervózně přecházela před domem sem a tam. Čekala jsem do setmění. Rozsvítily se lampy.

Viděla jsem, jak přicházejí. Drželi se za ruce. Trhl sebou, když mě uviděl. Nezmohl se ani na slovo, jen omluvně pokrčil rameny. Štěkla jsem:

„Myslela jsem, že máš lepší vkus.“ Holka měla ošklivé kožené kalhoty, vlasy nepřirozeně obarvené na zářivě blond a chrastila nevkusnou bižuterií. Dodnes si říkám, jaký byl zázrak, že jsem odmaturovala.

Žádný jiný

Rozešli jsme se. Rozešla jsem se nejen s ním, ale s celým svým milovaným krajem, i s Vltavou. Moji rodiče nevěřili svým uším, když zjistili, že se stěhuju k tetě, daleko, předaleko, stovky kilometrů.

Teta byla opuštěná stará panna, udělala jsem jí svým nečekaným rozhodnutím radost. Našla jsem si tam v tom pro mě cizím kraji práci a na víkendy jezdila do maličkého pronajatého srubu u jezera. Bez vody jsem nedokázala žít.

„Nelíbí se mi, děvenko, že jsi tak osamělá,“ říkávala teta čím dál častěji. „V tvém věku by to tak nemělo být. Mám o tebe starost. Tvoje maminka mi naznačila, že ses v někom zklamala.

Možná to byl mizera, ale všichni nejsou takoví.“ Poprosila jsem ji, ať přede mnou o mužích vůbec nemluví. Nerada mi to slíbila. Občas naznačila, že si dělá starosti. Jednou přišla po setmění ke mně do pokoje a povídá:

„Já vím, nechceš, abych o tom mluvila, ale zkrátka se bojím, abys nedopadla jako já. Taky jsem se kdysi dávno v mládí zatvrdila, taky jsem si řekla: buď ten, nebo žádný jiný. A podívej, jak jsem dopadla.“

U jezera

Zanedlouho se tetička začala chovat jaksi tajemně. Až to bilo do očí. Dlouze a potichu s kýmsi telefonovala, jakmile mě spatřila, rychle se rozloučila. „To byl opravář na pračku,“ vysvětlila zajíkavě. „Rozbila se?“ divila jsem se.

„Ještě včera normálně prala.“ Neodpověděla, jen s povzdechem zabodla oči do podlahy. Neuměla lhát. Záhadné telefonáty se opakovaly. Pustila jsem to z hlavy a v pátek odpoledne odjela jako vždy do srubu k jezeru.

Ráno ležela na rohožce přede dveřmi kytice lučního kvítí, mokrá od rosy. Nechápavě jsem zamžourala po okolí. Sruby tvrdě spaly. Nikde nikdo. Ale když jsem se rozhlédla po verandě, zjistila jsem, že na lavici tu sedí známá postava a tázavě mě pozoruje.

Leknutím a úžasem jsem vyjekla. „Musel jsem hodně přemlouvat tvou mámu, aby mi řekla, kde jsi, a dala telefon na tetu,“ vysvětlil. „A teta říkala, že mě máš pořád ráda.“ Odpověděla jsem: „Seber se a zmiz. Abys věděl, mám vážnou známost.“ Usmál se:

„Teta říkala, jak moc jsi osamělá. Vážnou známost máš akorát tak se mnou. A s Vltavou. Tak se k nám oběma zase vrať, prosím. Hrozně moc nám chybíš.“ Poslechla jsem, a nikdy toho nelitovala.

Libuše (60), Praha

Související články
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
historyplus.cz
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
Alexandr II. rázuje po místnosti sem a tam. Dobře ví, že mu teče do bot. Řada neúspěšných válek zemi zcela zdecimovala. Dluhy navíc začínají být neúnosné. „Prodejte Aljašku,“ rozhodne nakonec, „stejně slouží jen jako výběh pro lední medvědy!“ V médiích Aljašku označují všelijak – jako velkou zamrzlou hroudu ledu, ledárnu či Sewardovu ledničku. Ve Spojených státech
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
enigmaplus.cz
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
Připadají vám hodinový strojek či baterie jako vymoženosti dnešní doby? Takzvaný počítač z Antikythéry objevil 17. března 1902 řecký archeolog Spiridon Spice (1859–1932) při prohledávání vraku římské
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
21stoleti.cz
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
Astronomové oznámili objev teprve třetího známého objektu, který k nám přilétl z jiného hvězdného systému. Tento návštěvník, nově označený jako 3I/ATLAS, byl poprvé spatřen teleskopem v Chile jako nez
Přivolejte si malé zázraky
nejsemsama.cz
Přivolejte si malé zázraky
Lidská přání a touhy se po tisíciletí příliš nemění a například snaha získat lásku a vysněného partnera je věčná. Malá domácí magie funguje, ať už si přejete svůj život obohatit čímkoli. Domácí magie je dnes často opomíjena kvůli exotičtějším způsobům čarování. A to je škoda. Kvůli tomu se zapomíná na malá kouzla, která znaly už
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
skutecnepribehy.cz
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala,
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
nasehvezdy.cz
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
Co se to děje s oblíbenou herečkou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě? Dana Morávková (53) vždy působila dojmem sebevědomé ženy, která by nesklouzla k malichernostem, jako je nesmyslné hladovění v t
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
epochaplus.cz
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
Stovky „městeček duchů“ jsou rozesety po Spojených státech jako památka na období zlaté horečky, ale žádné není tak známé a zachovalé jako Bodie. Toto kdysi největší a nejmodernější městečko v Kalifornii, plné zlata, peněz, hříchu a krve, prožilo jen tři roky slávy, než se propadlo do desítek let úpadku. Dnes, jako národní historická památka, vypadá,
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me