Po nastěhování do strýcova bytu jsem se rozhodla vymalovat. Sundala jsem ze zdi strýcův obraz. Tu noc mě vzbudilo mlaskání.

Miloš byl nejlepší strýc pod sluncem. Už odmala jsem k němu velmi vzhlížela. Byla s ním neskutečná sranda. Nikdy na něj nezapomenu.

Milovník motorek

Mamka byla ze tří sourozenců ta nejstarší. Prostřední byl Miloš a nejmladší Lenka. Já měla vztah jen se strýčkem. Ve všem mě podporoval a radil mi. Troufám si říct, že se ve mně viděl víc než vlastní rodiče.

Když se řeklo, že se jede ke strejdovi, skákala jsem radostí do stropu. Byl to velký milovník motorek. Měl v garáži hned dvě. Rodiče dodnes nevědí, že mě občas vzal na konec vesnice, kde jsem tajně jezdila.

Nikdy by mě nenapadlo, že právě motorka se strejdovi stane osudnou. Měl na ní nehodu, kterou nemohl přežít.

Velký smutek

Na rodinu padl smutek. „Vždyť jsi tady ještě včera byl,“ plakala jsem u jeho obrazu. V té době mi bylo necelých dvacet let. Jezdila jsem za strýcem na hřbitov, jak jen to šlo. Svůj stesk jsem ale nedokázala utišit.

Do toho se v rodině řešilo, co se stane s jeho bytem. Nikdo tam nechtěl bydlet, ale ani se postarat o prodej. Vyřkla jsem tedy přání, jestli bych tam nemohla bydlet já. Matce se to sice nezdálo, ale v hloubi duše věděla, jaký jsem měla s Milošem vztah.

Nakonec se vyčkávalo, až dodělám školu a najdu si práci. Šlo o to, abych byla schopná platit náklady na bydlení. Navíc mi matka kladla na srdce, že bude nutné, abych dala byt do pořádku. Nastěhovala jsem se tam o tři roky později. Skoro vše bylo na svém místě.

Všude jsem cítila olej, asi z motorek, které stály pod bytem v garáži. Sedla jsem si smutně na postel a přála si, aby vešel Miloš a řekl: „Tak co podnikneme?“

Obraz nešel sundat

Poklidila jsem a postupně si do bytu navozila i nějaké svoje věci. Matka do mě pořád rýpala, abych alespoň vymalovala.Měla pravdu, zdi už byl oprýskané a zašedlé. Pustila jsem se tedy do díla.

Nábytek jsem přikryla, vše dala doprostřed místnosti a sundala všechny obrazy. Ten, na kterém byl namalovaný strýc, nešel vůbec dolů. Jakoby tam byl přidělaný navěky. Nakonec se mi ho podařilo strhnout.

Dlouhé minuty jsem ho držela v ruce a přála si, aby tu strejda byl se mnou. Už první noc po malování jsem k ránu slyšela podivné mlaskání. Znělo to, jak když má někdo v ústech párátko a cumlá ho ze strany na stranu.

Jakmile jsem ale vstala z postele, utichlo to. Znovu jsem ulehla, ale mlaskání se opakovalo.

Strýčkův duch?

Následující noc mě někdo chytil za nos a tahal za něj. Co mě vyděsilo, bylo, když jsem našla obraz na zcela jiném místě, než kam jsem ho uložila. „Strýčku, ty se zlobíš, že jsem tě sundala?“ promluvila jsem k němu. Když jsem ho vrátila na zeď, nastal v bytě zase klid.

Markéta L. (51), Jihlava