Jsou to zkrátka mí dva osudoví muži. Nechci se mezi nimi rozhodnout, miluji je oba stejně a ztrátu jednoho z nich bych snad nepřežila. Hraju to na dvě strany a manžel nic netuší!

Když začaly moje kamarádky a spolužačky rodit jedno dítě za druhým, já si říkala, že takový život pro mě není! Hlavně jsem se neuměla rozhodnout, kterého ze dvou kluků, s nimiž jsem se scházela, vlastně chci.

Už na střední škole jsem potkala své dva osudové partnery. Jednoho přímo ve třídě. Seděl v zadní lavici a hned první den mezi námi přeletěla jiskra. Jmenoval se Richard a stal se mým prvním klukem. Mohl za to výlet na konci prváku.

Spali jsme tehdy pod stany na břehu řeky Ohře a tu jsme pak sjížděli na kánoích. Jenže pak přišly ve druháku taneční a já v nich potkala Michala. Hrozně jsem se do něj zamilovala. A to tak, že jsem se s Richardem rozešla a Michala si hned po maturitě vzala. Jenže začaly mě trápit pochyby…

Největší láska

Osud mě pokoušel, protože s Richardem jsme nastoupili po maturitě do stejného podniku. Richard se se mnou od rozchodu nebavil, i když už to bylo pár let, zradu mi nemohl zapomenout.

Když jsme měli firemní večírek, něco jsme popili a spolu najednou tancovali, svěřil se mi, že jsem byla jeho největší láska a že už druhou takovou nikdy nepotká.

Byla jsem jako omámená a nemohlo to dopadnou jinak, než že jsem tu noc přespala u něj doma… A tím to všechno začalo. Bojovala jsem sama se sebou a svými dvěma partnery.

Kdo je otec?

Byla to riskantní jízda, dodnes nechápu, jak mi to mohlo léta procházet! Kdyby mi manžel tolik nedůvěřoval, asi by musel něco nutně vycítit a mít podezření.

Jenže on byl tak hrozně naivní, že si nechal namluvit i hodně hloupé výmluvy, jako že kamarádky kocour má depresi a bojí se doma sám, když je panička na dovolené.

Když jsem neplánovaně otěhotněla a narodil se mi syn, dlouho jsem přemýšlela, komu z mých dvou partnerů je podobný. Nikdy jsem se toho nedopátrala. Dodnes v něm vidím oba! Je ale pravda, že po narození syna jsem sekala téměř rok dobrotu.

Nezahýbala jsem vlastně ani jednomu z partnerů, sebekriticky jsem si naordinovala celibát. Měla jsem na sebe hrozný vztek a trápily mě výčitky svědomí. Jenže pak jsem začala zase myslet na Richarda a táhlo mě to k němu jako magnet.

Vrátila jsem se z mateřské zpět do práce a tam ho zase potkávala. Na poradách jsem na něj zírala a nemohla odolat pokušení.

Je to jedno

Jedno pozdní odpoledne jsem vrazila do jeho kanceláře, kde seděl sám a vrhla se na něho. Přiznal poté, že tam zůstal po pracovní době úmyslně, aby se to stalo. Od té chvíle mi to už bylo zase jedno. Bylo to silnější než já.

A když se mi narodila dcera Julie, už jsem v ní tatínka nehledala. Vždyť to bylo vlastně jedno! Hlavně, že jsou obě moje děti krásné, zdravé a chytré. A také šťastné. I když musím říct, že v nedávno narozeném vnukovi tak trochu vidím Richarda…

Renata (53), Jeseníky