Když jsem se seznámila se Slávkem, myslela jsem, že jsem konečně potkala muže svého života. Bylo mi čtyřicet a on mi nabídl pohádkový život.

Se Slávou jsem se potkala na firemní akci. Ovšem já to netušila. Ani jsem si ho tam nevšimla. Ovšem hned druhý den po akci mi přišla zpráva: „Krásná neznámá, přijala byste ode mne pozvání na cokoliv, co budete chtít?

Včera jste mě zcela okouzlila!“ stálo tam a číslo pro mne bylo neznámé. Byla jsem nezadaná, a tak jsem se schůzce naslepo nebránila. Ukázalo se, že Slávek je o dvacet let starší, velice úspěšný podnikatel. Nezadaný, bezdětný a také velice časově zaneprázdněný. Sešli jsme se v centru města a vzal mě do nejdražšího podniku na pozdní oběd.

Dal mi úplně vše

Od té doby mi kurýr pravidelně vozil domů obří kytice růží a se Slávou jsme začali tvořit pár. Nevěděla jsem, co od toho čekat. Myslela jsem si, že jsme milenci. Užívala jsem si to.

Drahé dárky, platební karta k dispozici, luxusní dovolené a po roce mi Slávek oznámil, že se budu stěhovat. Pořídil mi nádherný byt a o víc jsem se nemusela starat. Můj přítel byl workoholik. Udělal si na mě vždy čas jen o víkendu.

Pracovala jsem, chodila sportovat a dost času mi zabrala péče o vzhled. „Leono, co říkáš tomu, kdybychom si pořídili dítě?“ překvapil mě jednoho dne. Dále mi řekl spoustu lichotek a důvodů, proč chce spojit život právě se mnou. Ale zásadní věc chyběla. Nemluvil o lásce.

Za syna dům

Nicméně jsem se rozhodla, že mi s ním je hezky, a souhlasila jsem, byť jsem ho upozornila na možnost, že se to nemusí v mém věku podařit. Když se nám narodil syn, dostala jsem darem nádherně zařízený dům.

Pravidelně ke mně docházela firma na úklid včetně údržby zahrady. Měla jsem se jako v bavlnce. Mohla jsem si koupit vše pro sebe i syna. Moje skříně praskaly ve švech oblečením luxusních značek.

Se Slávou jsme byli denně ve spojení přes videohovor, ale osobně přišel maximálně jednou týdně. O svatbě také nepadlo ani slovo a já se už ani neptám.

Cítím se moc osamělá

A takto si žiju už deset let. Syn chodí do soukromé školy. Já se snažím realizovat alespoň tím, že studuji jazyky, které se mi na dovolených obzvlášť hodí. A čekáme na muže a tátu, kdy se za námi přijede podívat.

Dnes už nejsem v sedmém nebi z luxusu, který se stal mým standardem. Jsem ráda, když jedeme na společnou dovolenou, kam nás bere tak třikrát do roka. Vždy mě ujišťuje, že na další rodinu by neměl čas:

„Vždyť víš, jak moc pracuji, abyste se měli dobře!“ Mrzí mě, že nemám dítě s mužem, se kterým se milujeme, ale jsem vděčná, že dítě vůbec mám. Bez Slávy bych dítě určitě neměla.

Neudělala jsem chybu?

Nemám si tedy na co stěžovat. Sláva je pozorný, štědrý, mám naprosto vše. Jen mi nikdo neříká, že mě miluje. Necítím se milována. Doufala jsem, že časem se do mě zamiluje a bude chtít s námi trávit více času. Nestalo se. Cítím samotu. Někdy smutek.

Nudu a absenci emocí. Ale vím, že někdo je na tom ještě hůř než já. Nechci být nevděčná. Žiju si svůj bezstarostný život ve zlaté kleci. Jen když potřebuji, nikdo mě neobejme.

Leona R. (55), Ostrava