Tvrdí, že mě miluje, ale stále mu na mně něco vadí. Podbradek, bříško. Na klinice jsem kvůli všelijakým úpravám jako doma. Ale proč?
Žijeme spolu už tři roky a zprvu se zdál náš vztah bezproblémový. No, možná by se dalo říct, že úplně ideální! Přítel je sice skoro o deset let starší než já a táhne mu na sedmdesát, ale mně to nikdy nevadilo.
Tajně mlsal
Říkala jsem si, že alespoň ocení moje „mládí“. Zprvu to tak opravdu bylo. Obdivoval moje modré oči a taky životní elán. Jeho už občas pobolívala kolena a taky užíval léky na cukrovku. Naštěstí si ještě nemusel píchat inzulín, ale stálo nás to oba dost námahy.
Mně, abych mu správně vařila dle diabetické diety, a jeho, aby tu dietu dodržoval a nemlsal po večerech čokoládu, kterou si tajně kupoval. Občas se choval jako malé dítě. Přišel z koupelny s pusou od čokolády a tvrdil, že nic nejedl.
Bylo to úsměvné ale říkala jsem si, že je to lepší než kdyby tajně pil alkohol. Brala jsem nás jako sehraný tým a byla moc spokojená, že nejsem sama.
Urazil mě necitlivostí
Samota je hrozná a já ji dost těžce nesla. Moje jediná dcera byla zaneprázdněná tou svojí skvělou kariérou, tak se mi nezmohla ani na jedno vnouče. Ona totiž po rodině netoužila a o mě také moc nestála. Nebyla zlá, ale vůbec jsme si nerozuměly.
O to víc jsem lpěla na příteli Radimovi. Když přišel můj milý s nápadem, abych si nechala odsát tuk z břicha, považovala jsem to za žert. Nebyla jsem, na rozdíl od něho, nijak tlustá! On si ale stál na svém: „Už se na to nemohu dívat.
Břicho ti visí jako nějakému klokanovi!“ Odběhla jsem k zrcadlu to prozkoumat, a vážně. Bohužel měl pravdu. Nebyl to sice nijak velký klokan, ale malý klokánek ano.
Operace se povedla
Ihned jsem se přihlásila na kliniku a podstoupila malý zákrok. Bříško jsem měla jako nové, ale moje radost netrvala dlouho: „Ty, Vlasto, nechtěla by sis nechat udělat větší prsa?
Bylo by to hezké, takové dva pevné balonky,“ řekl zálibně a já nevěděla, zda se mám smát, nebo plakat. V mém věku a balonky? Vždyť se mi vysmějí!“ Nakonec jsem rezignovala a zanedlouho jsem se pyšnila novým poprsím.
S plastickým chirurgem jsem se dohodla na malém a nenápadném tvaru. Nebylo to tak zlé, jak jsem se zprvu obávala, ale choutky mého přítele neznaly mezí. Postupně jsem si nechala upravit druhou bradu a zmenšit pozadí.
Mohla bych si libovat, že mi to přítel všechno platí, ale jizvy mě bolely při každé změně počasí. A nová prsa mi vadí při spaní. Nemohu si na ně zvyknout!
Poradili mi hned a zdarma
Připadám si jako nějaká umělá panenka. Taková ta mrkačka, co byla za mého mládí populární. A to už jsem měla naplánovaná horní i dolní víčka a taky zvětšení rtů. To jediné jsem rezolutně odmítla.
„Ne, za kačera tady nebudu, na to zapomeň!“ křičela jsem na Radima a v tom křiku jsme si uvědomila, že jsem mohla tu svoji neposlušnost vyhlásit už mnohem dřív! Proč mě to nenapadlo dřív, to vzbouřemí?
Skutečně jsem na tom tak zle, že se bojím zůstat sama, a tak se ze mě postupně stává nějaké umělé monstrum? Ještě týž den v noci jsem sedla k internetu a napsala do jakési anonymní poradny a vše vylíčila. Na odpověď jsem nečekala dlouho. Překvapila mě.
Neporadili mi tam ani to, abych zůstala, ani abych se s přítelem rozešla. Jen mě nabádali, abych se nad sebou zamyslela. Z čeho čerpám sebevědomí a co je pro mě v životě důležité víc a co méně.
Nemá to se mnou jisté
Poslechla jsem, jak je mým zvykem. Zamyslela jsem se nad sebou a potom ještě mnohokrát. Místo plastik jsem si od Radima nechala zaplatit moderní brýle a pár nových hadříků. Těmi brýlemi byl udiven a hned mě chtěl hnát na operaci očí.
Já se mu ale tentokrát vysmála. „Víš, Radime, ty brýle potřebuji, abych na tebe lépe viděla. Na to tvoje velké břicho a pleš. Abych měla na očích, že nejsi žádný krasavec.
„Nechceš teď pro změnu ty jít na nějakou tu plastiku?“ zeptala jsem se ho výsměšně a on ztichl. Možná ani on nechce zůstat sám a osamělý. Napadlo ho to vůbec? Jestli ano, měl by se také zamyslet. Já už se dál předělávat nenechám. Když proměna, tak pořádná!
O rozchodu ale stejně občas uvažuji. Abych byla připravená, kdyby zase po mně něco přítel chtěl!
Vlasta S. (59), Valašské Meziříčí
