Domů     Teď jsem šťastnou babičkou
Teď jsem šťastnou babičkou
4 minuty čtení

Doktoři mi říkali, že nikdy nebudu máma. O to větší radost jsem měla, když mi gynekolog pověděl, že jsem ve třetím měsíci těhotenství.

Bylo červencové ráno a já po dlouhé těžké noci svírala vytoužené novorozeňátko. Zdravá holčička s dolíčky na tvářích. Slzy mi radostí stékaly z očí. Pět krásných let jsme si s dcerkou užívali.

Měli jsme to, o čem jsme s mým manželem vždycky snili. Dávali jsme jí tolik lásky, kolik jsme jen mohli, a vážili si každé minuty s ní.

Boj jsme prohráli

Jednoho dne se nám však zhroutil celý svět. V nemocnici při vyšetření zjistili naší malé dcerušce nádor. Naše rodina zažila otřes, jaký si nedokáže nikdo představit. To nejhorší nás však teprve čekalo. Roky jsme bojovali a boj o život prohráli.

Pořád jsme se upínali k naději, že tohle přece vyhrát musíme, že musí být nějaká spravedlnost. To dítě přece za nic nemůže! Pukalo mi srdce.

Prožívali jsme muka

Následovalo období plné utrpení a smutku. Dny se táhly, neměla jsem ponětí, co je za měsíc, natož za den, a skončila pod dohledem psychiatrů. Po hororových letech strávených v psychických mukách a depresích jsme se s manželem vzchopili.

Vzájemně jsme se podporovali a snažili se dostat do běžného života. Náš starý byt nám všude připomínal naši dceru. I okolí domu. Rozhodli jsme se pro radikální řešení. Museli jsme pryč z toho bytu, ale i z domu. Nakonec jsme se rozhodli odstěhovat do jiné čtvrti.

Nový začátek

Náš nový domov byl útulný a milý, bydleli jsme v centru města. Byl to náš nový začátek. Po několika měsících strávených v novém bytečku jsem začala poznávat nové sousedy. Všichni byli milí a příjemní, až na paní, která bydlela vedle mě.

Nikdy jsem ji nepotkala, až jednoho dne jsme se srazily u dveří. Hned se se mnou dala do řeči a vypadala, že jsem jí sympatická. Představila mi svou malinkou dcerku, které byly nedávno dva roky.

Z kočárku se na mě usmívalo malé kouzelné miminko jménem Markétka. Bodlo mě u srdce. Ale nebyla to temná vzpomínka, byla to radost.

Byla u nás víc než doma

Časem se ukázalo, že sousedka je spíše rodič, kterého by žádné dítě nechtělo. Neustále malé miminko komandovala, Markétku zahrnovala buzerací a nesmyslnou kritikou. Ve mně viděla však příležitost chůvy, a tak se rozhodla dávat ke mně Markétku na hlídání.

Holčička rostla, za chvíli už vesele běhala a povídala. U nás doma byla víc než u sebe. Vytvořila jsem si k Markétce vztah, stala se pro mě rodinou. Vždy se k nám velmi těšila, dokonce víc než domů, a já ji pokaždé s radostí vítala.

Její máma žárlila

Nakonec na náš vztah začala sousedka i žárlit, neváhala dceři návštěvy ke mně zakazovat. Ta si však pokaždé našla výmluvu, aby za mnou mohla aspoň na chvilku.

Adoptovala si mě

Prožívala jsem s Markétou první kroky, slova, školní besídky, přijímačky a později i lásky. Se vším se mi svěřovala. Jakmile nastoupila do pubertálního věku, začala matce vzdorovat.

Měly spolu už tak dost špatný vztah, její matka se ji nesnažila chápat, byla agresivní a začala propadat alkoholismu. Tak matku nadobro v osmnácti opustila a bydlela u nás. Netrvalo dlouho a našla si milého přítele, ke kterému se pak odstěhovala.

Častokrát jsem je navštěvovala a s Markétkou jsme se dennodenně vídaly. Jednoho dne mi oznámila, že se s přítelem budou brát.

Nakonec mám velkou rodinu

Teď je Markéta dospělá žena a má dvě malé dcerky, které mě oslovují babičko. S manželem se máme dobře a své role prarodičů jsme s radostí přijali. Jsme šťastní. Dostali jsme novou šanci a osud nám seslal milující harmonickou rodinu.

Jiřina L. (70), Olomouc

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může