Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení.
Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná.
Měla život před sebou
Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít. Vše se zdálo být zalité sluncem. Pak ale zničehonic začala hůře vidět.
Ozvala se plíživá nemoc
Bylo to zvláštní, protože v rodině nikdo potíže se zrakem neměl. Lékař jí tedy doporučil brýle. Po několika měsících ale dvakrát omdlela. Zničehonic. Naštěstí to bylo doma. Šla znovu na vyšetření. Po důkladných prohlídkách přišla nemilosrdná diagnóza. Roztroušená skleróza.
Všechno bylo jinak
Monika byla nešťastná. Všechny plány se jí zhroutily. Honza se jí snažil být oporou, ona mu ale tvrdila, že přece nebude s nemocnou ženou. Odmítla svatbu, přestala se snažit o děti. Uzavřela se do sebe, s nikým moc nekomunikovala, ani s námi. Nechtěla soucit.
Byla jsem zoufalá, protože je hrozné, když vidíte, že dítě trpí, ale nemůžete pomoct. Monika sice léčila svoji fyzickou stránku, ta psychická ale strádala. Oslavila 31. narozeniny. I když, oslavila… Netěšilo ji slavit postupující věk.
Snažila se být silná
V těch 31 letech pomalu přestávala chodit. Na jednu stranu toto ji nějakým způsobem nakoplo, že nebude jen přežívat. Že nechce jít víc a víc dolů. Snažila se dělat vše, co šlo, a musím zhodnotit, že ta nemoc se snad i zpomalila.
Sice chodila pomalu a na krátké vzdálenosti, nemohla už sportovat, ale žila celkem spokojeně. Dokonce našla i novou lásku.
Měla jsem obavy
Monika svému novému příteli hned neřekla, co jí je a co ji čeká. Já se bála, že až Mirek, tak se jmenuje, zjistí, co jí je, opustí ji. Ale ne. Byl jí velkou oporou. Sám měl tři děti z předchozího vztahu, takže mu nevadilo, že s Monikou už další mít nebude.
Ranil ji jeho syn
Moje dcera s jeho dětmi měla hezký vztah, takže si užila mateřskou lásku. Svým způsobem. Jen ji zabolelo, když nejmladší syn Mirka pronesl, proč tak špatně chodí. Tehdy si uvědomila, že to je prostě znát. Ale s Mirkovou oporou neklesala na mysli.
Bylo to vmžiku
Monika byla časem upoutaná na vozík. Stále ale byla soběstačná. Jednoho dne však vyrazila na nákup. Jela k přechodu jako vždy. Pouštěla ji dodávka, takže za ni neviděla.
Nakonec rozhodl osud
A nespatřil ji ani řidič v tom druhém autě, které se řítilo ve vedlejším pruhu. Srazil ji. Na místě se zhroutil, protože to prý bylo hrozivé. Víc jsem vědět nechtěla.
Jak se s tím smířit?
Monika zemřela v nemocnici. Prý kdyby přežila, tak s její nemocí by byla ležák. Jenže přijměte to, že to bylo pro ni lepší. Ani jsme se nestihli rozloučit. Já, můj muž i Mirek jsme ztratili naši lásku. Letos je to 25 let.
Anna B. (78), Brno
