Co je v domě, není pro mě. Sice se to říká o vztazích na pracovišti, já jsem to ale prožila ve své vlastní rodině. Nikdy jsem to neplánovala, on také ne. Ale stalo se.

S mojí sestrou Danou jsme měly klasický sesterský vztah. Ona je o pět let starší, takže když jsem se narodila, byla jsem nejmilovanější holčička, její panenka na hraní, s níž se chlubila a vydávala mě za své děťátko.

V pubertě obtížný spratek, kterého musela hlídat, když chtěla lítat za kluky. Ale v dospělosti jsme to celkem srovnaly.

Mohly jsme si věřit

Byly jsme si i oporou, i když naše povahy jsou jiné a některé věci jsme spolu raději neřešily, protože jsme se neshodly. Já jsem klidnější, sestra je výbušnější. Což se projevilo i v zásadní chvíli.

Mé děti nemusela

Než potkala Dana Radka, byla dvakrát vdaná. Nikdy neměla děti, prý kvůli zdravotním problémům. Nevím, nemohu ji soudit, ale nikdy nebyla tou ženou, která by se rozplývala nad kočárky. Ba co víc, mé děti spíš brala, když byly větší.

Miminka, která jen řvou a nic nedělají, ji nijak neobměkčovala. No, a když nad nimi někdo žvatlal, tak to si něco vyslechl. Netuším ale, jestli mi ten můj život tak trochu nezáviděla.

Švagr se mi víc věnoval

Ona měla bouřlivé vztahy, já dlouho žila ve spokojeném manželství. S mým mužem Pavlem jsme ale také měli krizi. A já jsem tehdy hledala oporu u sestry. Někdy na mě měla náladu, jindy byla se vším rychle hotová. Radek byl pozornější. Chtěl mi pomáhat.

A pomáhal. V rámci rodiny, takže to nikomu nevadilo. Ani sestře ne, pokud neměl něco zařizovat pro ni.

Byli jsme si víc a víc blíž

Myslela jsem si, že s Pavlem to je na celý život. Protože naši spolu byli celý život a i Pavlovi rodiče spolu byli celý život. I my jsme vydrželi víc než jiné páry. A nebyla jsem jako má sestra, která brala vztahy lehkomyslně. Stejně to nevyšlo.

A kde budete hledat oporu v takové situaci? V rodině. Občas měla sestra čas, jindy ji zastoupil Radek.

Viděla jsem, co se děje

Jak jsme si povídali, tak se ale naše role obracely. I on mi říkal, jaké má splíny. A já cítila, že u ségry se vše opakuje. To, co jí vyčítali předchozí partneři (hysterii, náladovost, panovačnost, přehnaný temperament), to přerůstalo přes hlavu i Radkovi.

A co vy teď s tím, když vlastně víte, že má ten muž pravdu? A přitom je tak hodný, obětavý a měla by si ho vážit. Udělala jsem jednu chybu.

Chtěla jsem je zachránit

Nápad jít za mojí sestrou, abych jí domluvila, se nesetkal s úspěchem. Neřekla jsem jí, co mi Radek všechno pověděl.

Není to tvoje věc, ségro

Ale stejně se mi dostalo odpovědi, že to není moje věc a že se nemusím starat. „To neznamená, že když ty potřebuješ své problémy rozebírat, musí to dělat každej,“ napomínala mne. Nechala jsem to být. Vnucovat se, to už by bylo moc.

Jenže pak to dopadlo jako vždycky. Má paličatá sestra od sebe Radka odehnala. Už to nevydržel, ty věčné a zbytečné scény. Rozvedli se spolu a mně bylo smutno po příteli, který mi rozuměl. Na nic jiného jsem nemyslela.

Sestra se rozčílila

S Radkem jsme se neviděli asi půl roku, pak jsme se náhodou potkali v jednom obchodě. Zpočátku to bylo zvláštní, takové nejisté. Jak jsme měli začít? „Jak se máš?“ Otázka rutinní, ale celkem příhodná. Zašli jsme spolu na kafe a popovídali jsme si.

Bohužel mne napadlo říct sestře, že jsem potkala jejího muže, načež se obořila, že co se s ním vůbec vybavuji. Pohádaly jsme se, protože jsem jí nakonec řekla, že to byl chlap, kterého se měla držet. To byl oheň na střeše.

Zamilovala jsem se

S Radkem jsme se ale potkávali dál. Jako přátelé. Alespoň já jsem za tím nehledala víc, však jsem neměla na muže ani pomyšlení a za pouhého kamaráda jsem byla ráda. Jenže srdci neporučíte.

S Radkem jsme se velmi sblížili a já jsem měla výčitky svědomí kvůli sestře. „Je to hloupé říct, ale ona by je neměla. Je sobec,“ nedělal si Radek iluze.

Museli jsme všechno tajit

Nikomu jsme o našem vztahu neřekli, dokud to nebylo opravdu vážné. Já se ale do Radka zamilovala. Ano, je to zvláštní. Znala jsem ho 10 let. Měla jsem ho ráda, ale nikdy jsem nemyslela na víc. Ani mne nikdy nenapadlo, jestli je přitažlivý, nebo ne. Byl pro mne přítel, součást rodiny.

Dobrodružný vztah

Když jsme se spolu scházeli třičtvrtě roku, řekli jsme si, že to má asi budoucnost a že by to měla vědět i rodina. V téhle situaci se lidé bojí hlavně dětí, co řeknou na nového partnera, já měla obavy ze sestry. Pochopitelně. Musela jsem jí to říct sama.

Možná ode mne bylo bláhové ji zvát do restaurace. Říkala jsem si ale, že snad neudělá scénu. Jako bych ji neznala.

Hned mě obvinila

Ségra se opravdu nekrotila. Ostatně jako vždycky. „Takže ty jsi mi ho sváděla celou dobu?“ byla její první reakce, kdy mi připomněla, jak mi Radek v době mé manželské krize s Pavlem dělal vrbu.

Ztratila jsem lásku i sestru

Sestru nic neobměkčilo a hodně štěstí nám nepopřála. Už je to 12 let. S Radkem jsme spolu byli šest let. Bohužel onemocněl a zemřel. Se sestrou spolu nemluvíme. Já mám alespoň děti, ona je sama.

Ráda bych jí podala pomocnou ruku, ale vím, že to vždy dopadlo špatně. Takže jakákoli jiná snaha by se zase setkala s nepochopením. Pořád si říkám, jestli jedná úmyslně, je tak paličatá nebo vztahovačná.

Už se to zřejmě nespraví

Za tu dobu jsme se viděly jen dvakrát. Na pohřbu maminky a tety. Prohodily jsme pár slov. Na Radkův pohřeb nepřišla. Přece jen to byl její muž, s nímž na nemalou dobu spojila svůj život. Nevím, co bude dál, jestli se ještě někdy usmíříme. Chtěla bych.

Přece jen jsme ji nepodváděli, ona se odmilovala, tak by to snad mohla překonat. Snad to i ví. Asi jsem bláhová. Stále doufám, že někdy se to se sestrou srovná. Jak tomu bylo vždy.

Irena V. (67), Kolín