Domů     Můj milý zmizel a vzkázal mi, že nesnáší loučení
Můj milý zmizel a vzkázal mi, že nesnáší loučení

Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů.

Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo?

Inu, bylo mi pětadvacet a moc jsem toužila po miminku, jen mi k tomu scházel takový drobný detail. Chlap. Potenciální tatínek. Sháněla jsem ho, kde se dalo. Taky jsem často chodila tancovat, tehdy se tančilo v okolí všude možně a kdo měl nohy, ten tam spěchal.

Nebyly to jen plesy, ale různé pouťové, posvícenské či myslivecké anebo bůhvíjaké tancovačky, v kulturácích, hospodských sálech nebo i pod širým nebem.

Zdaleka ne každý tam byl pro roli budoucího tatínka použitelný, scházeli se tam mimo jiné všelijaké existence, úchylové, pobudové a tuláci. A tak si slušná holka musela dávat setsakra pozor, aby nenaletěla a nezbyly jí jen oči pro pláč.

Já hloupá si o sobě myslela, že jsem dostatečně ostražitá a že rozeznám bídáka od milého kluka.

Ze slušnosti

Vešla jsem do sálu plného světel a hudby a roztřásla se mi kolena, neboť u stolečku se zpola vypitou flaškou vína nedbale postával nápadně hezký mladík. Nikdy jsem si dvakrát nevěřila, a tak jsem si zasmušile pomyslela:

Kdepak, ten není pro mě, toho si pro sebe zcela jistě urve Naďa, pro podobu s Liz Taylorovou výstižně přezdívaná Liz. Ten kluk má asi něco s očima, napadlo mě po chvíli, když Naďu ignoroval a vyzval k tanci mě. Nejspíš potřebuje brýle. Nebo má prapodivný vkus.

Brzy a spontánně se rozproudil rozhovor. Nejdřív se točil kolem našeho tanečního umění. „Jsem vás pošlapal, že jo? Jsem jako hrom do police,“ pravil můj tanečník. „Ale jděte, válíte jako Travolta v Pomádě,“ řekla jsem, abych mu udělala radost.

Pravda to nebyla a on to věděl. „To říkáte jenom ze slušnosti, tancuju jako sloup elektrickýho vedení,“ namítl s odzbrojujícím úsměvem. „Ale jinak jsem okouzlující společník. Uděláte dobře, když se mnou strávíte celý večer.“ A to se také stalo.

Doprovodil mě domů. Celou cestu jsem byla nervózní a jen jsem se modlila, aby to řekl. Tamto. Tamtu větu.

A když to konečně řekl, zajásala jsem a div se mu nevrhla kolem krku, ač jsme se znali krátce. „Nešla byste se mnou zítra na večeři?“ Tak zněla ta věta, kterou jsem toužila slyšet.

Už nepřišel

Začalo to jako pohádka a skončilo jako noční můra všech slušných děvčat. Scházeli jsme se pár měsíců, ale jednoho dne už nepřišel na schůzku a ani nezavolal. Zavolal však jeho přítel Zbyšek, měl takový nejistý hlas, povídá: „Víte, slečno, špatně se mi to říká.

Jiří mě o to požádal, a tak holt musím. Odjel na rok na služební cestu do ciziny. Nenávidí loučení. Ozve se.“ Položila jsem sluchátko a zároveň jsem si položila ruku tam, kde jsem tušila žaludek, který v poslední době neustále signalizoval, že se necítí nejlíp.

Byla jsem ve druhém měsíci, hodlala jsem mu to sdělit právě na té schůzce, na niž se už neobtěžoval přijít. Úlevu mi nepřinesly ani horké slzy, koulely se mi po tváři jako splašené. Co budu dělat? Hledat ho přes Červený kříž? Adresa:

Jirka, Evropa (anebo možná i jiný kontinent). Tak to je konec. Ve skutečnosti to byl naopak začátek. Narodila se Katka. Její otec se neozval, ale zachytila jsem jakousi šeptandu hovořící v tom smyslu, že už je zpátky, ale že bývá viděn s nějakou holkou.

Jirkovy oči

„Nenávidíme tě a nepotřebujeme tě, ty prevíte,“ šeptala jsem si ve svém dětském pokoji, kde jsem i nadále přebývala, a s obdivem hleděla na spící miminko. Říkali o mně, že mám zpackaný život.

Bývala bych to ráda vyvrátila, občas jsem měla nutkání otevřít okno a zařvat na celou ulici: „Žádnej zpackanej život!

Mám Katku a docela mě baví žehlit plenky a zkoušet loktem, jestli je voda na koupání akorát.“ Naši byli z miminka celí pryč, táta dokonce koupil barevnou televizi, aby malá koukala na barevné pohádky.

„Máš recht, na toho vola se vykašli,“ dával mi za pravdu a spokojeně sledoval hokejové utkání v barvě. Máma byla evidentně jiného názoru. „Někdo tě tu hledal,“ šeptala mi, když jsme se s Katkou vrátily z chalupy, kdy jsme s přestávkami pobývaly od brzkého jara.

Trhla jsem sebou. Podle popisu to musel být on. Učila jsem Katku usmívat se a brát hračky do ruky a říkat „máma“. Jen „máma“, protože aby říkala „táta“, to pro ni přece nemělo smysl.

Ale byla ještě malá, neříkala nic, jen na mě hleděla doširoka otevřenýma Jirkovýma očima, což dost bolelo. Ale jak říká ta reklama na šampony: Už ani slzu!

V kuchyni

Zavolala mi nejlepší kamarádka a pozvala mě na každoroční velkolepý mejdan, pořádaný na její zahradě. Vzdychla jsem, že na to nemám pomyšlení. Zaječela, že se smrtelně urazí, když nepřijdu, dodala: „Hlavně nekecej, že ti vaši nepohlídaj!“ a práskla telefonem.

Nebylo vyhnutí, po dlouhé době jsem musela mezi lidi. Vyšňořila jsem se a s myšlenkou, že se tam jen mihnu a pak honem pryč, jsem se vyhrnula do ulic. Naši, abych řekla pravdu, jásali, že budou mít Katušku na pár hodin jen pro sebe. Byli tak hodní!

Zazvonila jsem na nedalekou vilku, z oken i zahrady se ozýval randál, slavnost byla v plném proudu. Vlekla jsem se dát lahev, kterou jsem přinesla, do ledničky, a první, koho jsem v kuchyni uviděla, byl Jirka. Krájel zeleninu na salát. Ustoupila jsem ke schodům s úmyslem dát se na útěk.

Ty někoho máš?

„Kampak?“ ozvalo se za mnou hlasem mé nejlepší kamarádky. „Sotva jsi přišla, chceš odejít? I jen tu zůstaň a promluv se starým kamarádem.“ Nebylo úniku. „Jé, ahoj, to je náhoda,“ povídá Jirka s nadšením v hlase. „Hledal jsem tě, nebylas doma.

Jak se ti vede, co je nového?“ Pokrčila jsem rameny: „Nic. Co by bylo? Tady chcíp pes.“ Z rozpaků jsem sebrala z mísy oschlý chlebíček, hygienik by ho nejspíš zakázal, slupla jsem ho jako malinu a koukala, jak otec mého dítěte obratně připravuje salát. „Tak co?

Vyprávěj. Jak ses tady měla?“ nedal pokoj s vyptáváním. „Vypadáš tak odtažitě. Ty… někoho máš?“ Sebrala jsem se a s mísou nejspíš předvčerejších chlebíčků jsem beze slova odešla do zahrady. Na odchodu jsem ještě sykla: „Jo. Někoho bych měla.“ Trhl sebou, a to se mi líbilo.

Jenom vodu

Pronásledoval mě i do zahrady, kde hořel oheň, zářily lampiony a jak na lesy řval kazeťák. „A ty prej taky někoho máš,“ uniklo mi, když se posadil vedl mě. Upřímně se podivil, pak se ťukl do čela:

„Furt s sebou tahám ségru, má trochu sociální fobii, tak aby se otrkala.“ Myslela jsem, že si dělá psinu, ale vážně i tady byl se ségrou, bledou, hubenou dívkou, věčně postávající stranou. Divil se, proč piju jenom vodu, tak jsem mu řekla, že víno pít nemůžu.

„Cože? To ti zakázali doktoři? Jsi nemocná?“ divil se. Bylo to už k nevydržení. Odpověděla jsem, že víno nemůžu, protože kojím. Fakticky se zeptal, koho. „Asi medvěda, ne?“ zaúpěla jsem.

Potom jsem ho vzala za ruku, odebrala mu flašku, kterou držel v ruce, to by nedělalo dobrý dojem, a šla mu ukázat jeho dceru.

Večírek

Když jsme dorazili domů, to byl teprve večírek! Naši žasli, on žasl, no kabaret na druhou. Táta nejprve tak zuřil, že mu Jirka musel slíbit, že se do zimy vezmeme, a opravdu to splnil.

Po svatbě se z nich stali nejlepší kamarádi a z Jirky, který mi kdysi tak ublížil, byl najednou vzorný a milující táta. Snažil se mně i naší dceři vynahradit ty ztracené chvíle, kdy byl pryč. A podařilo se mu to. Tak jsem se dočkala své vysněné rodiny.

Marcela (60), severní Čechy

Související články
18.7.2024
Byl to můj velký kamarád. Kluci ho šikanovali a já ho bránila. Když mi pak zmizel ze života, nevýslovně a dlouho to bolelo. S Románkem se děti nebavily. Pocházel z domečku pod strání, máma umřela, táta si po její smrti se životem ani výchovou syna nedokázal poradit. Všechno se mu vymykalo z rukou, měl problémy v práci, pil, v domácnosti byl jako hrom do police. Domeček postrádal záclony, okenní
18.7.2024
S tou starší paní jsem se seznámila, když venku lilo jako z konve. Pozvala mě i s Kristýnkou, ať se v její chatce schováme před deštěm. S paní Boženkou jsem se seznámila náhodou. Dobrota jí koukala z očí, mám dojem, že jsem tak hodnou a milou paní nikdy předtím nepotkala. To bylo Kristýnce teprve šest nebo sedm let. Už tehdy milovala houbaření, což je pro mě přímo posedlost, a tak jsme spolu ch
12.7.2024
Byla jsem příliš důvěřivá. Věřila jsem jeho slibům, že se rozvede a bude žít jen se mnou. Roky ubíhaly a on byl stále se svojí rodinou. Zůstala jsem sama, bez dětí i manžela. Nebyl mým šéfem a já jeho sekretářkou, jak to v kýčovitých filmech bývá. Můj vztah s ženatým mužem byl snad ještě horší a ještě kýčovitější. Ten, jehož jsem milovala, bydlel ve stejném domě jako já. Naivně jsem jeho planým
10.7.2024
Protiklady se přitahují, nebo si lépe sednou dva lidé, kteří mají společné zájmy? Já prožila manželství toho druhého případu. A řeknu vám, dva stejní lidé vedle sebe, to je docela peklo. Radka jsem znala už od základní školy. Jsme stejně staří, jen jsme každý chodili do jiné třídy. Já do „áčka“, on do „céčka“. Devět let jsme o sobě věděli, v pubertě jsme možná i lehce zaflirtovali, nicméně prvn
3.7.2024
Vdávala jsem se za cizince z velké lásky. Byl tak pozorný! Doslova mě na rukou nosil! Něco takového jsem u českých kluků nezažila. Moje rodina mi tu svatbu rozmlouvala. Jiná kultura, to nebude dělat dobrotu! Já měla ale svou hlavu. Dnes přiznávám, že jsem trpěla jako mladá holka velmi nízkým sebevědomím, i když jsem byla hezká a kluci se kolem mě točili. Byla jsem uzavřená, tichá a nespolečens
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hrad Svojanov: Působí zde snad dodnes jakési dávné prokletí?
enigmaplus.cz
Hrad Svojanov: Působí zde snad dodnes jakési dávné prokletí?
Hrad Svojanov patří mezi naše nejtajemnější hrady. Koluje o něm celá řada záhadných legend a pověstí. Pravděpodobně nejznámější z nich jsou pověsti o tragických osudech místních žen jménem Kateřina
Turistická stezka Silesianka: Nejkrásnější pohled na Euroregion Silesia
epochanacestach.cz
Turistická stezka Silesianka: Nejkrásnější pohled na Euroregion Silesia
Který výhled na česko-polské pohraničí, označované jako Euroregion Silesia, je ten nejkrásnější? Na tuto otázku nemusíme odpovídat teoreticky, ale můžeme v praxi vyzkoušet turistickou stezku Silesianka. Nachází se nedaleko od hradu Štramberk v okrese Nový Jičín. Provede nás k celkem 34 vyhlídkovým objektům na obou stranách hranice – 23 na české straně, 11 na polské. Na trase jsou
Láska v duchu feng-šuej
nejsemsama.cz
Láska v duchu feng-šuej
Jste už dlouho sama a nedaří se vám potkat vhodného partnera? Zkuste to podle moudrého učení feng-šuej, které vám může pomoci nejen tipy, jak udělat domov kouzelnějším, ale také jak potkat pana Božského. Když to v dávných dobách nešlo jinak, lidé se uchylovali k milostné magii. A dělají to i dnes. Existují metody, jak přivábit
Krátil vůdce amerických nacistů daně?
historyplus.cz
Krátil vůdce amerických nacistů daně?
„Heil Hitler!“ ozývají se 20. února 1939 halasné výkřiky z davu shromážděného v newyorské hale Madison Square Garden. Paže účastníků švihají nahoru v nacistickém pozdravu. Na 22 000 Němců, naturalizovaných v USA, protestuje proti židovskému spiknutí…   Na shromáždění, konaném u příležitosti blížícího se výročí narození prvního amerického prezidenta George Washingtona (1732‒1799), se vedle sebe objevuje jeho
Randová se strachuje o své blízké
nasehvezdy.cz
Randová se strachuje o své blízké
Hvězda seriálu Ulice je prostě smolařka v lásce. Ač Martina Randová (52) vypadá rok od roku stále lépe, toho pravého pořád ne a ne najít. Ještě před dvěma lety otevřeně říkala, že je přesvědčená o
Victorinox s damaškovým nožem pro 2024
iluxus.cz
Victorinox s damaškovým nožem pro 2024
Letošní limitovaná edice Damast je fascinujícím spojením nože Victorinox Farmer X, oblíbených střenek Alox v syté tmavě hnědé barvě a elegantní čepele Damasteel®. Jmenuje se Farmer X Alox Damast a je
Matka mi pořád mluví do života
skutecnepribehy.cz
Matka mi pořád mluví do života
Asi nejsem jediná, koho to potkalo. Ale až příliš pozdě jsem zjistila, že mi moje matka řídí život a já tak žiju ten její, nikoliv svůj. Moje máma byla doma vždy generál a táta byl typický podpantoflák… Máma ho jen úkolovala a on ani neodporoval. Rozhodovala o všem Když jsem byla trošku starší, dali mě na výběrovou školu s rozšířenou
Těstoviny s houbami, kuřetem a slaninou
tisicereceptu.cz
Těstoviny s houbami, kuřetem a slaninou
Houby a těstoviny k sobě pasují jako rajče a bazalka! Takhle je nejraději vaříme my. Ingredience na 4 porce 1 balení oblíbených těstovin 100 g čerstvých hub 1 šalotka 5 snítek tymiánu 300 ml
Pozorování UFO nad Argentinou: Podobnost s Roswellem čistě náhodná?
epochalnisvet.cz
Pozorování UFO nad Argentinou: Podobnost s Roswellem čistě náhodná?
Záhada jednoho z nejzvučnějších případů UFO v Argentině, pokřtěného tiskem jako argentinský případ Roswell, dodnes přetrvává v paměti nejen argentinských ufologů. Podobnost s legendárním případem v Novém Mexiku z roku 1947 je skutečně až zarážející…   Je právě 17. srpna 1995 a Antonio Galvagno si za jasného dne se svou ženou dopřává oběd, když asi v
Splynutí organismů spustilo překotný rozvoj života na Zemi
21stoleti.cz
Splynutí organismů spustilo překotný rozvoj života na Zemi
Soužití dvou organismů, kdy jeden žije uvnitř těla druhého, se označuje jako endosymbióza. Pokud dojde k jejich splynutí, změní se jednodušší organismus v organelu druhého. Za celou historii naší plan
Jak snížit riziko při cestách do exotických destinací? Očkujte se!
epochaplus.cz
Jak snížit riziko při cestách do exotických destinací? Očkujte se!
Češi si k trávení své dovolené vybírají čím dál exotičtější země. Kromě obohacujícího zážitku si s sebou domů však mohou přivézt i nechtěný suvenýr – některou ze život ohrožujících nemocí, které se u nás nevyskytují, nebo zde již byly vymýceny. Jak tomu zabránit? Vedle úrazů, které jsou nejčastější zdravotní komplikací, postihující turisty na cestách, se jich velká
Jídelna s vytříbeným vkusem
rezidenceonline.cz
Jídelna s vytříbeným vkusem
Místo pro stolování je velmi často součástí multifunkční společenské zóny, proto na ni svým stylem obvykle navazuje. Shoduje se zejména materiálově, výsledná kompozice mnohdy poslouží i jako přirozený prostorový předěl. Vybavení prostoru, souvisejícího s konzumací jídla, se odvíjí od dané dispozice a její velikosti, odpovídat by mělo rovněž počtu členů domácnosti. Odráží určitě i to,