Po škole jsem se poflakovala po sídlišti a rodiče moc nezajímalo, co vlastně dělám. Počítali s tím, že budu prodavačkou. Já ale chtěla víc.
Ohlížím-li se zpět, měla jsem v životě nakonec vlastně štěstí. Ne že bych si ho dlouho užila, ale alespoň mě potkalo. Rodiče si odjakživa přáli, abych se jednoho dne stala prodavačkou, stejně jako maminka. Jenže než takový osud, to jsem se raději rozhodla jít studovat.
Byla to velká láska
Protože jsem měla dobré známky, aniž bych se učila, prosadila jsem si, že chci jít na gymnázium. Po gymnáziu se mi navíc povedlo dostat se na vysněnou psychologii. Jenže studia vzala brzy zasvé, to, když mi do života vstoupil Marek.
Potkali jsme se na jedné univerzitní akci a já byla přesvědčená, že jsem potkala muže svého života. Prostě to byla láska na první pohled.
Vznesla jsem se do oblak
Moc se mi líbil. Myslela jsem, že je to profesor. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že se jedná o bohatého podnikatele, který naši školu podporuje. V tu chvíli jsem byla ztracená. I já se mu líbila, protože si na mě počkal a pozval mě na kávu.
Potom na oběd a po týdnu mi nabídl, abych ho doprovodila na slavnostní divadelní premiéru, kde se sešla celá smetánka města. Následovala první noc v jeho vile a já měla pocit, že se vznáším.
Vždyť i mé dávné sny byly ve srovnání s touto realitou náhle jen slabým odvárkem kouzelné reality. Každý den byl zázrak.
Začali jsme spolu žít
Vznášela jsem se na obláčku štěstí. Marek mě obletoval, minimálně jednou do týdne mě doma vítala přenádherná kytice. O různých dárečcích ani nemluvě. Vozil mě zásadně služební limuzínou a já mu za to dělala společnost a okrasu v jednom.
Jen díky němu jsem poznala skoro všechny místní celebrity. Bylo to neuvěřitelné a sen zdaleka nekončil. Po měsíci známosti jsem se od našich odstěhovala a žila životem dámy, která může mít vše, na co si vzpomene.
Něco jako Audrey Hepburn ve Snídani u Tiffanyho, přičemž štěstí jako vystřižené z beletrie pokračovalo.
Ztratila jsem rozum
Škola pro mne najednou už nebyla tak důležitá, tak jsem se rozhodla ji přerušit, abych měla dost času na svoji lásku. „Vždyť já se o tebe postarám,“ říkával vždy Marek a já s radostí přijímala vše, co život s ním nabízel. Po dvou letech přišla svatba.
Samozřejmě velmi okázalá, i když jen v kruhu rodiny. Marek měl sice známé osobnosti rád, ale pouze na večírcích při skleničce šampaňského. Do soukromého života je pouštět odmítal. O naší svatbě se tudíž veřejně nevědělo.
Přesto, když se věc rozkřikla, přišla jsem rázem o všechny kamarádky, a k moudrým činům jsem poté nepřispěla ani já. Svět velkých možností mi totiž brzy zastřel, co je v životě důležité, a já s radostí definitivně sekla se studii.
Vždyť co já, dáma, bych chodila mezi obyčejné studenty někam do posluchárny a čuchala smrady z jejich batohů?! Na počátku jsem navíc byla přesvědčená, že naše láska a manželství už tu budou navěky.
Zblbla ho sekretářka
Atmosféra mě pohltila a já ignorovala i to, když se jednou naše paní na úklid nechtěně prořekla, že má Marek milenku. Nevím, proč mě to tehdy vlastně ani moc nezajímalo. Snad že jsem jí nevěřila? Necítila jsem potřebu věc řešit, což byla chyba.
Jakási pomocná síla v jeho firmě s umělými prsy a metrovými nehty mi manžela nakonec skutečně přebrala. Ani ne do roka jsem zůstala sama, po těžkém rozvodu, který mi konečně otevřel oči, a bez prostředků.
Udělala jsem mnoho chyb
Jako mladá a zcela naivní jsem před naší svatbou podepsala jakési dokumenty, kterým jsem nerozuměla a snad je ani nečetla. „To jsou jen předsvatební dokumenty k úpravě majetku,“ řekl tehdy Marek, ale já si to ve své hlouposti ani nepřečetla.
Řekl mi, že mě tím jen papírově zahrnuje do svého života. Teprve při rozvodu jsem zjistila, že jsem podepsala předmanželskou smlouvu, podle které jsem v případě rozvodu neměla na nic nárok. Dalším problémem bylo, že jsme neměli děti.
Marek je dlouho nechtěl a potom to nešlo. Jedno těhotenství skončilo potratem. To samozřejmě u soudu také obrátil proti mně. „Ani dítě mi nedala!“ hřímal. Samozřejmě si tím omlouval fakt, že v době rozvodu už jeho milenka byla těhotná.
Trumfla mě ve všem
Slečna byla na rozdíl ode mne skutečně zběhlá, měla stejný sen jako já, jen ona naprosto přesně věděla, jak ho dosáhnout, a hlavně, jak si ho udržet! Sen skončil a já se musela vrátit zpět. Ve svých téměř čtyřiceti letech jsem skončila zpět u rodičů.
A žiju s nimi i dnes po dalších deseti letech. Prodávám s mámou v prodejně potravin, jsem sama a alespoň rodičům se splnil jejich životní sen.
Jana S. (56), Hradec Králové
