Domů     V nemocnici se vše změnilo!
V nemocnici se vše změnilo!
6 minut čtení

Po letech jsem se setkala se svojí studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem odešla a nelitovala. Dnes jsem opět šťastná.

V sedmnácti letech jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk ze školy. Mé kamarádce se samozřejmě líbil taky.

Když jsem strávila tři týdny po operaci slepáku v nemocnici, řekla mi Klára, že Jindra balil nějakou holku z prváku, prý je viděla, jak se líbají. Tak jsem se na Jindru naštvala a začala ho ignorovat. Když si se mnou chtěl promluvit, řekla jsem, že není o čem.

Tak náš vztah skončil. Později jsem se dozvěděla, že si to kamarádka vymyslela. To už jsem ale chodila s Josefem.

A byla svatba!

Pepa byl můj první kluk, co se týká intimních záležitostí. Byla jsem do něj zamilovaná, myslela jsem, že to je ten nejlepší mužský, jakého jsem mohla potkat!

Já nezkušená, devatenáctiletá holka a on chlap před třicítkou, který se už chtěl oženit a založit rodinu. Máma mi to rozmlouvala, ale já si nenechala radit, a tak byla svatba.

Konečně se dočkal syna

Brzy se narodila Janička. Nemohu říct, že by byl Pepa špatný chlap a táta, ale byl děsný pedant na všechno. Dokázal domů přinést slušné peníze, chodil na přesčasy, nijak jsme nestrádali.

Když bylo malé přes rok, rozhodl, že bychom mohli mít druhé dítě, prý by chtěl syna. Narodila se další holčička. Josef se o holky staral až pedantsky. Těšila jsem se, že půjdu do práce, až ta mladší bude mít tři roky, ale zase bylo rozhodnuto.

Třetí pokus o syna. Když se narodil Vašík, Josef zářil radostí. To jeho pedantství ho ale nepustilo.

Vážná autonehoda

Tolikrát jsem si vzpomněla na Jindru, sice to bylo tenkrát jen vodění za ruku a sem tam pusa, ale věřím, že Jindra by určitě nebyl takový pedant. To jsem ale nečekala, že se naše cesty ještě setkají.

Pepa se začal chovat divně, na všechno nadával a s ničím nebyl spokojený. A pak přišlo to nejhorší. Můj muž měl ošklivou nehodu, náklaďák, který vyjel z lesní cesty, mu nedal přednost.

Jenom mě pořád sekýroval

Do nemocnice jsem za ním chodila denně. Ale ani tam se ke mně nechoval pěkně, byl tím úrazem asi podrážděný.

Vyžadoval mé každodenní návštěvy, pořád jsem mu musela vypravovat, co je nového, nevěděla jsem, co už mu mám povídat, můj život byla práce a pak návštěva v nemocnici, děti byly na internátě.

Ležel s ním na pokoji

Jednou, když jsem za ním zase přišla, ležel na vedlejší posteli muž, který mi byl povědomý. Byl to Jindra. Josef mě zase osočoval a on ho setřel: „To se nestydíte svou ženu tahle sekýrovat?

Ona chodí do práce, denně si na vás udělá čas, přinese, na co máte chuť, a vám to není dost?“ Manžel se divil, odkud se s Jindrou známe. „To je spolužák z ekonomky,“ odpověděla jsem a pomlčela o tom, že jsme byli něco víc.

Vzpomínky

Za mužem jsem chodila do nemocnice ještě dlouho. Jednou jsem cestou ze špitálu potkala Jindru. „Báro, můžu tě pozvat na kafe?“ zeptal se. Odmítla jsem. Jindra smutně prohlásil, že to je škoda a že na tom není nic špatného, když si jako staří známí popovídáme.

Stejně jsem odmítla. Cestou domů jsem vzpomínala na naše studentská léta a ptala se sama sebe, jaký má asi Jindra život. Pepovi se naštěstí zranění dobře hojila, ale stával se z něho protivný mrzout.

Celé odpoledne spolu

Jednoho dne jsem se zase náhodně potkala s Jindrou. Chvíli jsme se bavili na ulici a já jsem mu navrhla, abychom si šli někam sednout. Dala jsem si skleničku vína a rozpovídala se o Pepovi. „Taky jsem si zažil své, žena mě podváděla,“ řekl Jindřich.

Byl už několik let rozvedený. Až po tolika letech jsem mu prozradila, proč jsem ho tenkrát pustila k vodě, uvěřila jsem raději kamarádce. Strávila jsem s Jindrou celé odpoledne a bylo mi s ním moc fajn. Chtěl se znovu sejít. Váhala jsem a řekla, že mu zavolám.

Moje srdce promluvilo

Josef měl zase svůj den. Pořád mě sekýroval. Rozbrečela jsem se, práskla dveřmi a venku zavolala Jindrovi. Za půl hodiny jsme spolu seděli v příjemné kavárně a zase jsem si vylévala srdce. „Nevím, co mě k němu ještě vůbec táhne, děti odrostly.

Já už to s ním nevydržím. Nebudu dál tolerovat ty jeho slovní projevy a nálady,“ řekla jsem. Jindra mě objal. „Neplakej,“ hladil mě po vlasech. Měla jsem pocit, že mi je znovu sedmnáct a toužím být s ním.

To se mi splnilo o několik dní později, když jsem se po další hádce s manželem, objevila u něho doma.

Byl to osud

Začali jsme se tajně scházet. Můj muž něco tušil a začal být ještě náladovější. Dopadlo to tak, že jsem odešla k Jindrovi. „Doufám, že mi zase neutečeš, když jsme se konečně setkali, po tolika letech.

To není náhoda, ale osud, že jsem v nemocnici ležel na pokoji s tvým mužem, pak to setkání ve městě, ačkoliv jsme se nikdy za ta léta nikde nepotkali. Asi jsme si souzeni.“

Užíváme si radostí života

Naše láska měla pokračování. Josef mi s rozvodem nedělal žádné problémy, došlo mu, že s ním už dál nebudu. Se svou staronovou láskou jsme si užívali života.

Začali jsme chodit do tanečních pro dospělé, pravidelně hrát kuželky a na dovolené jsme chodili po horách. Prostě jsme navázali na našich sladkých sedmnáct, i když nám je už o několik desetiletí víc. Děti říkaly, že jsme jako dvacítky.

Po roce společného bydlení jsme se s Jindrou vzali. Pořád si užíváme radostí života, někdy i bláznivé nápady a Jindra na ně říká, že plujeme proti času. Už i já si říkám, že to musel být skutečně v té nemocnici osud. Že jsem potkala své štěstí.

Bára T. (62), České Budějovice

Předchozí článek
Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé