Domů     Jsem kleptomanka, už se nebojím to přiznat
Jsem kleptomanka, už se nebojím to přiznat
3 minuty čtení

Pokaždé, když někde něco vezmu, stydím se za to a slibuji sama sobě, že to bylo naposledy. Ale příště to udělám zase. Je to jako droga!

Ani nevím, kdy to přesně začalo, myslím, že na střední škole, když jsem jednou nechtěně nezaplatila v samoobsluze kus salámu. Nikdo mě nechytil! Zmocnil se mě zvláštní pocit, takové blaho, že se mi povedlo ušetřit.

Jako studentka jsem měla málo peněz a najednou to bylo tak snadné! Za měsíc, když mi došlo kapesné od rodičů, mě posedla myšlenka, že si v obchodě zase něco vezmu. Celou noc jsem vymýšlela plán, a ten vyšel.

Od té doby se to opakovalo ještě mnohokrát. Nikdy mě nikdo nepřistihl. A čas běžel. Dávno jsem už neživořila, měla jsem stálý plat a manžel dobře vydělával, já ovšem musela čas od času někde něco „čmajznout“.

Jen tak, pro nějaký můj podivný pocit uspokojení. Jinak jsem se cítila podrážděná. Když mě nikdo nechytil, přišla obrovská euforie, že jsem tak dobrá! A posléze mě uchvátil pocit, že dělám něco zakázaného.

Když mi bylo čtyřicet, přečetla jsem si článek o kleptomanii. Tak mi došlo, že jsem asi nemocná. Vyhledat odbornou pomoc jsem se styděla, tak jsem se snažila bojovat sama.

Zapírala jsem

Držela jsem se půl roku, jenže pak to přišlo ve velkém. A byl z toho můj první průšvih. Byla jsem u své nejlepší kamarádky v kavárně, ona potřebovala na chvíli odběhnout a požádala mě, abych jí na kavárnu dohlédla. V zadní místnosti seděly dvě ženy u kávičky a povídaly si.

Snadno jsem si dala jeden pytel kvalitní kávy rovnou do tašky. A protože kamarádka dlouho nešla, vzala jsem ještě lahev vína. Celá radostná jsem s tím posléze, když se kamarádka vrátila, odešla domů. Jenže mě jedna z těch žen viděla a kamarádce to řekla.

Všechno jsem sice zapřela, ale bylo mi trapně. V tu chvíli jsem se zařekla, že se to už nesmí opakovat. Úplně zbytečně jsem přišla o kamarádku. Nedokázala jsem se přiznat, dělala jsem raději uraženou a do kavárny už nikdy nepřišla.

Musím se léčit!

Jak šel čas, v práci jsem občas vzala někomu něco ze stolu. Nakonec jsem začala brát i peníze po kancelářích. Přitom jsem je nepotřebovala, jen jsem si je dala doma do krabice mezi své úlovky. Krátce nato jsem ukradla kolegyni mobil.

Zahlédl mě při tom kolega a nahlásil to řediteli. Na koberečku jsem se s pláčem ke všemu přiznala. Šéf mi na to řekl, že to nebude rozmazávat, nechce kolem toho dělat rozruch, ale že má známého psychologa.

V jeho péči jsem už čtyři roky a zdá se, že jsem na dobré cestě k vyléčení. Je mi líto, že jsem v sobě nenašla tu odvahu dříve, když jsem ještě neměla z ostudy kabát v práci, kde mě dodnes pomlouvají. A co mě mrzí nejvíce – nemusela jsem přijít o svou nejlepší kamarádku.

Vlasta (58), Praha

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.