Mrak na obloze nevypadal nebezpečně. Najednou z něho ale vyšlehl blesk, který zasáhl strom. Kdybychom nedali na našeho psa, byl by s námi asi konec.
Ačkoli náš pes byl vzrůstu malého, původu rozmanitého a dobrácké psí duše, byl to pravý hrdina! Byl moc chytrý a statečný, jak mohl mnohokrát za svůj osmnáctiletý život předvést.
Nezalekl se ani toulavé kočky, která byla postrachem pro mnohem větší psy v okolí. Jedna mu sice málem vysekla drápem oko, on ji ale přesto hned při další příležitosti hnal z naší zahrady až k sousedům. Byl to prostě pes ochránce!
Ovšem naši největší lásku a vděčnost si vysloužil tím, že mně a mým vnoučatům zachránil život. Byly prázdniny, Anička s Kubíkem byli u nás tak, jako každý rok, na dva týdny. Právě rostly maliny a v nedalekém lese jich bylo opravdu mnoho.
Varoval ho
Vzali jsme hrníčky a vyrazili. Těšili jsme se na malinové knedlíky! Hektora jsme vzali s sebou, chodil na procházky do lesa rád. Manžela tu dokonce jednou varoval před bachyní s malými prasátky. Začal vrčet a štěkat, aby stihl můj muž vzít nohy na ramena a utéct do bezpečí.
Ono totiž potkat bachyni s mladými, to je jako zahrávat si s ohněm. Za to včasné varování byl Hektorovi můj muž vděčný. Říkal, že bez toho našeho hrdiny už by do lesa nešel. A tak jsem ho tentokrát vzala s sebou i já.
Strávili jsme v lese asi hodinu a pak jsme se s hrnky plnými malin vraceli domů. Na obloze se najednou objevil černý mrak, který se rychle přibližoval. Popohnala jsem děti, aby přidaly do kroku, i když jsem si říkala, že ten mrak nevypadá moc nebezpečně.
Najednou se zastavil
V dáli sice zaburácel hrom, ale bylo to tak vzdálené, že mě to nechávalo klidnou. Šli jsme po pěšině mezi stromy, když tu se najednou Hektor zastavil, zaštěkal a pak dlouze zavyl. Celý se roztřásl, stáhl ocas a začal couvat.
My s ním, protože nám bylo jasné, že něco cítí. Že by zase bachyni? Couvali jsme dál a dál po cestě, až za zatáčku. V tu chvíli udeřila rána. Byla tak strašná, až se zachvěla zem. Z oblohy se svezl klikatý blesk a udeřil do míst, kde jsme před chvílí stáli.
A pak se ozval praskot dřeva. Strom, pod kterým bychom bývali právě byli, se zřítil na cestu. Nebýt Hektora, asi by nás zabil, nebo zmrzačil. Třásla jsem se hrůzou. Hektor nás všechny zachránil.
Karla (65), Karlovarsko
