Domů     Je těžké stát se andělem, někdy si to zkuste
Je těžké stát se andělem, někdy si to zkuste

Z rozvodu mě vyléčila až opravdová láska. Znovu jsem se vdala a můj druhý muž byl tak báječný, že jsem se po jeho boku změnila k lepšímu.

Když mě Pavel opustil, nějakou dobu jsem se domnívala, že to nepřežiju. Samozřejmě že mě všichni ujišťovali, že na to se neumírá, že se dám dohromady, že to spraví jenom čas. Byly to jen takové řečičky a zároveň to byla neoddiskutovatelná pravda.

Přežila jsem, ale nad vodou mě, abych pravdu řekla, držely především myšlenky na pomstu. Já se mu strašlivě pomstím, říkala jsem si v duchu. Jen jsem nevěděla jak.

V ono inkriminované období byl Pavel tak neuvěřitelně šťastný, že i kdybych mu na hlavu vylila kbelík močůvky, nevyvedlo by ho to z míry a pořád by se tvářil spokojeně. Vlastně aby ne!

Ve firmě se vyšplhal hezky vysoko a osmatřicetiletou manželku právě včas vyměnil za novější model s vosím pasem a po pás dlouhými vlasy.

Druhou ženu si nastěhoval do zbrusu nové vily ve čtvrti poeticky nazývané V zahrádkách a hnízdili tam spolu ve svornosti jako dvě hrdličky.

Netušili, že si ve vzdálenosti zhruba tři kilometry vzdušnou čarou šeptám: „No počkejte! Strašlivě se vám pomstím.“ Jenomže jak? To jsem tehdy ještě netušila.

Normální táta

Čtyři z pěti intrikánek by mi pochopitelně poradily: „Nepůjčuj mu děcko, to funguje.“ V našem případě by to nefungovalo. Pavel byl tak špatný táta, že o půjčování děcka nestál.

Děcko bylo to poslední, oč by bojoval. Jak smutné. A tak naše holčička vyrůstala prakticky bez táty.

Čas od času ji vyfasoval, nastrojenou jako do plesu v Opeře, a pochlubil se známým nebo ji přivezl ukázat matce, ale kdybych ji zamkla doma a prohlásila, že mu ji nepůjčím a že ji nikdy v životě ne­uvidí, jen by podle mého názoru pokrčil rameny, vrátil se do auta a zmizel z naší ulice i jejího života.

Ani nedokážu vypovědět, jak moc jsem si přála, aby měla Irenka prima tátu, a jak moc jsem si vyčítala, že jsem v této oblasti selhala na celé čáře a normálního tátu jsem nesehnala.

Rvalo mi srdce, když vyprávěla, co všechno kamarádky podnikají se svými normálními táty, zatímco ona žila pouze s neurotickou, zahořklou matkou, snící jen o tom, jak udělat bývalému manželovi ze života peklo.

Po bouřce

Nemilosrdně letící čas udělal z Irenky hezounkou desetiletou slečnu a mě dostal z nejhoršího. Seznámila jsem se v práci s milým, laskavým kolegou, který o mě stál natolik, že se se mnou oženil. Bylo to, jako když se po bouřce vyjasní.

Znovu jsem se naučila usmívat, jezdit na výlety, pít víno proto, že mi chutná, a ne abych se zlila jako doga a zapomněla na rozvod. Čas je vynikající léčitel, zvlášť dá-li se dohromady s láskou. Dušan byl báječný člověk, téměř anděl, prostě dobroděj.

Jednoho krásného dne zatelefonoval Pavel a vyjádřil přání, abychom s Dušanem přišli na návštěvu. „Staré křivdy jsou zapomenuty,“ hlaholil až podezřele přátelsky do telefonu. „Přijďte se na nás podívat.

Rádi vás uvidíme.“ Třískla jsem sluchátkem do vidlice a roztřásla se jako v zimnici. Ten drzoun! Staré křivdy nejsou zapomenuty. Jak bych mohla jen tak pustit z hlavy, že mě opustil s malou dcerkou a utekl za mladší povětrnicí?

To bych si pamatovala i v příštím životě! „Nikam nejdu,“ soptila jsem. Anděl Dušan mě přesvědčil, abychom pozvání přijali. „Je to přece Irenčin táta,“ připomněl.

„Už kvůli ní byste měli konečně přestat válčit a pokusit se spolu dobře vycházet.“ Uvědomila jsem si, že má pravdu jako vždycky. A tak jsme se na tu návštěvu skutečně vypravili, všichni tři.

Prázdný pokoj

S ní, s Hanou, jsem nikdy v životě nemluvila, jen jsem věděla, jak vypadá. Byla mladá a krásná. A během návštěvy zdvořilá a usměvavá. Prováděla nás vilou, a to se ve mně vařila krev. O takovém přepychu jsem si mohla nechat akorát tak zdát.

Skřípala jsem zuby, Dušan mi útěšně tiskl ruku, to mě uklidňovalo. „Usmívej se,“ šeptal. Povedl se mi jen škleb. Pak nám ukázali bledě modře vymalovaný rozkošný pokojíček zařízený bílým nábytkem z Rakouska. „To je dětský pokoj,“ broukla paní domu Hana.

Zvláštní, protože žádné dítě se široko daleko nevyskytovalo. Gauč byl plný plyšáků a hraček a pootevřené okno nabízelo pohled na zahradu s houpačkou, skluzavkou a rozkošným dřevěným domečkem na hraní. Zato tady něco nehrálo.

Otevřela se lahev vína, rozhořel se oheň v krbu, rozhovor vázl. Nešlo si nevšimnout, že v jednu chvíli odešli Hana s Dušanem do zahrady a ona vedla dlouhý a naléhavý monolog. A mně se pak ve vteřině rozsvítilo.

Hana s Pavlem jsou manželé už roky, ale dětský pokoj je stále prázdný. Chtějí Irenku! Chtějí mi sebrat jediné dítě! Vychrstla jsem Pavlovi do obličeje zbytek vína ze sklenice, popadla Irenku, která se spokojeně cpala dortem, za ruku, a utíkala pryč.

To nedovolím!

Byla jsem hysterická, doma jsem křičela a rozbíjela hrnečky na čaj, později jsem musela koupit spoustu nových. Bála jsem se o to nejcennější, o dítě. Irenka ničemu nerozuměla a jen nade mnou vrtěla hlavou.

„Chápeš,“ ječela jsem na ni, která za nic nemohla a můj výlev nechápala, „že o tebe nikdy neprojevil sebemenší zájem a teď mi tě chce ukrást? Aby měla ta jeho… ta jeho flundra konečně dítě! Ale to nikdy! Jen přes mou mrtvolu!

To nikdy nedovolím!“ Dušan mi položil ruku na rameno. „Prosím, neděs ji,“ zašeptal. Zmlkla jsem, neboť jsem zaznamenala, že se Irenka třese. Posadila jsem ji do křesla a zabalila do deky, aby se uklidnila. „Promiň,“ špitla jsem.

„Už nebudu křičet, slibuji.“ Dušan uvařil konvici meduňkového čaje, a když jsem byla zase relativně příčetná, povídá: „Nikdo ti nechce Irenku ukrást. Jen by rádi, aby tam občas zašla nebo třeba i přespala.

Pavel konečně pochopil, že by se jako táta měl polepšit. A Hana je opravdu moc smutná, děti si přála. Irenka by tam měla ráj, vždyť jsi viděla ten pokojíček.“ Zuřivě jsem vrtěla hlavou:

„Takže mám úplně zapomenout, že mi odloudila manžela, že moje jediná dcera Irenka vyrůstala kvli těm dvěma bez táty, že jsem byla takovou dobu na všechno zoufale sama, mám to jen tak jedním mávnutím provždy smazat a odpustit těm lidem a být nekonečně velkorysá?“ Dušan řekl, že ano.

Že to mám smazat a odpustit. „Ale já jsem jiná než ty, nejsem anděl!“ fňukala jsem. „Aspoň to zkus,“ navrhl s úsměvem, který mě měl zřejmě uklidnit.

Úplně jiná

Dlouho, týdny a měsíce, jsem o jeho slovech přemýšlela. A taky o Irence. „Táta s Hankou na mě čekali před školou,“ povídá mi. Už jsem se chtěla strašlivě rozčílit, pak jsem ale počítala do deseti, to fakticky pomáhá. „Co chtěli?“ zachrčela jsem.

„Ukázat mi štěně,“ zasněně se usmála. „Je to maličký kokršpaněl, nádherný. Můžu se na něj někdy přijít podívat? Víš, jak moc jsem chtěla pejska a tys řekla, že v našem malém bytě to nejde.“ Tentokrát jsem počítala do dvaceti. „Ano,“ vypravila jsem ze sebe.

„Půjdeme se na to štěně podívat.“ Pohlédla na mě s takovou vděčností a obdivem, že jsem to u ní ještě neviděla. „Mami,“ řekla uznale, „ty jsi nějaká úplně jiná. Lepší.“ Do očí se mi nahrnuly slzy.

Vpochodovala jsem do předsíně, zvedla sluchátko a zatelefonovala Pavlovi, že se přijdeme s Irenkou mrknout na toho malého hafana.

Tichý dům

Hana upekla na Irenčinu počest její milovaný makový závin. Věděla, co má nejraději. Do dětského pokojíčku přibyly Irenčiny zarámované fotografie a psí pelíšek i se psem. „My vám ji opravdu nechceme vzít,“ koktala Hana. „Vždyť je to vaše dcera.

Jen bychom jí chtěli občas udělat radost. Je hezké, když dům ožije dětským smíchem. Bývá většinou tichý,“ dodala utrápeně a v očích se jí zaleskly slzy. „Mami!“ řítila se do obýváku Irenka se štěnětem v náručí. „Prosím. Můžu tady přespat?“ Vyjekla jsem:

„To nejde, nemáš tady ani pyžamo.“ Odběhla a vrátila se s pyžamem, bačkůrky a kartáčkem na zuby. „Všechno tu mám, Hanka mi to koupila,“ jásala. „Tak můžu?“ Obě, Hana i Irenka, na mě hleděly tak prosebně, až jsem řekla:

„Ano, můžeš.“ Holčička mi skočila do náruče a Hana řekla: „Jste anděl.“ A tak se mi být andělem skutečně podařilo, i když na to nemám buňky.

Romana (62), Valašské Meziříčí

reklama
Související články
19.5.2024
Milovala jsem sport. Nehledě na to, že jsem byla v pokročilém stadiu těhotenství, rozhodla jsem se jít na kolečkové brusle. Otěhotněla jsem ve dvaceti, ale tehdejší přítel mě opustil. Rozhodla jsem se dítě si nechat, i za předpokladu, že s ním zůstanu sama. Měla jsem dost přátel a rodiče. Na miminko se všichni těšili. „Postaráme se o tebe i o malé,“ ubezpečovali mě máma s tátou. „Ale musíš na s
18.5.2024
Mámin nový partner Bohouš mi dohazoval nápadníky a náramně se tím bavil. Bylo to trapné, a tak jsem se mu trošku pomstila. Máma celá zářila, tvrdila, že našla lásku. Upřímně jsem jí to přála. Táta nestál ani za fajfku tabáku a od doby, kdy mu spakovala kufry, nenašla nikoho, kdo by ji zaujal. Až teď, kdy jí bylo necelých sedmdesát. Nicméně po boku toho chlapíka rozkvetla a omládla, vypadala ne
17.5.2024
Pokaždé, když někde něco vezmu, stydím se za to a slibuji sama sobě, že to bylo naposledy. Ale příště to udělám zase. Je to jako droga! Ani nevím, kdy to přesně začalo, myslím, že na střední škole, když jsem jednou nechtěně nezaplatila v samoobsluze kus salámu. Nikdo mě nechytil! Zmocnil se mě zvláštní pocit, takové blaho, že se mi povedlo ušetřit. Jako studentka jsem měla málo peněz a najed
17.5.2024
Když děda odešel na věčnost, babičku to zlomilo. Říkala, že ji nebaví žít a že se už těší, až odejde ze světa a bude mít svatý pokoj. Zasedla rodinná rada. Nevěděli jsme, co s babičkou, mou matkou. Donedávna byla akční, energická, ale dědova smrt ji zlomila. Působila dojmem člověka, který to dobrovolně vzdává. Přitom neměla žádnou zdrcující diagnózu, jen se jí prostě už nechtělo žít. Odmítal
15.5.2024
Hodný, chápavý a laskavý přítel se mi po pár letech vztahu začal měnit před očima. Den ze dne, z hodiny na hodinu se chová hůř a hůř. Byla by to poslední kapka, kdyby mě uhodil, a on to moc dobře ví. Ale jsem si jistá, že k tomu občas nemá daleko. Nikdy bych nevěřila, že se člověk takhle dokáže změnit. Býval tak moc milý! Muže jsem nehledala Seznámili jsme se přes kamarádku, která mi ho p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
epochanacestach.cz
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
Pohádková krása zrcadlená ve vodní hladině! Vodní hrady a zámky zrcadlící se na hladině bývaly nedobytnými baštami i pohodlnými luxusními šlechtickými sídly a dnes jsou perlami české krajiny, za kterými putují statisíce turistů. A snad nejvýraznější mezi nimi je zámek Červená Lhota. Jméno podle ďábelské legendy Pro to, aby se jejich tvrz změnila ve vodní,
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
historyplus.cz
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
Bývaly doby, kdy architekti dokázali i obyčejným funkčním továrnám vtisknout eleganci výstavných zámků. Pardubice jeden takový skvost mají, a dokonce si ho v posledních letech vycizelovaly k dokonalosti. Umění, které mele Na břehu řeky Chrudimky v Pardubicích stával mlýn už v roce 1586. Na počátku 20. století však mlynářské konkurenci v oblasti vládnou bratři Egon (1871–1932) a Karel (1879–1944) Winternitzovi,
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
iluxus.cz
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
Právě probíhající „Perlový týden“ překvapil fantastickým náhrdelníkem značky Mikimoto. Ten bude možné vidět až do neděle v pražském butiku v ulici Na Příkopě, následně se všemi ostatními šperky poputu
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
nejsemsama.cz
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
Bolí vás svaly a klouby, ládujete do sebe pilulky tišící bolest, a nic nezabírá? Chce to změnu… Vyčleňte si jen pár minut denně na protažení celého těla, a budete se cítit jako znovuzrozená. Protažení trapéz Tento cvik můžete provádět vsedě i vestoje, dodržet musíte jen zcela rovná záda. Jednou rukou přitáhněte hlavu k rameni, druhé rameno se
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
enigmaplus.cz
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
Jonaguni je ostrov náležející do japonské prefektury Okinawa. Poblíž něj leží pod mořskou hladinou gigantické kamenné bloky, které připomínají obrovské terasy se schodišti vytesanými do kamene. Odhadu
Když může Prachař, koketuje i ona
nasehvezdy.cz
Když může Prachař, koketuje i ona
Herečka Sara Sandeva (26) ze seriálu Jedna rodina to s Jakubem Prachařem (40) zřejmě nemá jednoduché! Že by jí už docházela trpělivost? Ještě než se dali dohromady, říkalo se, že není krásné ženy, k
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
epochalnisvet.cz
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
Bizarní skandál na začátku tohoto roku otřásá židovskou komunitou v New Yorku. Pod historickou synagogou je objeven tajný podzemní tunel vedoucí do suterénu prázdného obytného domu. O jeho původu a účelu se hned po odhalení rozhoří divoké spekulace. Sloužil k obchodování s dětmi nebo k jiným nezákonným činnostem, jak tvrdí konspirační teoretikové?   V polovině
Tagliatelle s bazalkovým pestem
tisicereceptu.cz
Tagliatelle s bazalkovým pestem
Tagliatelle představují dlouhé široké nudle. Seženete je v každém supermarketu. A nejlépe chutnají právě s pestem. Ingredience 1 balení těstovin tagliatelle dvě hrsti čerstvé bazalky 6 lžic ol
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
21stoleti.cz
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
Země a jejích sedm sestřiček se od svého zrodu drží pomyslných máminých sukní. Možná se jejich orbity v minulosti měnily, možná pohltily některé ze svých sourozenců, ale z dálky Sluneční soustava půso
Musím zachránit manželství!
skutecnepribehy.cz
Musím zachránit manželství!
Krásně jsme si žili, v klidu a pohodě. Vůbec by mě nenapadlo, že se můj život najednou zvrátí do nejistoty a emocí. Můj manžel Petr je velmi šikovný zahradník. Proto se před pěti lety rozhodl, že si založí firmu, aby měl ještě nějaké peníze ke klasickému platu navíc. Jsme manželé už mnoho let. Zamilovali jsme
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
epochaplus.cz
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
Bylo jednou jedno Slunce a mělo osm dětí. Jejich jména všichni známe. Mají ale něco společného s lidmi? I když už jsou to dnes dospělé planety, životem si nesou následky svého divokého dětství. Příběh se začíná psát před 4,6 miliardami let. Okolo právě vznikající hvězdy se vytvoří rotující prachoplynný disk. Částice v něm se začnou srážet