Od dětství jsem měla problém s Velikonocemi. Často jsem ty dny protrpěla. Až minulý život ukázal příčinu.

Ještě mi nebyl ani rok, když se na mém malém tělíčku a rukou s příchodem velikonočních svátků zničehonic objevily ošklivé krvavé šrámy. Pochopitelně si to nepamatuji, maminka mi to ale několikrát vyprávěla. Vypadala jsem prý, jako bych proletěla trnitým křovím.

Maminka se tenkrát moc vyděsila a běžela se mnou k lékaři. Ten s ní prý tehdy mluvil tak, jako by za moje poranení mohla ona. Babička i teta musely dosvědčit, že mi nikdo neubližuje. Za tři dny všechny rány jako zázrakem zmizely.

V nemocnici

Od té doby se mi totéž dělo rok co rok – vždy v období Velikonoc. Celá rodina nad tím kroutila hlavou a nakonec i sám lékař. Poslal mě na různá vyšetření, která nic neukázala.

Byla to prostě záhada! Časem se problém zmírnil a vypadalo to, že se vyřešil sám. Opět k tomu došlo ve čtrnácti letech, kdy neznámá nemoc udeřila v nebývalé míře, a dokonce jsem si poležela v nemocnici a museli mi dát transfuzi krve.

Následovala další vyšetření, která nevedla k ničemu. Až když mi bylo pětatřicet, napadlo jednoho léčitele, že by to mohlo mít souvislost s mým minulým životem.

Návrat do minulosti

A hned mi doporučil člověka, který se inkarnacemi zabýval. Řekla jsem si, že nemám co ztratit. A tak jsem k němu vyrazila. Ten člověk mě při podivných seancích prováděl mými životy a hledal.

Tak jsem se dostala až do starého Říma, byla jsem mladík, kterého přibili ke kříži. Nejhorší na tom ale bylo, že jsem tam viděla svou matku i otce, jak stáli pod křížem a plakali. Ty dva jsem v tomto životě nikdy nepotkala.

Během návratu do dávné minulosti jsem k nim ale cítila velmi hlubokou lásku. „Sbohem,“ stačila jsem jim ještě říct. Ze seance jsem odcházela celá rozklepaná, ale od té doby potíže přestaly. Nejspíš jsem se s tím dávným traumatem takto vyrovnala.

Anna (69), Teplice