Nemyslela jsem, že se to může stát. Že se muž zblázní a na stará kolena si najde milenku. Ale zradil.

Už tři měsíce vybaluji krabice. Zahlédnu fotky. Jsou to vzpomínky, na druhou stranu teď se na ně nemůžu ani podívat. Jsme na nich všichni. S malými dětmi, na dovolené i svatba tam je. A teď? Všechno je pryč.

Chtěl mě a nevzdával se

Abych se rozptýlila, usedám k dopisu. Prý pomáhá se ze všeho vypsat. Tak to zkouším a píšu vám. Vybavuji si první setkání s mým manželem Zdeňkem. Stále nemohu pochopit, jak se vše změnilo. Vždyť on o mne tak bojoval!

Potkali jsme se na jedné podnikové akci, kam mě vzala kamarádka. Tehdy jsem byla zadaná, chodila jsem se svým prvním chlapcem. Ten vztah už byl trochu rutinní, neplánovala jsem se však rozejít.

Když se ale objevil Zdeněk, dvořil se mi tak, až jsem se zamilovala. Opustila jsem tehdy Mirka. Co by asi bylo, kdybych zůstala s ním? Zdeněk si mě však vybojoval a já naivně žila v tom, že nám to vydrží.

Měli jsme dvě děti, trávili jsme čas spolu, zatímco jiné mé kamarádky se doma hádaly a stěhovaly od mužů, nám to klapalo. A pak najednou taková zrada.

Kamarádka mě varovala

Chovala jsem se jako smyslů zbavená, když jsem se se Zdeňkem tajně scházela. Kamarádka mi radila, ať toho nechám a nezahazuji vztah s mým tehdejším přítelem. Cožpak jsem mohla? Byla jsem zamilovaná.

A když jsme byli se Zdeňkem oficiálně spolu, bylo to ještě krásnější. Vše jsem viděla naprosto růžově, a když mě Zdeněk požádal o ruku, byla jsem v sedmém nebi. Definitivně se mi potvrdilo, že to je to pravé. Vzali jsme se, měli jsme děti.

Jen jednou jsem znervózněla. Když byly naší Klárce tři roky, přišel mi anonym, že Zdeněk má milenku. Tehdy se ukázalo, že šlo o pomstu ženy, která si na něj myslela. I když dnes si říkám, kdo ví, jak to bylo. Jeho vysvětlení mi však tehdy stačilo.

Byl skvělý manžel i táta

Náš Petřík a Klárka vyrůstali v harmonickém prostředí. Zdeněk byl hodný a pozorný manžel i táta. Nemohla jsem si stěžovat, stále jsem mu plně důvěřovala a milovala ho jako nikoho jiného. Zatímco rodiče spolužáků našich děcek se hádali, my byli v pohodě.

Když děti přešly na střední školu a pomalu začaly mít své životy, najednou jsme byli se Zdeňkem víc sami. A tehdy se něco změnilo. Byly situace, kdy mi měl zablikat výstražný majáček, že není všechno tak, jak se zdá, já ale svému muži stále věřila. Nebyla jsem už bláznivě zamilovaná, ale ta důvěra v partnera byla maximální.

Víc času pro nás? Spíš na práci!

Když jsme si mohli zase víc užívat sebe, Zdeněk byl najednou častěji déle v práci, měl různé služební cesty a neodkladná pracovní setkání. Vše jsem chápala, budoval kariéru.

Pak jsem ale naznačila, jestli nedělá moc, tak se na mne utrhl, že je unavený a já mu dělám takové scény. Tehdy jsme se víc pohádali, žádné drama to ale nebylo. Šlo to plíživě.

Situace nebyla lepší i proto, že děti začaly také zlobit. Manžel to vlastně ani nechtěl řešit. Měl jiné zájmy. Jinou…

Milenka tam byla s ním

Byla to náhoda. Ostatně, tak to bývá. Jela jsem městem, můj muž si však myslel, že jsem doma. A tehdy jsem ho uviděla. Stál v jedné ulici u jednoho domu a objímal nějakou ženu. Líbali se dost nestydatě, jako puberťáci.

Musela jsem zastavit ve vedlejší ulici, abych to rozdýchala, pak jsem se rozplakala. Jenže jsem se lekla, že mě uvidí, tak jsem odjela. Přes slzy jsem skoro neviděla, málem to dopadlo tragicky.

Začal mi lhát? Vůbec!

Nebyla jsem si jistá, jestli jej mám s tím konfrontovat. Co jsem však mohla dělat? Když Zdeněk přišel domů a vykládal mi, jaká nuda bylo to jeho pracovní setkání, vztekla jsem se, jak mi může tak lhát. Nevydržela jsem to a řekla jsem mu, co jsem viděla.

Nesnažil se ani zapírat. Jen mi říkal, že o nic nejde, že měl špatné období a řešil to takto, ale že jde jen o hloupý flirt, že se potřeboval trochu se uvolnit. Cítila jsem najednou z něho ten ženský parfém.

Vím i to, jaká to byla značka, My Melody Dreams, ten nosila má teta. Nenáviděla jsem ho od té chvíle. Zdálo se však, že Zdeněk svého úletu opravdu lituje, byl najednou častěji doma, dával mi květiny, staral se o mne. Věřila jsem, že šlo opravdu o banální záležitost a že to skončilo.

Další roky vztahu

I děti tvrdily, že to se může stát. Tehdy jsem měla víc vycítit, že budou na jeho straně, protože z jeho štědrosti najednou těžily i ony. Uběhly nějaké roky. Zdeněk nejezdil tak často na služební cesty, ale někdy musel. Zase jsem mu věřila.

Dala jsem mu pusu na rozloučenou, on se ptal, co chci přivézt. Jenže pak jsem zase šla do města. A potkala jsem jeho bývalou sekretářku. Šly jsme na kafe, daly jsme si i víno. A to ji rozmluvilo.

Strašně se omlouvala, že se mi nemůže dívat do očí, když ví, co ví. Zdeněk se s tou… nebudu ani psát, co si o ní myslím, schází dál. O všem věděl kdekdo, jen já ne. Když jsem na něj uhodila po návratu, přiznal se.

Děti s námi ještě žily v jednom domě a postavily se vlastně na stranu táty. Vycítily, že by mohly přijít o bydlo. Já ale nemohla dál. Podala jsem žádost o rozvod. Dům mi nenechal. Tak jsem se od nich odstěhovala. K němu cestu nikdy nenajdu. Ale co k nim?

Dana T. (58), Ostrava