Domů     Ten, koho jsem k smrti nesnášela, mi změnil život
Ten, koho jsem k smrti nesnášela, mi změnil život
3 minuty čtení

Byl tak vlezlý a trapný! Nakonec jsem se ale do něj zamilovala. Dokázal totiž, že je to muž, o kterého se může žena v nouzi pevně opřít.

Měl a jsem o muži svého života přesnou představu a od té jsem se nehodlala vzdálit. Jakmile to nebyl pan Dokonalý, neměl šanci. A tak to bylo i s Ivanem. Potkala jsem ho v době, kdy jsem chodila s Láďou. Toho jsem nekriticky milovala. Byl to krasavec, vysportované tělo, a navíc policista.

Odpověděla jsem

Měl můj velký obdiv. Byli jsme tehdy spolu na výletě na kolech a já na něj chtěla udělat dojem. Přehnala jsem to se svým výkonem, který skončil katastrofou. Roztříštila jsem si koleno.

„Vy jste skákala ze třetího patra?“ smál se doktor na pohotovosti nad mým rentgenovým snímkem, a mně se to vůbec nezdálo vtipné. Na jeho černý humor jsem nebyla stavěná.

Takové průpovídky v ordinaci jsem nečekala. Nakonec ze mě vyloudil telefonní číslo a bombardoval mě esemeskami, hloupými. Ani nevím, proč jsem mu občas odpověděla.

Když jsem si vzala Láďu, můj život se změnil. Narodila se nám dcera a já doktorovi Ivanovi někdy neodpověděla celý měsíc. On ale trpělivě psal dál.

Až na dno

Malé Kačence byly čtyři roky, když mě potkala strašná věc. Rakovina! Myslela jsem si, že se mě to ještě netýká, že jsem na takovou nemoc mladá! Sesypala jsem se psychicky a potřebovala slova útěchy.

Čekala jsem oporu v manželovi, namísto toho si ale Láďa sbalil tašku a odstěhoval se k nějaké jiné, která mu vařila a skákala kolem něho. To mě dostalo na úplné dno. Takové, že jsem skončila na psychiatrii a Kačenka u mých rodičů.

Stál při mně

Pod vlivem léků na uklidnění a s vidinou operace, při níž mi měli odstranit nádor, jsem zoufale seděla na lůžku v nemocnici, když se otevřely dveře a v nich − Ivan!

Nikdy by mě nenapadlo, že po tolika letech toho člověka, kterého jsem kdysi považovala za hlupáka, tak ráda uvidím. „Tak už jsi zase skákala přes kaluže?“ řekl s tím svým typickým humorem. Od té chvíle se ode mě nehnul.

Byl tím, kdo mě vytáhl z depresí a pomohl překonat maraton náročné léčby, abych se zase vrátila do života. Už mi ten jeho černý humor nevadí a dcera si s novým tátou skvěle rozumí. Věřím, že i díky němu nad zákeřnou nemocí zatím vítězím.

Renata (51), Děčín

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud